Tušíte, jaký je rozdíl mezi „normálním čurbesem“ v předsíni a rafinovanou pastí, za kterou by se nemusel stydět ani Kevin ze Sám doma? Je do ní zakomponovaná hradba ze židlí, mýdlo na podlaze i lego ninjago panáčci. Třeťák Vojta ji však nepostavil kvůli strachu ze zlodějů, ale pro svou mámu – ta se chce po rodičovské dovolené vrátit do práce a Vojta z toho usuzuje, že už s nimi nechce být doma. Svolá tedy speciální tým, kam kromě mladší sestry (jejíž jméno vám neprozradí, protože byste ji mohli unést) zařadí i kočku jménem Kočka a akvárko s řasokoulemi, a společně vyzkoušejí řadu promyšlených plánů, jak mamince v návratu do práce zabránit. Příběh určený dětem od pěti let zaujme rebelskou odhodlaností hlavního hrdiny, která generuje spoustu humorných momentů a dle očekávání vede k poučnému rozuzlení. A na závěr se dočkáme i malého překvapení.

Ve své nejnovější knize pro děti Mami, pocem! spisovatelka, scenáristka a novinářka Irena Hejdová (nar. 1977) opět nahlíží běžné rodinné situace nekonvenčním způsobem. Po sourozeneckých vztazích v knize Nedráždi bráchu bosou nohou a rodinném soužití během pandemie v knize Skutek utek! přichází s tématem návratu do práce po rodičovské dovolené. Nejedna maminka (případně tatínek – ale víme, jak to s těmi statistikami je!) může potvrdit, že emoční reakce dítěte na takovou situaci může být překvapivě silná. Obzvlášť v našem sociálním systému není zas tak výjimečné, když dítě nabyde dojmu, že je maminka neustále k dispozici. Možná stojí za to podotknout, že kniha v tomto směru pracuje s tradičním modelem rodinného soužití. Sdělení, že občasná nepřítomnost neznamená absenci lásky, je nicméně univerzální.

Kniha Mami, pocem! stojí na podobném principu jako autorčiny předešlé, výše jmenované práce – vypravěčem je hlavní dětský hrdina, který komunikuje se čtenářem, seznamuje ho se svými (často nekompromisními) názory na konkrétní situace a drží jeho pozornost tím, že ho oslovuje a tak i vtahuje do svého vyprávění. Pomáhají mu přitom ilustrace, které neslouží jen jako obrazový doprovod, ale především jako nekončící zásobárna různých aktivit a úkolů, od křížovky a hledání rozdílů přes výzvu zamyslet se nad nějakou otázkou až po pokyn pomalovat dětské obličeje. V ten okamžik se může dítě stát samo ilustrátorem (pokud se nebude bát do krásně vypravené knížky s gustem pustit barvami), protože má za úkol co nejpřesněji zpodobnit, jak se oba sourozenci umazali šťávou, aby maminku přesvědčili, že jsou zakrvácení. Smůla, že ve špajzce našli jen borůvkovou.

Důležitý podíl na knize tak nese i ilustrátorka Zuzana Čupová, s níž Irena Hejdová spojila síly už při práci na knize Nedráždi bráchu bosou nohou a která letos vydala vlastní autorskou knihu Stromové, kde hravou personifikovanou formou představuje stromy typické pro českou krajinu. Červená barva obálky recenzovaného titulu, která ještě posiluje naléhavost vykřičníku v názvu, dominuje celé knize a zdůrazňuje emočně vypjaté momenty. Nejvýraznější je dvojstrana zaplněná malými postavičkami, od nichž vychází obrovské množství komiksových bublin s různými větami, které začínají slovem mami. Nakladatelství zde správně vycítilo potenciál a v rámci propagace s touto ilustrací dále pracuje (čtenáři ji tak mohou používat třeba jako záložku). A dává to smysl – zmíněná dvojstránka zachycuje pocit přehlcení, který čas od času zažívá každý rodič, ale cílí i na děti. Vyzývá je, aby samy vymyslely další otázky pro mámu („Ale ať jsou pořádně otravný, jo?“) a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se otevře doslova studnice nápadů a ještě hodnou chvíli po zhasnutí lampičky na čtení se budou pokojem rozléhat další a další výkřiky, jak si děti postupně vybavují, s čím se ony samy na maminky nejčastěji obracejí. Přestože se děti při vymýšlení především dobře baví, přece jen to vede k jisté dávce sebereflexe a úvahám o vlastním vztahu k mamince.

Z perspektivy dospělého je třeba poznamenat, že schopnost Vojtovy maminky zachovat klid a nenechat se připravit o nervy v gradujících situacích, které přemoudřelý syn buď fabuluje, nebo rovnou realizuje, je obdivuhodná a naznačuje spíš ideál než autentické rodičovské reakce. Vypravěčem je ale Vojta a autorka se tak soustřeďuje především na jeho emoční svět. Sice reprodukuje maminčiny důvody návratu do práce, ale ve skutečnosti mu nedávají smysl a rozhodně je nebere za své. Až překvapivá závěrečná epizoda, při níž se také odhalí maminčina profese, otevře Vojtovi oči, aby přijal maminku i v jiné roli než té rodinné.  A aby bylo prozření kompletní, autorka s ilustrátorkou ještě rafinovaně popíchne čtenáře, aby zalistovali zpátky knihou a zaměřili se na detaily, kterých si předtím nevšimli.

Mami, pocem! odpovídá věkovému určení pět plus, ale vzhledem k zábavným úkolům a troufalosti dětských plánů snadno zlákáte i dítě prvního stupně základní školy. Je to vlastně úplně jednoduchý příběh, možná by se chtělo říct předvídatelný. Neocenitelným způsobem ale vtahuje děti společně s rodiči do komunikace o tématu, jemuž by třeba sami od sebe tolik času nevěnovali. A když nic jiného, budou se u společného čtení a plnění úkolů dozajista dobře bavit.