Soumrak homo economicus navazuje na úspěšnou prvotinu Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra a zla. I v tomto textu prý „nalezneme snahu vrátit ekonomii lidský rozměr a lidem víru v ekonomii“. Rozhovor Romana Chlupatého byl natočen v létě 2011 v anglickém Oxfordu pro rozhlasové vysílání. Sedláček, člen Národní ekonomické rady vlády a bývalý poradce Václava Havla, se ovšem tentokrát neobrací ke svým čtenářům jako autor, nýbrž jako diskutér. Za svého společníka pro diskusi si vybral kanadského matematika a ekonoma Davida Orrella. I on podle anotace patří „k narušitelům starých pořádků, kterým je jasné, že bez kroku do neznáma se skutečného ozdravení nedočkáme“. Situaci současných ekonomů a svoje doporučení přitom autoři líčí tímto obrazem: „pokud jsi ve tmě, tak se chovej tak, jak se máš chovat ve tmě: padni na všechny čtyři a pomalu tápej a hledej směr“.

To ovšem Sedláček tvrdí už dlouho, a celkově o knize podle mne ještě více platí to, co jsem napsal už o Ekonomii dobra a zla: Sedláček pronáší slova, která by mohl produkovat leckdo, ovšem když je říká ekonom, získávají zřejmě jakýsi punc větší závažnosti. Vždyť to, že ekonomie není všemocná a že předpovědi ekonomů mají „jisté“ meze, dnes myslím vidí každý. Podobně je bohužel veřejným tajemstvím, že „několik procent lidí neskutečně bohatne, zatímco zbytek trpí devastací životního prostředí, takže se nerovnost zvyšuje“, k čemuž ale autoři nic nového nesdělují. A Sedláčkův exkurz do teologie je tentokrát kratší, ale trochu zjednodušující: „Jméno bestie je 666. Generace teologů a mystiků se snaží vysvětlit, co 666 znamená. Já k této debatě nemám až tak moc co říci, až na jednu jedinou věc: jde o číslo. Možná že je to celé tak strašidelné právě proto, že jde o číslo. O bytost, kterou lze vyjádřit číslem. Strašná, chladná a kalkulující bytost, která se, na rozdíl od Boha, prostě takříkajíc nezakecá.“ Obraz zlé, chladné, kalkulující bytosti je sice působivý, ale ten kontrast vyčíslitelné ďábelské bytosti a neuchopitelného Boha je uměle vytvořený, protože Bohu byla také přiřazována některá čísla, zvláště jednička či trojka (Boží Trojice).

Dále Sedláček uvažuje o tom, že ženu více potěší básnický kompliment než konstatování, že má tvář krásnou na 93 procent a kolena jen na 12. Pokračuje otázkou, proč „i v jiných oblastech nemůžeme věci vyjadřovat poeticky“, což sám Sedláček praktikuje tak, že i pro ekonomické děje používá – nepříliš invenčně – biblická podobenství (kdyby ale větší využívání metafor ekonomům navrhl řekněme literární vědec, asi by příliš nepochodil). Zaujala mne ale přeci jen slova o tom, že dnes „možná žijeme ve větší tmě než lidé ve starověku. Prostě proto, že si nepřiznáváme svoji víru. Oni si své víry totiž byli vědomi; přiznávali ji; každou neděli opakovali, že věří v Boha Stvořitele. My věříme, že nevěříme. Přitom věříme mnohem více než kdy předtím; věříme mnohem více věcem.“ Každopádně je třeba uznat, že když už dnešní lidé naslouchají a věří – navzdory všemu – především ekonomům, je asi lepší, když věří takovým, kteří o ekonomii pochybují. Nebo dokonce: čím více někteří ekonomové volají „Nevěřte ekonomům“, tím více v ně lidé věří…