Poslední Mankellův román není a nechce být detektivkou, nemá téměř žádný dramatický oblouk a jako příběh plyne nápadně pomalu. Citlivě však zachycuje stárnutí a osamělé přežívání Fredrika Welina, známého čtenářům již z románu Italské boty.
HM
Henning Mankell
„Co mu asi koupili? Přál si nové brusle a počítačovou hru, ale to dostane jen stěží. Jen aby mu nekoupili nějaké oblečení…“ Dárek pro Lukase byl nakonec úplně černý, měl čtyři tlapky, čumáček, a když se soukal ze staré krabice od bot, slabě kníkal. Lukas mu dal jméno Uhlík.
Spisovatel známý nejen detektivkami o Kurtu Wallanderovi sepsal během osobního boje s rakovinou nesentimentální filozofické úvahy o lidství, umění, existenci, smrti a pomíjivosti všeho.
V jednom ze svých posledních románů vypráví Henning Mankell příběh o síle dávných slibů, zradě i odpuštění. Zrcadlo však autor nenastavuje jen hlavnímu hrdinovi, ale i švédské společnosti.
Henning Mankell měl širší záběr než jen detektivky, psal divadelní hry, knížky pro děti či romány inspirované jeho životem v Mosambiku. Smrt ho dostihla ve chvíli, kdy byl nesmírně unavený bojem s rakovinou, ale zároveň pořád tvořil a v hlavě už měl námět na další Wallanderův případ.
Švédský spisovatel kriminálních románů Henning Mankell se doma těší pověsti žijícího klasika. V takové roli se nemusí držet žádných přednastavených úzů a může si dovolit experimentovat. V Číňanovi se do toho pustil plnou parou.
