Básník (nar. 1977), zakládající člen slezské skupiny Na dziko/Na divoko. Česky vyšly jeho básně v antologii poezie slezské skupiny Na divoko Mrtvé body (Protimluv 2006) a v Antologii současné polské poezie v překladu Jana Fabera. Siwczykův jazyk, který od jeho první sbírky Divoké děti (1995) prošel výraznou proměnou, je náročný, uzavřený ve svém světě, využívá hovorové obraty nebo frazeologismy a zapojuje je do složitých větných konstrukcí, záměrně vychýlených z běžné skladby. Často také čerpá ze stylových poloh v poezii neobvyklých – právnického nebo úřednického žargonu, jejichž dekonstrukcí a odhalováním umělosti navazuje na polskou Novou vlnu, básnický směr, který se v 60. a 70. letech pokoušel „vysvobodit“ polštinu ze zajetí newspeaku.
Krzysztof Siwczyk se také objevil na filmovém plátně, zahrál si v ceněném experimentálním černobílém snímku polského vizuálního umělce a režiséra Lecha J. Majewského Wojaczek. Ztvárnil v něm roli „prokletého básníka“ Rafała Wojaczka, s nímž ho spojuje místo narození – polské Slezsko – a v současné době také působiště: Mikołowský institut, jenž sídlí v rodném domě Rafała Wojaczka a věnuje se různorodým kulturním aktivitám.

Siwczyk vydal sbírky Dzikie dzieci (Divoké děti, 1995), Emil i my (Emil a my, 1999), Dane dni (Dané dny, 2001), Wiersze dla palących (Básně pro kuřáky, 2001), Zdania z treścią (Věty s obsahem, 2003), W państwie środka (Ve státu středu, 2005), Centrum likwidacji szkód (Centrum likvidace škod, 2008), Koncentrat (Koncentrát, 2010).