Rozsáhlý detektivní román irské spisovatelky z roku 2007 je jejím vůbec prvním a hned posbíral několik žánrových cen, z nichž nejvýznamnější je Edgar (udělovaná organizací Mystery Writers of America) za prvotinu. V době vydání čtyřiatřicetiletá autorka neváhala a v následujících dvou letech vydala další dvě knihy, kde se znovu objevují vyšetřovatelé z románu V lesích, jakkoliv to v závěru příběhu vypadá, že případ a jeho peripetie je od další práce u policejní kriminálky odradil.

Ale popořadě. V lesích je špičkovou ukázkou toho, čemu se občas říká psychologická krimi, ale zas ne moc nahlas a často, aby to čtenáře neodradilo. Chybí tu honičky, bitky nebo přestřelky, není tu mnoho stop a indicií, z nichž by čtenář mohl zkoušet tipovat pachatele, vražda je tu pouze ta jediná z první kapitoly a po dlouhou dobu oba vyšetřovatelé tápou a žádný kloudný posun v případu svým nadřízeným ani čtenářům nenabízejí. A přesto jde o detektivku mimořádně napínavou.

Ono napětí vytváří nejen svízelně pomalý postup vyšetřování vraždy nezletilé dívky, ale ve stejné míře také postavy dvou hlavních hrdinů a jejich vzájemný vztah. Rob Ryan a Cassie Maddoxová jsou mezi kriminalisty nejmladší a nejméně zkušení, ale oba si již s sebou nesou značnou tíhu minulých zážitků. Cassii dodnes pronásledují vzpomínky na patologicky se mstícího bývalého milence, který ji dokázal pomluvit tak věrohodně, že nikdy nikomu nedokázala (pravdivý) opak. Rob Ryan je na tom ještě hůř: když mu bylo dvanáct, vyrazil se dvěma svými nejlepšími kamarády (chlapec a dívka) do nedalekého lesa a zpátky se vrátil sám, se zkrvaveným oblečením a v šoku; co se dělo, si nepamatuje dodnes. A nedaleko místa, kde se obě děti před dvaceti lety ztratily (a nikdy se nenašla jejich těla), se objeví mrtvola stejně staré dívky, což v místních a samozřejmě i v Ryanovi podněcuje reminiscence na starou tragédii.

Ryan pak nutně své vyšetřování směřuje i k případu z minulosti, zvláště když se rozpomene na některé události, které osudnému výletu předcházely, přičemž jejich aktéři na místě stále žijí a někteří z nich jsou vyšetřováni i v souvislosti s novou vraždou. Právě v pitvání nejednoduché Ryanovy osobnosti se vyjevuje spisovatelský um začínající autorky: čtenáře přitáhne k jeho traumatu a dlouho jej udržuje v naději, že se dobere rozluštění dávné záhady – či přinejmenším že se své zátěže zbaví.

Síla románu tkví do značné míry v tom, jak chmurnou atmosféru dokáže hned od první kapitoly navodit a jak ji v průběhu děje ještě stupňuje. A chmurné je i vyústění, které se samozřejmě nesluší prozrazovat: pachatel (přesněji řečeno pachatelé) je sice dopaden a usvědčen, s trestem i skutečnou vinou je to však komplikovanější. Navíc Ryan, jakkoliv právě on objeví klíčovou stopu, se ve své práci dopustí několika chyb, které všechno fatálně zhorší. Čtenářský požadavek vyřešit případ je sice uspokojen, ale nic uspokojivého na tom vyřešení není. Ryan i Maddoxová rozčarovaní a tak trochu i zlomení odcházejí z oddělení a rozpadá se i jejich původně kamarádský vztah, který přerostl v milenecký – ale nikoliv už partnerský. I zkušený čtenář detektivek marně pátrá v paměti, kdy naposledy četl něco takhle trpkého. Ale zároveň Frenchová zůstává uvnitř detektivního žánru, o přesah směrem k vážné literatuře se nesnaží. A minimálně jedna výčitka by se našla: klíčová stopa se nabízí už poměrně brzy, ale Ryan se dovtípí až v samotném závěru. Pochopitelně hlavně proto, aby se mezitím mohly rozehrát složité peripetie příběhu. V psychologické detektivce naštěstí podobné klopýtnutí bývá vnímáno dosti shovívavě.