Dne 28. března 2004 zemřel ve věku 95 let jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších francouzských spisovatelů, i u nás velmi oblíbený prozaik a dramatik Robert Merle. Narodil se 29. srpna 1908 v Alžírsku, poté žil ve Francii, vystudoval filosofii a anglistiku, učil a překládal a po úspěchu prvních románů se věnoval psaní. Merle byl třikrát ženatý a měl šest dětí.

Ve svých dílech neskrýval levicové a především humanistické založení. Psal romány válečné, politické, sociálně zaměřené, také utopie a sci-fi s filosofickým podtextem, snad nejúspěšnější byly ovšem jeho romány historické. Téměř celé jeho dílo známe i z českých překladů, mnohé knihy u nás vyšly i v několikerých vydáních a ve vysokých nákladech. Některé jeho romány (např. Víkend na Zuydcoote, Malevil, Až delfín promluví) byly také úspěšně zfilmovány.

Hned za svoji poněkud pozdní prvotinu Víkend na Zuydcoote (1949), odehrávající se za 2. světové války, získal prestižní Goncourtovu cenu a zaznamenal tak nebývale velký úspěch. K dalším nejznámějším románům patří zejména Smrt je mým řemeslem (1952), což je sugestivní zpověď bývalého velitele koncentračního tábora, a utopická sci-fi Malevil (1972).

V padesátých a šedesátých letech napsal také několik divadelních her, vydaných česky ve svazku Dramata (1966): Flamineo, Sisyfos a smrt, Nový Sisyfos, Vláda žen, Spravedlnost v Miramaru.

Od poloviny sedmdesátých let se soustředil na své největší dílo, třináctidílnou ságu z dějin Francie 16. a 17. století, z období náboženských válek mezi katolíky a hugenoty a z počátků vlády Ludvíka XIII. První šestidílný cyklus Fortune de France (Osudy Francie, 1977-1984) známe v češtině pod názvem prvního dílu jako Dědictví otců* (české vydání má dohromady 3200 stran). Hrdinou a vypravěčem je druhorozený venkovský šlechtic a lékař v královských službách Petr ze Sioraku. Stylizované, archaicky zabarvené vyprávění, inspirované stylem dobových kronik či pamětí, je plné humoru a dobrodružství a připomene romány Dumasovy, Merle však narozdíl od něj plně ctil historii a studoval archívy, kroniky apod. Do češtiny tuto šestici objemných románů přeložil kongeniálně bohatým a jadrným jazykem Miroslav Drápal (1916-1991).

Překlady následující série již nejsou tak zdařilé, zdá se však, že je to i vinou originálu. V letech 1991-2003 totiž napsal Merle druhý cyklus sedmi románů**, kde je hrdinou a vypravěčem Siorakův syn (levoboček) Petr Emanuel. Některá místa již postrádají lehkost a švih předešlé série, romány jsou však stejně dějově barvité a historicky poučné jako předchozí a napravují též některé omyly zavedené právě třeba Dumasem ve Třech mušketýrech (zejména velmi negativní obraz kardinála Richelieua i krále Ludvíka XIII.). Celá sága, pokrývající stoletý úsek bouřlivých dějin Francie, má kolem 6000 stran. Poslední díl celého cyklu vydal Merle v roce 2003. Do vysokého stáří si totiž uchoval obdivuhodnou fyzickou i duševní svěžest a stáří se téměř vůbec neprojevilo na jeho psaní. Poslední dva díly cyklu (francouzsky 2001 a 2003) zatím česky nevyšly, ale snad se jich v dohledné době dočkáme, abychom pozoruhodný a čtenářsky atraktivní a oblíbený cyklus měli úplný.

Bibliografie:
Week-end á Zuydcoote (1949), č. Víkend na Zuydcoote (1971, 1988)
La Mort est mon métier (1952), č. Smrt je mým řemeslem (1955, 1960, 1990)
L’Ile (1962), č. Ostrov (1964)
Moncada, premier combat de Fidel Castro (1965), č. Útok na kasárna (1967)
Un animal doué de raison (1967), č. Až delfín promluví (1972, 1974, 1992)
Derriére la vitre (1970), č. Za sklem (1981, 1993)
Malevil (1972), č. Malevil (1974, 1983, 1992)
Les Hommes protégés (1974), č. Muži pod ochranou (1985, 1991)
Madrapour (1976), č. Madrapur (1993)
Fortune de France (1977), č. Dědictví otců (1983, 1989)*
En nos vertes années (1979), č. V rozpuku mládí (1984, 1989)*
Paris ma bonne ville (1980), č. Mé dobré město Paříž (1985, 1989)*
Le Prince que voilá (1982), č. Vladař na scéně (1986, 1990)*
La Violente amour (1983), č. Horoucí láska (1987, 1996)*
La Pique du jour (1984), č. Svítání (1988, 1996)*
Le Soleil ne se léve pas pour nous (1986), č. Pro nás slunce nevychází (1992)
L’Idole (1987), č. Idol (1994)
Le Propre de l’homme (1989), č. Výlučná vlastnost člověka (1993)
La Volte des vertugadins (1991), č. Ples u vévodkyně (1996, 2001)**
L’Enfant-Roi (1993), č. Mladičký král (2000)**
Les Roses de la vie (1995), č. Růže života (2000)**
Le Lys et la pourpre (1997), č. Lilie a purpur (2001)**
La Gloire et les périls (1999), č. Sláva a úskalí (2002)**
Complots et cabales (2001)**
Le Glaive et les amours (2003)**