Michel Faber

Střet přítomnosti s rozvalinami dob minulých a hluboce důvěrný vhled do nitra lidské duše v podání jednoho z nejosobitějších romanopisců současnosti. Michel Faber ve svých dvou novelách dokazuje, že i kratší prózu zvládá s přehledem a na relativně skromném prostoru dokáže svým čtenářům poskytnout dostatek podnětů k zamyšlení.

U příležitosti českého vydání svého zřejmě posledního románu pro dospělé zavítal do Prahy známý spisovatel Michel Faber. Poodhalil nám, jak se Kniha zvláštních nových věcí rodila a jak se on sám vyrovnává se smrtí své ženy.

Kniha zvláštních nových věcí Michela Fabera se sice z valné části odehrává na jiné planetě, ale s klasickými sci-fi romány má jen málo společného. Z pera autora Kvítku karmínového a bílého vzešla studie křehkosti vztahů a pochyb ohledně smyslu lidského konání.

V povídkové sbírce Jablko se Michel Faber vrací do světa svého populárního opusu Kvítek karmínový a bílý. Nejde však o pokračování v pravém slova smyslu. Podle Fabera samotného jsou povídky spíše začátky dalších příběhů a emocionální návraty k postavám, nikoliv přehledy jejich dalších osudů v době po skončení románu.

Michel Faber o tom, proč literatura nemusí být nutně jako müsli, a o své knize Kvítek karmínový a bílý, čerstvě přeložené do češtiny.

Pozor, kam šlapete. A buďte ve střehu, ještě se vám to bude hodit. Město, do něhož vás přivádím, je rozlehlé a spletité a vy jste v něm ještě nebyli. Možná si představujete, že ho dobře znáte z jiných příběhů, které jste četli, ale ty příběhy vám nadbíhaly, vítaly vás jako přítele, chovaly se k vám, jako byste sem patřili.

Na pulty českých knihkupectví vtrhl nejslavnější román Michela Fabera, historický opus Kvítek karmínový a bílý. Jeho čtenáře čeká fascinující cesta Londýnem 19. století – pozná naškrobenou fasádu lepší společnosti i to, co se skrývá pod ní. Významný prostor v knize dostává barvité líčení polosvěta nevěstinců a jejich obyvatel.

Nizozemsko-australsko-skotský spisovatel Michel Faber patří k nejpozoruhodnějším současným autorům, kteří píší v angličtině. Nejnověji v českém překladu vyšlo jeho útlejší dílo, próza Evangelium ohně, kterou Faber napsal jako svůj příspěvek do řady Mýty skotského nakladatelství Cannongate, v níž vycházejí beletristické aktualizace a překódování mytických syžetů různých kultur od současných autorů různých jazyků.

Fahrenheitova dvojčata jsou po románu Pod kůží druhým dílem Michaela Fabera, která se dostává českým čtenářům do rukou. Povídková kniha je příjemným vyplněním v čekání na jeho dlouho očekávaný a ve světě proslavený opus Kvítek karmínový a bílý. Faber se zde předvádí jako mistr převleků, jemuž nečiní potíže střídat kulisy děje ani styl vyprávění.

Lidský druh je jen jedním z mnoha živočišných druhů žijících na Zemi, díky své inteligenci stanul na konci potravinového řetězce. Je morálně nepřijatelné, aby pojídal své bližní, pomyšlení, že by mohl být chován hospodářsky, je pro nás odpuzující. Pro mimozemský druh, který pokročil ve vývoji dále než my, by však nemusel být nepředstavitelný. Fikci, rozvíjenou tímto směrem, nabízí Michel Faber v románu Pod kůží.

Faber v sobě spojuje hned několik rysů, které se u prozaiků nejmladší generace vyskytují velmi často: kosmopolitní osud i postoj, ale především nijak nezastíranou tématickou inspiraci takzvaně triviálními literárními žánry, inspiraci, jež bývala před pouhými pár desítkami let ve vyšších literárních patrech nemyslitelná. V případě jeho nejslavnějšího díla, románu Pod kůží, jde především o SF a horor.