Co kdybych se oholil?
Hlavní hrdina se potýká s nevysvětlitelnou situací: nikdo z jeho okolí si nevšiml, že si oholil knír, který nosil již celých deset let. A nejen to, ani si nevzpomínají, že kdy vůbec nějaký knír měl.
Román začíná zdánlivě nevinnou otázkou: „Co bys řekla tomu, kdybych si oholil knírek?“ Od této chvíle však již nic není jako dřív. Hlavní hrdina se náhle musí potýkat s nevysvětlitelnou situací: nikdo z jeho okolí si nevšiml, že si oholil knír, který nosil již celých deset let. A nejen to, ani si nevzpomínají, že kdy vůbec nějaký knír měl. Na zvláštnosti situaci přidává i to, že na všech fotkách svůj knír vidí, jeho manželka Agnès však ne. Tato prapodivná záležitost našemu (v knize nejmenovanému) hrdinovi stále leží v hlavě. Snaží se přijít na nějaké rozumné řešení. Postupně vymýšlí další a další teorie, stále vygradovanější, až dochází k jedinému možnému výsledku: on nebo Agnès se zbláznili. Nejprve si je jist, že je to ona, kdo přišel o rozum, posléze však začínají přibývat další podezřelá zjištění. Přátelé, u kterých byli předevčírem na večeři, neexistují, jeho otec je již přes rok mrtvý, ač včera slyšel jeho hlas ze záznamníku. Všechno je naruby a náš hrdina začíná věřit tomu, že je to doopravdy on, kdo zešílel. Nejprve se tomu podvolí, ale jak již má ve zvyku, pozvolna začíná opět konstruovat všemožné komploty a konspirace, které by na něj někdo mohl ušít. Přesvědčen, že jeho manželka a jeho nejlepší přítel Jerôme zosnovali plán, že se ho zbaví tím, že ho dovedou k šílenství a následné sebevraždě, utíká z bytu a vydává se na letiště. Jen v jiné zemi bude v bezpečí, a tak kupuje letenku do Hongkongu. Zde se jeho myšlenky projasňují, holí si strniště a pěstuje nový knír. Co se však stane, když mu opět doroste…?
Emmanuel Carrère je laureátem prestižní francouzské ceny Prix Renaudot (2011), kterou obdržel za román Limonov, věnovaný příběhu ruského spisovatele a disidenta Eduarda Limonova (pod názvem Limonov – Neuvěřitelný příběh jej pro rok 2013 připravuje k vydání Mladá fronta). Z autorových starších literárních počinů již česky vyšly knihy Protivník (přel. Lucie Šavlíková, MF, 2010, dříve též v překladu Marty Lacrampe-Sudové, Olympia, 2001) a Jiné životy než ten můj (přel. Zdena Šmídová, MF, 2010). Carrère v prosinci tohoto roku oslaví 56 let a ve svém životě se kromě psaní věnuje také scenáristice a režii.
Knír
Kniha La moustache (Knír) by nám mohla svým příběhem trochu připomínat psychologický horor – máme k dispozici pouze úhel pohledu hlavní postavy a jsme spolu s ní uzamčeni v bezvýchodné situaci, kdy již nevíme, co je realita a co ne. Ač zde hrdina nemá úlohu vypravěče, jsou nám jeho myšlenkové pochody věrně reprodukovány v rozsáhlých vnitřních monolozích. Autor nás tak ponechává bez sebemenšího náznaku názoru někoho druhého, který by nám mohl pomoci vypátrat, kde leží pravda. Hrdinovo rozčilení, bezmoc i úleva, to vše se přenáší i na nás. O to víc nás kniha pohlcuje. Již od začátku má spád, nutí nás číst dál a pořád dokola si musíme klást tu stejnou otázku: „Co se stalo s tím zpropadeným knírkem?“ Naši nejistotu podtrhuje i následné zjištění, že některé události, které jsme s hrdinou prožili, nemusí být pravdivé, a začínáme tedy pochybovat o všem, co nám vypravěč předloží. Je to pravda, nebo sen? Kdo je zde tím bláznem? Nenápadně se i nám podsouvají nejrůznější možná i nemožná vysvětlení od amnézie po díru v časoprostorovém kontinuu.
Příběh, odehrávající se v rozmezí několika dnů, čtenáře pohltí veškerou svou tajemností a napětím. Psychologická hra, kterou autor rozehrává, každého strhne: knihu musíme dočíst ještě tentýž den, co jsme ji otevřeli – tak silný dojem udělá pouhopouhý „neviditelný“ knírek. Určitě stojí za zmínku, že na motivy tohoto románu byl ještě v témže roce, kdy se objevil na pultech knihkupectví, natočen i stejnojmenný film, a to dokonce pod taktovkou samotného autora, doplněn o podmanivou hudbu Phillipa Glasse. Zajímavé je, že samotný film nabízí jiné zakončení než román, autor si tedy se svými netrpělivými čtenáři doopravdy pohrál – někdo možná čekal od filmu rozuzlení víceznačného konce, místo toho však dostává další podnět k novým interpretacím díla. Emmanuel Carrère v něm nabízí podivuhodný příběh, k němuž se čtenář (i divák) později bude v myšlenkách často vracet – ačkoli se celý točí jen okolo jednoho kníru.
Video, kde autor představuje svůj román.