Poklidný život nájemného vraha a člena chorvatské mafie, jehož dny spokojeně plynou od jedné vraždičky k druhé, nabere nečekané obrátky. Tomislav Bokšić alias Toxic zabije omylem místo plánované oběti příslušníka FBI, čímž si to rozlije nejen u americké policie, ale i u svého bratrstva. Cesty osudu zavedou zabijáka na Island, kde se vydává za amerického příslušníka církve, a dokonce vystoupí na místním náboženském televizním kanálu. Skrývat se pod cizí identitou na Islandu, kde žije tolik lidí jako ve dvou větších newyorských mrakodrapech, je ovšem věc nelehká.

Islandský spisovatel a malíř Hallgrímur Helgason (nar. 1959) vystudoval akademii umění v Reykjavíku a v Mnichově, literárně debutoval v roce 1990, na výtvarném poli ale působí od poloviny osmdesátých let. Jeho nejznámějším literárním dílem je román 101 Reykjavík, který získal islandskou národní literární cenu (Íslensku bókmenntaverðlaunin), byl nominován na prestižní Cenu Severské rady za literaturu a dočkal se také úspěšného zfilmování (v českých kinech běžel pod názvem S milenkou mé matky). Kromě prózy píše Helgason také divadelní i rozhlasové hry a eseje.

Román 10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr byl napsán islandsky i anglicky a na Islandu vyšel v roce 2008. Navzdory brakem zavánějícímu naznačení děje se jedná o inteligentní mafiánský bildungsroman, jenž pobaví i náročnějšího čtenáře, kterému není protivný trochu drsnější a ne vždy politicky a společensky korektní humor ve stylu hrdinů filmu Pulp Fiction Quentina Tarantina. O ten tu totiž jde především. Zároveň nutno dodat, že zklamáni zůstanou čtenáři lačnící po dalším bestselleru z řad severské krimi. Helgasonova kniha je postavena na komentování islandské reality nevybíravým žargonem cynického zabijáka a detektivní zápletku a kriminální napětí programově postrádá.

Toxic s úctyhodným kontem šedesáti sedmi čuníků v troubě (rozuměj: zásahů) jednou v životě špatně vyřídí objednávku (vraždu), musí rychle opustit milovaný New York a bez rozmýšlení nasednout do prvního letadla, které míří na ostrov liliputů (Island). Prohlídku nejmenšího hlavního města v dějinách lidstva (Reykjavík) má hrdina za sebou velmi rychle, když zjistí, že se město skládá z jedné nebeské psí boudy (hlavní katedrála), venkovského domku (parlamentu) a zbraně tu člověk nesežene. Jeho údiv nezná mezí, když pochopí, že se v této zemi jednoduše nevraždí, nekrade a slovo prostitutka tu nikdo nezná.

Glosy na adresu Islandu padají z chorvatského střelce stejně rychle, ostře a přesně jako kulky zbraně, po níž marně touží. Svižné tempo vyprávění a palba černého humoru vydrží více než tři sta stran, autor navíc nezapomene místy vyměnit munici, nabít text serióznějšími náboji a narazit na traumata dvacátého století v podobě války v Jugoslávii, v níž Toxic ztratil část rodiny. Není překvapením, že náš sympatický hrdina neunikne prozrazení, ale čeká ho i odpuštění, láska a především náprava zabijáka na lidumila s radostí myjícího nádobí v zapadlém bistru v Reykjavíku.

Helgason nepředstírá, že by jeho kniha měla být něčím víc, než je. Je to skvěle napsaná humoristická kniha o tom, jak si představujeme Island, jak si představujeme nefalšovaného mafiána, ale i o tom, že lidé jsou všude stejní a že (téměř) vždy dobro zvítězí nad zlem. Autor chce pobavit a chvílemi dojmout. To nemusí být málo, navíc se mu to daří téměř bezchybně a překvapivě nevtíravě.