Dlouholeté úsilí nizozemské Nadace Babička (Stichting Babička) bylo v těchto dnech korunováno úspěchem: v rotterdamském nakladatelství Ad. Donker vyšel pod názvem Grootmoeder první nizozemský překlad tohoto klasického díla Boženy Němcové. Pořídil ho Kees Mercks.

Kromě nakladatele oznamují vydání i některá internetová knihkupectví, ale kniha zatím není k mání. Do obchodů se totiž dostane až po 15. červenci, kdy nadace slavnostně předá první výtisk velvyslanci ČR v Nizozemsku.

Nadace Babička byla založena v listopadu 2004. V krajanských kruzích se vypráví (a jak říkají Italové, jestli to není pravda, je to v každém případě pěkná historka), že na počátku všeho byla česká matka, která svého syna nenaučila česky, ale od dětství mu vyprávěla o krásné české knize Babička. Její ódy na Babičku končily pokaždé stejně: v nizozemštině ta kniha neexistuje, takže si ji syn bohužel nepřečte. Z matky se stala babička, syn spojil síly s několika členy Spolku přátel Nizozemska a Česka & Slovenska VNTS (působícího už od roku 1984, tehdy ještě při československé ambasádě) a založil nadaci, jejímž hlavním cílem bylo vydání Babičky Boženy Němcové v nizozemském překladu. Nedal se přitom odradit ani matčinými poznámkami, že nizozemský překlad se stejně českému originálu nemůže vyrovnat.

Kdo by očekával, že nadace zvolí standardní postup, to znamená že se pokusí vzbudit zájem některého nizozemského nakladatele o tento titul, avšak samotné provedení (výběr překladatele, ilustrací, péči o grafickou úpravu knihy atd.) pak přenechá odborníkům, podcenil by nizozemskou vášeň pro spolkový život, schůzování, dohadování, společné výlety apod.: cesta k cíli zkrátka bývá důležitější než cíl sám. Nadace chtěla o podobě nizozemské Babičky rozhodnout zcela samostatně, a tak trvalo čtyři roky, než se vůbec začal hledat nakladatel, který by byl ochoten vydat tuto knihu na zakázku. Je logické, že když se takový nakladatel po dalších dvou letech konečně našel, vzal na sebe ryze vykonavatelskou úlohu s tím, že náklady na vydání ponese zákazník. A tak nadace strávila další léta sháněním dárců a grantů. Pro překladatelský honorář uvolnilo MK ČR v roce 2013 grant ve výši 100 000 Kč (a ani podání žádosti o grant si nadace nedala vzít, přestože podle pravidel ji má podávat nakladatel), finančně přispěl Nizozemský literární fond a také nakladatel nakonec něco připlatil, ale na facebooku VNTS se uvádí, že ještě v dubnu 2014 (dva měsíce před plánovaným vydáním) chybělo 1 000 eur. Jak se zdá, podařilo se je nakonec vybrat.

V dávných začátcích nadace se o projektu šířily poněkud znepokojující zvěsti: uvažovalo se údajně o zadání překladu některé komerční překladatelské agentuře, mluvilo se i o jakémsi studentském projektu, kdy by knihu měli překládat čeští studenti nederlandistiky. Až po roce nadace zformulovala základní požadavky na překlad takto: „musí to být opravdové vyprávění, takže přeložené někým, kdo pro to má cit, překladatel také musí znát folkloristické pozadí knihy“. Zkušebním překladem první kapitoly byl pověřen docent Amsterodamské univerzity a zkušený (mj. hrabalovský) literární překladatel Kees Mercks. Přestože snad jediná členka výboru, která si knihu mohla přečíst v originále (a na webových stránkách nadace také figuruje jako „znalkyně Babičky“), je představitelka Adélky v Moskalykově filmové Babičce z roku 1971, která po sňatku žije v Nizozemsku, měl každý člen výboru – na základě německé verze – o Babičce svou vyhraněnou představu. Zašlo to tak daleko, že k Mercksově zkušební ukázce se někteří členové stavěli odmítavě a odůvodňovali to tím, že oni vidí Babičku jinak. Přesto nadace roku 2007, tedy po třech letech činnosti, usoudila, že Mercksův zkušební překlad „vypadal velmi dobře, Kees Mercks se dobře vžil do atmosféry knihy“, a rozhodla se zadat mu celý překlad. Současně byl požádán o vypracování lektorského posudku, který by se stal součástí portfolia, s nímž se nadace chtěla obracet na nizozemské nakladatele. Ve stejném roce vyšel z dlouhé debaty o nejvhodnějších ilustracích vítězně Vladimír Tesař. Nadace navázala kontakt s ním osobně, ale vydání se už nedožil (zemřel roku 2008).

Kromě toho nadace v průběhu let uspořádala několik setkání pro příznivce a potenciální dárce, kde Kees Mercks předčítal úryvky z rozpracovaného překladu a členka výboru Marijke van Dorst, která provozuje v Utrechtu literární scénu Salon Saffier a je činná v nizozemské Společnosti Franze Kafky, uspořádala přednášku „Božena a Babička“. Protože úsilí o původní hlavní cíl, nizozemské vydání Babičky, v některých obdobích poněkud stagnovalo, přibrala si nadace časem do programu i snahu o šíření informací o Boženě Němcové. V rámci projektu „Za Boženou“ vyzvala své příznivce, aby při cestách do ČR fotografovali místa spjatá s autorkou, ale propagovala ji také při různých partnerských akcích nizozemských a českých obcí či měst. Od svého založení vydala nadace osm bulletinů s informacemi o činnosti. Houževnatost amatérů je zkrátka obdivuhodná.

Ve finiši už zřejmě na aktualizování stránek nezbýval čas, a tak místo radostné zprávy o tom, že se po deseti letech podařilo kýženého cíle dosáhnout, najdeme v rubrice „Stav projektu“ větu, že stránka momentálně není dostupná. V rubrice „Aktuality“ je poslední zpráva z května 2013. Informování veřejnosti se dostává do pozadí, vítězí tu duch původního spolku pro československo-nizozemské přátelství, který si především zakládal na stycích s ambasádou. A tak oficiální předání prvního výtisku nizozemské Babičky českému velvyslanci Jaroslavu Horákovi je dobře utajená interní akce Nadace Babička a přijetí na velvyslanecké rezidenci má prioritu před uvedením knihy do distribuce i za cenu toho, že Grootmoeder kvůli tomu vyjde uprostřed okurkové sezony. Přitom podle zasvěcenců, kteří už knihu mají, je vydání velmi zdařilé. Ale po deseti letech se hlavní iniciátoři možná paradoxně snaží ještě trochu oddálit moment, kdy kniha bude k dostání pro každého. Kdo si víc užívá cestu než samotný cíl, musí si asi nejdřív najít nějaký nový směr, když původního cíle dosáhl. Co kdyby se například okruh VNTS začal teď víc zajímat o to, co vychází v nizozemském překladu ze současné české literatury?

Božena Němcová: Grootmoeder (Babička). Přel. Kees Mercks, Ad. Donker, Rotterdam, 2014, 288 s.