Sedláci ze švédského kraje Småland nepředstavují ani u nás zcela neznámý fenomén. Pamětníci mohli svého času v Československé televizi zhlédnout seriál Raskenové, natočený podle románu Vilhelma Moberga, nebo si dokonce přečíst překlady některých děl tohoto autora – zejména slavné Vystěhovalce. Těžký úděl zemědělců, nucených zápasit o přežití v tvrdých podmínkách neúrodné země, zobrazovali zejména ve 30.–40. letech 20. století ve švédské literatuře i další autoři. A právě na tuto tradici navázal svým debutem Korparna (Krkavci) spisovatel Tomas Bannerhed (nar. 1966).

Småland byl jednou z oblastí Švédska, kde nouze zejména v devatenáctém a na počátku dvacátého století přinutila vysoké procento obyvatel emigrovat. Co se však stalo s těmi, kteří zůstali? Sám autor z jednoho takového rodu pochází. Jak sám říká, patří k poslední generaci drobných zemědělců ve Švédsku. V rozhovorech se netají tím, že při psaní románu (na němž mimochodem pracoval deset let) do značné míry čerpal z vlastních zážitků a zkušeností.

Hlavní hrdina a vypravěč Klas vyrůstá v sedmdesátých letech s rodiči a mladším bratrem na nevelké smålandské usedlosti. Rozhodně tu však nejde o venkovskou idylu. Ačkoli matka dělá, co může, aby synům poskytla zázemí, rodinu pomalu rozkládá otcův stále se zhoršující psychický stav. Otec Agne lpí na hospodářství, zděděném po předcích, a stále dokola vypráví o jejich nepředstavitelné dřině, jíž rodina vděčí za to, že nyní může na statku žít a obdělávat pole vzniklá vysušením močálů. Zároveň ho stále více pronásledují představy katastrof, které se na statek řítí, od škůdců přes požáry po počasí ovlivněné mysteriózními silami. Obavy v otcově mysli provázejí vidiny krkavců, zlověstných mrchožroutů: Věta „Hör du, när korparna kommer!“ (Poslouchej, krkavci přicházejí!) jako by připomínala slavné Poeovo Nevermore. Ze všech kolem se v Agneho očích postupně stávají nepřátelé, těžko také snáší chování dvanáctiletého syna Klase, který nejeví žádné nadšení z toho, že by měl statek po otci převzít a navázat na úsilí předchozích generací.

Přemýšlivý Klas nevidí v plahočení na polích velký smysl, táhne ho to jinam – ve škole patří k nejlepším a zajímají ho přírodní vědy. Je osamělý, nerozumí si příliš ani se spolužáky, přesto pro něj škola představuje vysvobození z tísnivého prostředí domova. Nejšťastnější nicméně je, když může utéct do přírody a pozorovat ptáky.

Tento svého druhu bildungsroman sleduje přibližně jeden rok v životě Klase a jeho rodiny. Lyrické pasáže, umožňující nahlédnout do fascinující ptačí říše, střídají dojemné i drsné epizody, ilustrující bezútěšnost a napětí v rodině. Nechybí ani sugestivní líčení úmorné celoroční zemědělské práce. Otcovo krátké (a neúspěšné) léčení na psychiatrii znamená navíc stigmatizaci v očích sousedů, přinášející další problémy a stres. Oba bratři situaci těžko zvládají, dospívající Klas mimo jiné bojuje s nočním pomočováním a obává se, zda nejde o příznak zděděné psychické poruchy. Realistické vyprávění ve vypjatých pasážích ozvláštňují Klasovy sny a představy, chlapce trápí vidina výhrůžného Odinova oka, které ho neustále pozoruje a mluví k němu. Světlejší momenty mu do života vnáší kromě milovaných ptáků už jen nová sousedka a první láska Veronika. Uzavřeného chlapce fascinuje její uvolněnost a spontánnost a závidí jí zdánlivě „normální“ rodinu.

Bannerhed v rozhovoru na stránkách švédské televize uvádí, že ho k napsání knihy přiměly přetrvávající pocity viny z doby, kdy se sám ocitl v podobné situaci jako Klas a uvědomoval si rozpor mezi svými sny a očekáváním okolí. Trauma nepatřičnosti, nepochopení a vyloučení člověka, který se narodil v nesprávnou dobu na nesprávném místě, se mu v románu podařilo vylíčit velice intenzivně. I soužití s psychicky nemocným členem rodiny je v knize zpracováno tak, že čtenář vše prožívá spolu s Klasem. Výborné psychologické líčení spolu s neotřelým jazykem knihy, zachycujícím mimo jiné některé prvky smålandského dialektu, vedlo porotu nejvýznamnější švédské literární ceny Augustpriset k tomu, že Krkavcům udělila cenu za nejlepší beletristické dílo roku 2011.

Rozhovory s autorem (ve švédštině):
http://blogg.svt.se/babel/2011/05/14/hej-debutant-tomas-bannerhed/
http://hbl.fi/kultur/personportratt/2011-11-22/bokrecension-att-inte-bli-bonde