Domácí detektivní tvorba se v posledních letech trochu vzmáhá, zejména díky některým novým autorům, posílena také aktuálním čtenářským zájmem o žánr. České romány sice stále zůstávají dosti provinční, ale autoři jako Michal Sýkora či Michaela Klevisová už dosahují standardů světového průměru, byť zatím spíše při tvorbě postav a jejich vztahů než při konstruování zápletek. V lecčem je jim podobný i románový debut autorky, která publikovala svůj první román pod pseudonymem B. M. Horská.

Žije dlouhodobě v Anglii, což má vliv i na její psaní. Pach smrti se odehrává na anglickém maloměstě, ovšem ještě důležitější je inspirace současným anglickým kriminálním románem, přesněji onou jeho větví, která vychází z tradice Ruth Rendellové a P. D. Jamesové. Tedy klasická pátrací detektivka, v níž se policista (v tomto případě policistka) po malých krůčcích dobírá minulosti oběti, motivu vraždy a odtud také směřuje k pachateli. Horská pozvolné pátrání opět po vzoru velkých anglických autorek oživí ještě jednou vraždou a jednou sebevraždou a napínavým závěrem zamíří k thrilleru, nicméně Pach smrti je převážně staromódně poklidná „whodonitka“ s vyšetřovatelem, který má od oběti i pachatele odstup, a se zločinem, který je úhledně ohraničený a uzavřený. Nic proti tomu, jen progresivnější autoři už jdou trochu dále a detektivům nakládají více překážek než jen chybějící stopy a čtenáře nenechávají v uspokojení zavřít knihu s poslední stránkou a útěšným pocitem vyřešené hádanky, ale snaží se jej trochu vyburcovat či vyprovokovat přinejmenším k zamýšlení: nad nejednoznačností dobra, zla a spravedlnosti.

Hrdinkou Pachu smrti je inspektorka Ellen Jollyová, která má navzdory zcela anglicky znějícímu jménu české předky, což jí dává jistou výhodu při řešení vraždy české postgraduální studentky v Anglii. Dospělá vdaná žena a matka byla nalezena poblíž frekventované silnice mrtvá, netrvá však dlouho a je jasné, že autonehoda to nebyla. Příběh se pak několikrát přelije do Prahy, kde měla oběť rodinné i profesní kořeny, stopy vedou do maloměstské komunity i univerzitního prostředí. Čtenář po dlouhou dobu (spolu s inspektorkou) vůbec nemá tušení, kterým směrem se při hledání pachatele vydat. Bohužel podezřelých Horská nepřipraví mnoho a toho pravého bystřejší čtenář odhalí dost brzy poté, co mu je věnován více než jeden odstavec. Zároveň se v tu chvíli již rozebíhá thrillerová pasáž románu, takže to tolik nevadí. Horší je, že vrahova motivace se zdá být dosti chabá, potenciální hrozba, kterou pro něj oběť měla představovat,  obstojí jako motiv vraždy jen na papíře.

Než ale k závěrečnému rozčarování dojde, je Pach smrti čtivá a fungující detektivka s dobře charakterizovanou, byť nepříliš výraznou hlavní postavou a peripetiemi, které navzdory své všednosti nejsou nudné. Možná zůstal trochu nevyužit motiv Češky v anglickém prostředí, které bývá vůči nově příchozím cizincům dosti uzavřené, na druhou stranu je českému čtenáři sympatické, že obě české ženy jsou (respektive o jedné z nich to platí již v minulém čase) v Británii sebevědomé, iniciativní a angažované a trauma přistěhovalectví si vůbec nepřipouštějí. Pach smrti není kniha, která by v paměti utkvěla příliš dlouho, ale při vědomí, že jde o prvotinu, nutno konstatovat, že je to do budoucna příslib. Detektivní žánr ostatně vyžaduje zvládnout řemeslo a to se hned na první pokus podaří jen málokomu.