V neustálém stínu atomové hrozby, jak o tom výmluvně svědčí například romány Iana McEwana či Martina Amise, a v bezmocném očekávání, co provede studenou válkou vyčerpané bolševické impérium; Východ, anebo spíše sovětské satelity, hibernoval v mrazu normalizace. Osmdesátá léta však zdaleka nebyla jen katastrofou politickou a společenskou, nýbrž i kulturní. Zatímco v literatuře to ani zdaleka nebylo tak zlé (jen jako příklad: v Británii nástup tzv. "amisovské generace" a vrcholná díla starších prozaiků, dramatiků i básníků), v oblasti populární hudby znamenala tato epocha doslova katastrofu: českému čtenáři asi není třeba připomínat jména hvězdiček, které se na výsluní popularity opět vrátily s vlnou nostalgie po jistějších dobách, a stejně tak mu jsou jistě dobře známé efemérní hvězdy celoevropského formátu typu Modern Talking.

Skutečně, z kulturní perspektivy právě v oblasti pop-music napáchala osmdesátá léta největší zhůvěřilosti. Na druhé straně, s jistou mírou zjednodušení a nadsázky lze říct, že právě toto byla doba, v níž se v oblasti pop-music dostal na přední místo marketing - najednou nebylo nejdůležitější, jak kdo umí zpívat, eventuelně psát skladby, ale jak dokáže prodat svou image. Pravda, mnozí jistě namítnou, že tomu tak vlastně bylo vždy, nicméně teprve v osmdesátých letech mohly vzniknout takové zběsilosti jako třeba britští Sigue Sigue Sputnik, kteří nejprve tvořili image a pak hudbu - ostatně i celkem zajímavé skupiny typu Sisters of Mercy volily stejnou cestu.

Ale k literatuře. Tuto zvláštní dobu s její nezaměnitelnou, trochu nakyslou atmosférou se ve svém pátém románu pokusil zachytit Paul Magrs. Moderních dějin populární hudby se dotkl už Salman Rushdie ve svém předposledním románu Zem pod jejíma nohama (angl. The Ground Beneath Her Feet, vynikající český překlad Pavla Dominika vyšel v nakladatelství Paseka), nicméně pohled, který volí Magrs, je značně odlišný: nejde mu tolik o metafyzický rozměr jako Rushdiemu, spíše o detailní zachycení určité kulturní epochy. Na pozadí charakteristických rekvizit osmdesátých let (bizarní vývoj módního průmyslu, nevkusné televizní estrády) líčí příběh skupiny s celkem charakteristickým názvem "Things Fall Apart", v němž každý pozná citát ze slavné Yeatsovy básně "Second Coming", která, má se za to, jistým způsobem předznamenává dvacáté století se vším jeho chaosem.

Chaos ale vládne i na poli dnešní kultury. Neustálé comebacky a revivaly, vlastně jen kopírující model, který na poli módy panuje už po několik desetiletí, usvědčují z neúspěchu modernistickou avantgardu, jež chtěla nastolit nový řád jednou pro vždy. A tak je klidně možné, že v přítomnosti - v té Magrsův román totiž začíná - hip-hopových a drum´n´bassových devadesátých let může dojít ke vzkříšení i takové estrádní kapely, jakou - jak vyplývá z průběhu románu - byli Things Fall Apart. Tato skupina, dozvídáme se v románu, poprvé pokusila prorazit (neúspěšně) v roce 1981 v rámci soutěže Eurovision, později se nicméně dočkala populárního úspěchu, který byl korunován prestižním vydáním největších hitů. Nicméně román samotný začíná až v devadesátých letech, kdy Will, jeden z protagonistů románu, poznává v ženě zpívající karaoke v jedné čínské restauraci zpěvačku Debbie Now, dávnou hvězdu zmíněných Things Fall Apart. Debbie se záhy dozví, že jedna z vycházejících hvězdiček stupidních seriálů chystá cover-verzi největšího hitu skupiny, dostává nápad dát kdysi úspěšnou kapelu dohromady. Román pak začne oscilovat mezi přítomností a minulostí: v kapitolách z minulosti jsme svědky cesty skupiny Things Fall Apart ke slávě a posléze k zapomnění, v kapitolách z přítomnosti sledujeme snahu Debbie (a Willa, který se stává jejím nepostradatelným pomocníkem) dát dohromady různě po světě roztroušené členy kapely. Zda se jim to podaří a zda se Things Fall Apart dočkají někdejší slávy, by bylo vůči čtenáři nefér prozrazovat.

Spíš je třeba zmínit literární kvality knihy: skvělé dialogy, nádherně vykreslené postavy, smysl pro humor a obrovský cit pro onu atmosféru v pozadí, jež jde zachytit jen drobnými náznaky. Toto vše jsou silné stránky Magrsova psaní a zejména osmdesátá léta působí v jeho podání neuvěřitelně plasticky, živě - skoro z toho běhá mráz po zádech. A to doslova, protože - jak jsem naznačil na začátku recenze - člověk, který zažil osmdesátá léta v bolševickém Československu, nebude tuto knihu nikdy číst s lehkostí a radostí. Ale napsané je to dobře.