Ve Finsku od roku 2021 existuje Národní strategie čtenářské gramotnosti. Proč je v zemi s jedním z nejuznávanějších vzdělávacích systémů na světě potřeba podporovat čtení, vysvětluje v následujícím rozhovoru finská odbornice Lotta-Sofia La Rosa.

Lotta-Sofia La Rosa působí ve Finnish National Agency for Education, kde se podílí na programu podporujícím čtenářskou gramotnost. Zabývá se zejména čtenářskými návyky teenagerů a v roce 2023 obhájila disertační práci s názvem Nuoret lukijat kirjakulttuurin murroksessa (Mladí čtenáři v proměňující se knižní kultuře). Je matkou tří dětí.

iLiteratura: Jak hodně Finové čtou a jak jsou na tom finské děti a teenageři?
Lotta-Sofia La Rosa: Statistiky o čtenářských návycích jsou poněkud rozporuplné. Ty nejnovější ukazují, že v porovnání s ostatními Evropany tráví Finové čtením hodně času. Zároveň se však snížil počet přečtených knih i množství času stráveného čtením. A to nejen mezi dětmi a mládeží, ale i mezi dospělými.

iLiteratura: Znáte důvody těchto klesajících čísel?
Lotta-Sofia La Rosa: U mladých lidí je největší překážka čas. Zdá se, že nemají na čtení prostor, protože potřebují být s přáteli a chtějí být na mobilních telefonech. Neustále se diskutuje o tom, jestli se právě internet na tomto poklesu podílí nejzásadněji. Já se ale domnívám, že nejvíce alarmující je fakt, že se zvýšil negativní postoj ke čtení, což ukazují i studie PIRLS a PISA. Dospělí sice přínosy čtení uznávají, ale ukazuje se, že ani finské rodiče čtení nebaví – a jejich počet stále narůstá.

iLiteratura: Víte, jaké typy knih Finové čtou nejčastěji?
Lotta-Sofia La Rosa: Mladí lidé a děti čtou zejména knihy, které vycházejí v sériích a vyprávějí o dětských hrdinech, a také knižní předlohy seriálů nebo filmů. Hodně čtenářů má rádo knižní série, v nichž vystupují postavy z filmů a seriálů studia Disney, oblíbené jsou stále také fantasy příběhy. Mladí ovšem začínají více číst v angličtině než ve finštině. Z některých knih vznikají také filmové adaptace či seriály na streamovacích platformách.

Čtenářské návyky dnes ovlivňují a formují trendy ze sociálních médií. Populární knihy znovu ožívají ve fanfikci, která představuje svět sám pro sebe, má svoje platformy a širokou odezvu na sociálních sítích. Na sociálních sítích jsou často aktivní také sami autoři populárních knih. To je něco nového, sociální sítě formují čtenářský vkus. Mluvím spíše o mladých lidech, ale projevuje se to stále častěji i u dospělých.

Spolupráce škol a knihoven je klíčová

iLiteratura: Existuje ve finských školách seznam povinné nebo doporučené četby pro určitý věk nebo stupeň vzdělávání?
Lotta-Sofia La Rosa: Většina škol takový seznam má, stále však diskutujeme o tom, zda to je dobře, nebo špatně. Je to způsob, jak děti motivovat, nebo je to povinnost, která vede k tomu, že knihy na seznamu nikdo nečte rád?

Seznámení s vybranými klasiky a kánonem finské literatury je součástí učebních osnov. Ale jinak si učitelé mohou do značné míry vybírat, které knihy budou ve výuce číst. Studie však ukázaly, že výběr knih bývá ze strany učitelů poměrně úzký, určité tituly se rok co rok opakují.

Literatura vyučovaná ve školách by mohla být rozmanitější a učitelé by měli mít větší přehled o různých literárních žánrech. Myslím, že v tomto ohledu je klíčová spolupráce s knihovníky.

iLiteratura: Chodí finské děti v rámci výuky do knihoven? V České republice je to na základních školách běžné a velká část dětí získá svůj první čtenářský průkaz právě při školní návštěvě knihovny.
Lotta-Sofia La Rosa: Ano, v našich učebních osnovách je zahrnuto, že děti musejí navštěvovat knihovnu. Ukázalo se ale, že záleží na každém pedagogovi, jak často například do knihovny s dětmi chodí. Obecně učební osnovy vybízejí k tomu, aby školy vyčlenily čas na čtení knih během výuky, tedy nejen ve volném čase. Na základních školách se konají každý týden jakási čtenářská okénka.

iLiteratura: Finský vzdělávací systém je považován za jeden z nejlepších a nejinspirativnějších na světě. Jak důležitý je v něm důraz na čtenářskou gramotnost?
Lotta-Sofia La Rosa: Čtenářská gramotnost je chápána jako základ veškerého učení. Bez dostatečné čtenářské gramotnosti nedokážeme pochopit souvislosti mnoha dalších předmětů. Je považována za schopnost nutnou k přežití a za cestu k rovnoprávnému zapojení do společnosti, a i proto je jedním z hlavních cílů vzdělávání ve Finsku. K jeho dosažení by mělo mít každé dítě rovnou příležitost.

Každý předmět vyučovaný ve škole má svou odbornou slovní zásobu a jazyk. Zvládnutí specifického jazyka v každém předmětu je zásadní pro pochopení jejich obsahu a osvojení si nových dovedností.

iLiteratura: Informace dnes nezískáváme pouze z textů, ale také z obrázků, videí, různých grafických prvků atd. Je možné i toto zahrnout pod pojem čtenářská gramotnost? 
Lotta-Sofia La Rosa: Ano, jde o velmi široký pojem. Různorodé texty mohou být psané nebo mluvené a mohou zahrnovat grafy, obrázky, symboly, videa, používáme pro to termín čtenářská multigramotnost. Jde o komplexní kompetenci zahrnující to, že dokážete číst a interpretovat různé typy textů. V rámci studie, kterou jsem dělala, se ukázalo, že na zážitek z textu nemá žádný vliv, zda jej čtete, nebo posloucháte. Při poslechu audioknihy můžete být stejně pohlceni příběhem jako při jeho čtení. Ve Finsku se teď diskutuje o tom, zda se poslechem audioknih může člověk naučit plynule číst.

Je velmi důležité si uvědomit, že nestačí texty, články nebo videa jenom rychle prohlížet, i když i to je součástí čtenářské gramotnosti. Potřebujeme se naučit také jak pravidelnému čtení, tak i soustředěnému čtení delších textů a literatury.

Nezapomínejme na dospělé

iLiteratura: Finská strategie není zaměřena pouze na děti a mládež, ale i na dospělé, a to například na skupiny s nižším vzděláním či nezaměstnané. Můžete uvést nějaké příklady, jak chcete prohlubovat čtenářskou gramotnost u dospělých?
Lotta-Sofia La Rosa: U dospělých to není tak jednoduché, nechodí do školy, nejsou shromážděni na jednom místě v jednom okamžiku. Ve Finsku existují zajímavé a oceňované projekty ve věznicích, které se soustřeďují hlavně na to, aby i tito lidé měli pocit, že vládnou slovy a mohou tak vyjadřovat své pocity.

Jinak v případě dospělých jde zejména o digitální gramotnost, která vede ke kritickému čtení různých typů textů. Ta je důležitější než čtení literatury, například beletrie.

iLiteratura: Ve Finsku také existuje něco, co nazýváte jasná finština (anglicky „easy Finnish“). Můžete nám tento jazyk přiblížit? Jaké texty jsou v tomto jazyce psány? Pro koho jsou určeny?
Lotta-Sofia La Rosa: Je to určitý způsob psaní a užívání jazyka umožňující snadnější čtení. Takové knihy se čtou o něco snadněji než originální knihy, byť jejich obsah je identický. Jsou určeny pro čtenáře, kteří mají jakékoli problémy s učením či čtením, ale stejně dobře mohou posloužit i dětem, které mají nízkou motivaci číst. Existují však i jiné cesty, jak mladé lidi oslovit. V nedávné době byl oceněn například projekt kombinující čtení za pomocí rapu na středních odborných školách.

iLiteratura: Ve zmíněné finské národní strategii se uvádí, že do roku 2030 bude Finsko zemí s nejvyšší čtenářskou gramotností na světě. Jak si představujete typického Fina v roce 2030? Jaké budou jeho schopnosti v oblasti čtení?
Lotta-Sofia La Rosa: Myslím, že největší výzvou je posílit schopnost kritického čtení a kritického myšlení. Náš způsob čtení je stále povrchnější. Takzvané hluboké čtení nebo komplexní porozumění textu se oslabilo. To je znepokojivé. A zatím si ani neumíme představit, jaké dopady v této oblasti bude mít umělá inteligence.

Jestliže nebudeme mít dostatečnou čtenářskou multigramotnost, která zahrnuje schopnost kriticky interpretovat stále rozmanitější digitální obsah, budeme vydáni napospas dezinformacím. Proto se musíme se zaměřit právě na kritické čtení.

Doufám také, že každý rodič bude v roce 2030 chápat, jak je důležité být pro své děti vzorem také v oblasti čtení. Naše pozornost by se měla zaměřit nejen na prostředí školy, ale více na dospělé, kteří s dětmi tráví doma nejvíce času. Je to jedna z podmínek toho, aby děti zapojily čtení do svého života (další shrnuje například tento článek).

iLiteratura: Jaký je rozpočet na podporu čtenářské gramotnosti a jaké typy projektů stát financuje?
Lotta-Sofia La Rosa: V posledních čtyřech letech bylo vyčleněno na různé projekty kolem jednoho milionu eur ročně. Významná část těchto prostředků šla na podporu tzv. čtenářské obce. Jednotlivé obce a města si vytvářejí vlastní strategie gramotnosti a jakési akční plány, v nichž spolupracují úřady, knihovny, školy a další aktéři.

iLiteratura: Co byste na závěr ráda dodala nebo zdůraznila?
Lotta-Sofia La Rosa: Vždycky se snažím zdůraznit, že nesmíme zapomínat, že literatura má obrovskou sílu působit jako lék v časech krize. Čtení bychom neměli vnímat jen jako dovednost, kterou je třeba rozvíjet nebo se ji naučit, abychom něčeho dosáhli. Čtení je cenné samo o sobě.

Ukázalo se například, že v rodinách, které mají nejrůznější potíže, je četba cestou, jak se soustředit, sdílet chvíle klidu nebo se naučit, jak mluvit o problémech. Knihy nás dělají lepšími čtenáři, ale jsou také nástrojem řešení obtížných situací.

Díky čtení dokážeme porozumět světu i sobě navzájem, dokážeme se nad něčím dojmout či užasnout, dokážeme zapojit imaginaci, dokážeme zpracovávat emoce. To je velmi důležité zvláště v době krizí. Čtení je především společenský fenomén, na to by se nemělo zapomínat.