Quebecká autorka Marie-Claire Blaisová obdržela roku 1965 francouzskou literární cenu prix Médicis za román Une saison dans la vie d'Emmanuel (Jedno období v Emanuleově životě), který tehdy vydalo francouzské nakladatelství Grasset. Literární kritik René de Ceccatty při té příležitosti prohlásil, že Marie-Claire Blaisová vynalezla „vlastní styl románu“.

Spisovatelka Marie-Claire Blaisová (nar. 1939) pochází ze skromných poměrů. Studovala v Québecu, v sedmnácti letech napsala první román, La belle Bête (Krásné Zvíře), jenž vyšel roku 1959 a dnes tvoří součást školních osnov. Marie-Claire Blaisová vydala v Québecu a ve Francii přes dvacet románů, všechny byly přeloženy do angličtiny. Je autorkou pěti divadelních her a dvou básnických sbírek. Napsala také scénář k rozhlasové hře Le Journal en images froides (Deník ve studených obrazech; Radio-Canada), jehož inscenaci roku 1977 režíroval James Dormeyer. V tomtéž roce spolupracovala i na scénáři k dokumentu Anne-Claire Poirierové Tu as crié let me go (Křičel jsi Let me go; ONF). Některé její romány posloužily jako námět pro filmové či televizní zpracování, například Une saison dans la vie d'Emmanuel natočil roku 1968 Claude Weisz.

Marie-Claire Blaisová obdržela několik významných literárních cen. Kromě zmíněné Prix Médicis (1965) také Prix France-Québec (1966), Prix Canada-Belgique (1976), Prix Athanase-David (1982) za celoživotní dílo, Prix Duvernay (1988), Prix du Gouverneur général du Canada (v letech 1968, 1979 a 1996 za román Soifs - Žízně), Prix international Union Latine des littératures romanes (1999). Roku 1986 byla zvolena do Société royale du Canada (Académie des lettres et des sciences humaines), roku 1992 do Académie royale de langue et de littérature française de Belgique. Stala se tak první quebeckou spisovatelkou, působící v evropské literární akademii. Roku 1994 byla zvolena do Académie des lettres du Québec a roku 1999 se stala rytířkou umění a literatury.

Marie-Claire Blaisová patří k nejlepším autorům své generace.