Všetky tri texty zväzku pochádzajú z neskoršieho obdobia Eliadeho tvorby, keď už dávno stratil ambície stať sa slávnym aj ako prozaik. Téma, ktorá texty prepája, je „teror histórie“ a držiteľmi posolstva sú Rumuni.
ME
Mircea Eliade
Mirceu Eliada zajisté není nutno nijak zvlášť představovat, a to ani jako prozaika, ani jako historika náboženství. Českému čtenáři je však Eliade prozaik znám spíše jako autor fantastických novel a povídek, zatímco román Svatojánská noc, který byl vloni poprvé vydán v českém překladu, představuje klasičtější linii jeho tvorby. Eliadův román se dá číst vícekrát a vícero způsoby, a pokud vás některé čtení zklame, pořád jsou tu ještě ta další.
Tajomstvo doktora Honigbergera aj Noci v Šúrámpure možno považovať za Eliadeho najautobiografickejšie texty v rámci celej jeho fantastickej literatúry. Napriek tomu bolo by falošnou stopou brať ich doslovne, pretože Eliadeho biografia sa tu odráža práve v spirituálnej rovine, texty sprostredkúvajú jeho duchovnú skúsenosť.
Rumunský religionista, filozof, znalec mýtov, spisovateľ a esejista Mircea Eliade (1907–1986) bol v totalitnom Československu z politických dôvodov (ako „emigrant“ na Západ) skôr trpený ako forsírovaný, aj to iba ako spisovateľ, nie ako vedec. Veď religionistika, ktorou sa tento širokospektrálne orientovaný bádateľ fundamentálne zaoberal, bola v tých časoch „idealistickou pavedou“.
Ještě dnes se vyskytují určitá „mytická chování“. Nejedná se však o „přežitky“ archaické mentality; jisté aspekty a funkce mytického myšlení jsou prostě pro lidskou bytost určující. Některé „mýty moderního světa“ jsme už probírali při jiné příležitosti. Je to složitý a zajímavý problém; na několika stranách nelze rozvinout látku celé knihy.
Pro ty, kdo znají předchozí autorovy knihy, tato nejnověji přeložená nepřináší příliš velké překvapení. I když jsem patřil k těm, kteří při četbě prvních Eliadeho českých knih prožívali jisté okouzlení, nad stránkami této jsem musel konstatovat, že už (alespoň pro mne) silně vyvanulo.
Svätojánska noc je zároveň jeho pokusom o totálny (dokonalý) román, prvý svojho druhu v rumunskej literatúre. Eliadeho štýl je strohý, zrozumiteľný, nepsychologizujúci; so snahou priblížiť sa klasickému typu rozprávania, príznačnému pre mytologické príbehy.
„Narodil jsem se v Bukurešti 9. března 1907 (25. února podle juliánského kalendáře).“ Tak začíná své Paměti Mircea Eliade, rumuský vědec, novinář a spisovatel. Paměti vyšly v českém překladu Jiřího Našince v roce 2007 u příležitosti stého výročí autorova narození.
