Brněnský Petrov vsadil před Vánoci na své jisté koně. Vezmeme-li jeho jedenačtyřicetiletého favorita, plodného literárního klusáka, jenž si zakládá na tom, že každý rok vydá jednu knihu, mnozí z jeho odpůrců možná budou mile překvapeni - druhá kniha fejetonů Michala Viewegha Na dvou židlích není špatným a podprůměrným čtivem.

Fejetony, které autor v letech 2002-2003 publikoval v Lidových novinách, jsou poměrně vtipné, stručné, výstižné a zároveň dobře a zručně napsané. Spisovatel, jenž se cítí mezi umělci jako “Grebeníček v Lánech”, se nejspíš přenesl přes svůj vlastní stín, a tak přestože má stále potřebu obhajovat se - před mladými intelektuály (ne přiliš vtipně) či před Milanem Knížákem (mnohem zdařileji...), celkově zůstává “v klidu a nad věcí”... To je na jednu stranu povzbudivé, pozitivní a pouze to přispívá ke kvalitě textů samotných. Na stranu druhou staví tato situace Michala Viewegha před dilema, čemu by se měl v budoucnu věnovat - zdali by měl dát přednost své “červené knihovně” (slova M. Knížáka) či publicistické činnosti (která mu však nevynese takovou mediální slávu a materiální zajištění...).

Michal Viewegh: Na dvou židlích. Petrov, 2003