Když na jaře roku 1943 vyšla v USA filozofická pohádka Malý princ, její autor, francouzský prozaik, novinář a civilní i válečný letec Antoine de Saint-Exupéry, se právě připojoval ke svému původnímu oddílu v severní Africe. Nemohl tušit, že tento text určený dětem se stane kultovní knížkou a bude působit jako mezikulturní pojítko několika generací na celém světě. Většina tzv. klasických děl světové literatury pro děti a mládež bývá dále adaptačně zpracovávána, aktualizována a intertextově variována. Malý princ přes veškerou svoji popularitu patřil více než půl století k těm nemnoha textům, které zůstaly obdobnými literárními aktivitami nedotčeny – s výjimkou víceméně pietních převodů textu do tvaru dramatu, rozhlasové hry apod. Až v roce 1997 se objevil text nevalné literární úrovně Návrat malého prince, jehož autor Jean-Pierre Davidts ho koncipoval jako pokračování osudů malého prince. O to větší zvědavost probouzí nyní komiksová adaptace známého francouzského autora Joanna Sfara.

Joann Sfar proniknul dokonale do poetiky Malého prince a přetlumočil ji svým vlastním způsobem tak, že pohádkový příběh neochudil o žádný z jeho mnoha významů. Vstupní rozvzpomínání pilota, výtvarně stylizovaného do věrné podoby se Saint-Exupérym, na vlastní dětské postoje přerůstá vtipně v dialog s chuchvalcem dýmu z pilotovy cigarety. Dým nabývá podoby bizarního živočicha a vytrácí se jako přelud, jehož brzy vystřídá neméně snové zjevení malého prince. Sfar respektuje původní předlohu a v českém vydání tuto skutečnost zdůrazňuje i použití téměř kanonizovaného překladu Zdeňky Stavinohové, který pro komiksovou potřebu citlivě upravil Richard Podaný. Vypravěčský part Sfar ponechává – ve shodě se Saint-Exupérym – pilotovi, který čas od času upře svůj pohled přes rameno malého prince směrem ke čtenáři. Knížka si tak uchovává konfesijnost a emotivnost živého vyprávění.

Saint-Exupéry doprovodil Malého prince vlastními ilustracemi, akvarely s postavičkou malého prince dokonce předcházely vzniku samotného textu. Malý princ si ve Sfarově podání uchovává rysy, jimiž ho obdařil Saint-Exupéry: zůstává rozčepýřeným chlapcem, jehož dynamiku doplňuje rozevlátá šála, pouze v kresbě obličeje vynikají u Sfara jasně nebesky modré oči. Sfar respektuje původní autorovu koncepci literární i výtvarnou, jenom vybrané detaily rozpracovává s karikaturní nadsázkou. Princova přítelkyně liška, již Saint-Exupéry vybavil bystře vztyčenýma ušima, připomíná spíše pouštního fenka, ale její dlouhé uši zároveň ztělesňují ochotu a schopnost naslouchat druhému. K interpretačním posunům dochází u některých postav. Růže, pro niž byla předobrazem Saint-Exupéryho žena Consuelo, je zobrazena s tváří, gesty i rekvizitami koketní krásky – marnivé, vrtošivé, vyzývavé, ale přesto zranitelné a citlivé. Její křehkost podtrhuje i světlá barva, v níž je zachycena, zatímco pozadí obrázků se zbarvuje sytě rudě. Králova koruna, symbolizující vladařský majestát, připomíná spíše šaškovskou čepici a byznysmen se ve Sfarově ztvárnění mění v odcizeného robota.

Ve francouzském vydání z nakladatelství Gallimard k padesátinám Malého prince v roce 1993 se poprvé objevily ilustrace, které Saint-Exupéry původně z knížky vyloučil. Šlo především o obrázky zachycující pilota – vypravěče. Jako by autorovým záměrem bylo skrýt svůj implikovaný obraz i obraz vypravěče, aby nezastiňoval postavu malého prince. Sfarovo komiksové přetlumočení lze naopak vnímat jako úspěšně složený hold nejenom nesmrtelné literární postavě, ale i jejímu autorovi, sám Sfar přitom setrvává v pozadí jako pokorný interpret.