Po Indické nevěstě (česky 2011) přichází nakladatelství Host s dalším titulem ze série kriminálních případů vyšetřovatele Konrada Sejera z dílny norské spisovatelky Karin Fossumové. Nakladatelství Host se rozhodlo vydat nejprve ty nejúspěšnější knihy z této série, proto s Provokatérem přeskočíme pěknou řádku let směrem vpřed.

Obyvatelům jedné poklidné norské oblasti nedaleko Osla začne znepříjemňovat život neznámý provokatér. Miminko spící v kočárku je zbroceno krví. Pro muže, který má brzy zemřít, si přijede pohřební vůz. Matce kdosi zatelefonuje, že její dcera měla vážnou nehodu a leží v nemocnici. Nikomu z nich se však nic nestalo, vše byl jen krutý žert, který si někdo pro své oběti pečlivě přichystal. Ten někdo se jmenuje Johnny Beskow a je to sedmnáctiletý mladík žijící v domácnosti s matkou závislou na alkoholu. Jediná osoba, na níž mu záleží, je jeho nemocný dědeček Henry. Jinak má v životě už jen svou motorku, morče a spoustu volného času pro vymýšlení originálně zvrácených legrácek. Počkat, že by se jméno pachatele nemělo prozrazovat, protože bude odhaleno vyšetřovateli po zapeklitém pátrání až v samém závěru knihy? Tak toto pravidlo u Provokatéra neplatí. Podobně jako v nedávno vydaném románu Než shořím norského spisovatele Gauteho Heivolla od začátku víme, s kým máme tu čest. Jsme sice ochuzeni o napětí z hledání viníka, na oplátku ale máme možnost sledovat, jak Johnny přemýšlí, čeho si kolem sebe všímá a jaké motivy ho pohánějí. A ne vždy si můžeme být jistí tím, že pachatele známe nebo že dokážeme odhadnout, co se stane. Možná to bylo úplně jinak? A jak praví známé přísloví, na každého jednou dojde...

Jak už bylo naznačeno přirovnáním Provokatéra ke knize Než shořím, romány Karin Fossumové nelze jednoznačně zařadit do detektivního žánru. Příběh je vystavěn kolem napínavé zápletky, je tu pachatel (či pachatelé) i vyšetřovatelé. Na druhou stranu odhalení viníka přichází mnohem dříve než v závěru knihy. Závěr bývá nejednoznačný, rozsah titulu sotva překročí dvě stě stran a mnohem větší důraz než jiná díla severské krimi klade autorka na psychologii postav. Jako by ani nešlo o to, přijít na kloub nějakému spletitému kriminálnímu činu – komisař Konrad Sejer ostatně obvykle velmi rychle pozná, kdo je a kdo není vinen. V Indické nevěstě se Sejer polovinu knihy snaží „jen“ o to, aby se pachatel přiznal. Psychologické pochody Provokatér nezkoumá pouze u Johnnyho, ale také u ostatních postav, které jsou jeho nevybíravými vtípky postiženy. Jak se změní chování člověka, kterému je mu odňat pocit bezpečí? Dokáže se s tím vyrovnat a žít jako předtím?

Postavám vyšetřovatelů se Fossumová naopak skoro nevěnuje. Konrad Sejer je pro znalce série již starý známý, takže ho není třeba představovat, vývoj postavy během Provokatéra je mizivý a problémy, se kterými se potýká v osobním životě, jsou načrtnuté jen hrubě. Sejerův mladší parťák Jacob Skarre se příběhem sem tam mihne, ale pro vyšetřování je jeho přítomnost takřka zbytečná. Pro české čtenáře, kteří si zatím mohou přečíst jen Indickou nevěstu, bude patrně také poněkud matoucí zmíněný skok v čase – mezi norským vydáním Provokatéra a Indické nevěsty totiž uplynulo devět let a stojí mezi nimi čtyři další detektivní romány. Nejen že tedy nedojde k navázání na nedokončené dějové linie, ale Sejer je náhle podstatně starší, bez ženy a má jiného psa.

Fossumová rozhodně není druhý Jo Nesbø a její detektivky nenaplňují formát běžné (severské) krimi, což lze brát jako jejich přednost i slabost. Záleží na tom, co od knihy očekáváte. Pokud vám nevadí znát pachatele od počátku, nezklame vás nejednoznačný konec ani (na detektivku) skromný rozsah, pak je Provokatér kniha právě pro vás.