S bibliofilskými básnickými sbírkami se v Česku za posledních pár let pytel zrovna neroztrhl. Podíváme-li se do online katalogu Národní knihovny, zjistíme, že počet vydaných bibliofilií má od roku 2020 bohužel klesající tendenci. Je to škoda, jelikož kombinace graficky i typograficky vzácného výtisku s básnickým slovem jistě nepotěší pouze sběratele podobných kousků, ale radost dokáže udělat i běžným čtenářům poezie, kteří ocení kvalitní práci a nápad.

Pokud toužíme sáhnout po nevšední, krásně vypravené knize, jež obsahuje i poetický textový doprovod, nabízí se nám například (spíše konvenčněji než originálně vytvořené) tituly z dílny dobřejovického nakladatelství Alfa-Omega, prvotina (romaneto) uměleckého knihvazače Lubomíra Krupky Falešné bankovky z produkce Trigonu (2020; vydáno bylo pouhých pětatřicet číslovaných výtisků) nebo dva roky stará bibliofilská vydání Máchova Máje a Erbenovy Kytice, obě ilustrovaná oceňovaným slovenským výtvarným umělcem Martinem Augustínem a ručně vázaná do přírodní bílé kůže.

Na jaře letošního roku se k této nepočetné skupince knihomilských vyvolenců přidala i publikace Synonymum krajina obsahující sedm trojverší básníka a šéfredaktora literárního časopisu Texty Pavla Kotrly na motivy sedmi kreseb vsetínského architekta a výtvarníka Libora Sošťáka. O vydání se postaral samotný Kotrla a jeho nakladatelství Klenov. Každý z celkem sto padesáti číslovaných kusů obsahuje kromě ilustrací a básní Sošťákovu originální kaligrafickou kresbu, nakreslenou štětcem z březové kůry duběnkovým inkoustem, jejž vyrobil Kotrla. Zvídavý čtenář pod ní po jejím odklopení nalezne i milé překvapení.

Minimalisticky laděná kniha s deskami z recyklovaného papíru vizuálně zaujme jak promyšlenou prací s červenou barvou (název, ruční šití vazby, ruční očíslování každého výtisku a emblémy u jednotlivých básní), tak především spíše abstraktními ilustracemi uvnitř. Ty překvapí zejména jistým kontrastem mezi místy (jak se zdá) až pastózními vrstvami použitého duběnkového inkoustu a křehkostí, která z nich na čtenáře dýchá – navíc v konfrontaci s nepatrnou průsvitností zvoleného papíru. Sošťák v publikaci nepředstavuje žádnou radikální výtvarnou tvorbu, ale spíše příjemně strohou umírněnost (která je ostatně vlastní i jeho další umělecké činnosti).

Za podobně umírněnou můžeme označit i Kotrlovu poezii do knihy zahrnutou. Hodnotit textovou složku na základě sedmi krátkých básní by přineslo pramalý efekt, takže se omezím na tvrzení, že zatímco část trojverší skýtá nečekané interpretační posuny sousedících kreseb, jež mohou aktivizovat naše vnímání prostředí („Krajinu nepodezírám / Není zlá / Jen v nás jsou temná místa“ – ono temné místo v případě Sošťákovy kresby k této básni paradoxně připomíná nikoliv roztržený hranolovitý objekt ne nepodobný mílovému kameni v lese, ale spíše trhlina v něm), jiné verše by se možná mohly více odklonit od jisté doslovnosti. Všechny básně nicméně poeticky zrcadlí přírodní dění i plynutí času a čtenáře vybízejí ke zklidnění, což se na podzim může leckomu hodit. Básním i ilustracím je imanentní zobrazování a tematizování přírodních jevů, oba autoři ale zároveň ponechávají dostatečný prostor pro čtenářskou imaginaci – Sošťák třeba prostřednictvím neurčitého pole pod padajícím listím či ostrými tvary pod plujícím oblakem nebo letící vlaštovkou, Kotrla často volbou slov, jež evokují atmosféru neurčita a zároveň předznamenávají jistotu či pevný – přírodní? – řád: „Prázdno před odletem“, „Nesprávné pohyby mraků“, „Bojíme se o trochu míň“. Zmínit je třeba rovněž jaksi subliminálně načrtávaný motiv proudění vody, tolik symptomatický pro Kotrlovu poezii – ať už tu z debutové sbírky Prstem na sklo rybám (2013), nebo z pozdější Mírný severní (2019). Jako by nám básník s výtvarníkem předkládali jemně minimalistický návod, jaká možná synonyma lze krajině přisoudit a jak může ona sama – pomocí slova a obrazu – odrážet naše vlastní rozpoložení.

Synonymum krajina je nejen vzácným přírůstkem do chudé (nejen letošní) rodiny českých knižních bibliofilií, ale také prvním realizovaným knihomilským počinem v regionu Vsetínska/Valašska po velice dlouhé době. Je jisté, že nejvíce kouzla přinese především návštěvníkům společné stejnojmenné výstavy obou autorů, která se na přelomu jara a léta 2024 konala ve vsetínském kině Vatra a která prezentovala širší Sošťákovu tvorbu. Může však ozdobit i knihovnu čtenářů, kteří expozici sice nenavštívili, ale kterým činí radost listovat si dobře a poctivě udělanou knihou s klidnými obrazy, jež podnítily také tvorbu básnickou. Možná i díky ní zatouží poznat více do hloubky Kotrlovu poezii, aktuálně dostupnou ve třech sbírkách. Značka: Vánoce se blíží…