V pravém slova smyslu reprezentativní a důkladně zpracovaná antologie dvou generací rumunských básníků vyšla ve výborném překladu Evy Kenderessy do slovenštiny. Výběr nemá žádná hluchá místa a stejně tak překladatelka zřejmě nezná polohy, které by jí neseděly.
JV
Jiřina Vyorálková
Poezie Any Blandiany je dnes známá nejen v Rumunsku, ale i v řadě dalších zemí – jde totiž o nejpřekládanější rumunskou básnířku. Český čtenář ale doposud neměl příliš mnoho příležitostí se s ní setkat, publikováno bylo jen několik ukázek časopisecky. Výbor Řeka s jediným břehem je tedy splátkou dosti velkého dluhu, a to snad splátkou nikoliv poslední.
Mirceu Eliada zajisté není nutno nijak zvlášť představovat, a to ani jako prozaika, ani jako historika náboženství. Českému čtenáři je však Eliade prozaik znám spíše jako autor fantastických novel a povídek, zatímco román Svatojánská noc, který byl vloni poprvé vydán v českém překladu, představuje klasičtější linii jeho tvorby. Eliadův román se dá číst vícekrát a vícero způsoby, a pokud vás některé čtení zklame, pořád jsou tu ještě ta další.
Lena Constante zpracovala své svědectví o komunistickém vězení tak sugestivně, jako by se jednalo o autentický deník. S ponížením, mučením, hladem a zimou bojovala tím, že v duchu skládala básně a divadelní hry. Některé z nich po propuštění zachytila písemně.
