Kenzaburó Óe, nositel Nobelovy ceny za literaturu, ve svém románu Němý výkřik zkoumá temné stránky lidské duše skrze příběh dvou bratrů zmítaných rodinnými traumaty a společenskými konflikty. Dílo plné groteskní expresivity a existenciálního zoufalství reflektuje autorovy osobní zkušenosti i historické bolesti poválečného Japonska.
KÓ
Kenzaburó Óe
Jeden z posledních japonských spisovatelů, který osobně zažil hrůzy druhé světové války a svržení atomových bomb a otiskl je do oceňovaného literárního díla. V něm tyto tragédie zůstávají jako memento pro další generace.
Jednou z hlavních loňských událostí na japonské literární scéně bylo vydání nové knihy Kenzaburó Óeho, nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1994, Sajónara, watakuši no hon jo! (Sbohem, má kniho!) v září 2005.
Na začátku října se na pultech japonských knihkupectví objevilo čerstvé dílo Óe Kenzaburóa, Ureigao no dódži ("Dítě se smutnou tváří", nakl. Kódanša), navazující bezprostředně na děj dřívějšího románu Torikaeko ("Podvržené dítě", Kódanša, 2000).
