Málokterý fenomén má v dnešní popkultuře tak silné místo jako vesmír série Star Wars, navzdory tomu, že je v posledních letech studiem Disney dost necitlivě vytěžován a rozmělňován, jak to jen jde. I proto může být pro dnešní fanoušky cenné zjistit, jak to všechno vzniklo a kolik práce plné nejistot, pochybností a nedůvěry bylo na začátku.

Zachytit proces vzniku prvního snímku série se kupodivu rozhodli nikoli američtí, ale francouzští komiksoví tvůrci. Možná i proto, že George Lucas (a studio Disney) si pečlivě hlídá všechno, co se Hvězdných válek (překladatel Michal Zahálka navzdory čím dál častějšímu českému používání originálního názvu zvolil český název, nepochybně s ohledem na francouzský originál komiksu) týká a komiks vytvořený ve Francii nejspíš neupoutá pozornost tolik, jako kdyby pocházel z Ameriky. 

Scenárista Hopman i kreslíř Roche se vyznávají z mladistvého nadšení pro celou sérii. Pro Rocheho, který byl hlavní postavou projektu a na obálce a v tiráži je uváděn jako první, to byl přitom první komiks, ačkoliv je ročník 1980. O deset let starší Hopman komiksů také moc nenapsal, dlouho pracoval jako novinář. Ale jejich společné dílo vykazuje vše, co má takový komiks mít: vychází ze skutečných událostí, líčí je podrobně a nejspíše dost věrně (byť by knize možná slušel seznam použité literatury), ale zároveň s lehkostí a nadsázkou.

Začínají autonehodou, při níž mladý Lucas málem přišel o život a díky níž přehodnotil do té doby dost bezcílný a zdánlivě zahálčivý život. Dynamicky rozfázovaný karambol Lucasova kabrioletu, který se proletěl vzduchem, čtenáře navnadí na trochu dynamičtější čtení, ale režisér a producent v pozdějším životě už podobné akční scény nezažíval – tvůrci jej ostatně prezentují jako spíše nesmělého mladíka, který nepije alkohol a jehož sociální dovednosti jsou dosti mizivé. Svým způsobem to může být předobraz lidí, jimž se dnes říká nerdi a kteří bývají nezapálenějšími fanoušky Hvězdných válek. Lucas měl v sobě ale zároveň od počátku podnikavého ducha, cílevědomost a iniciativnost. A samozřejmě odvahu, s jakou dokázal projekt, kterému většina ostatních nerozuměla a nevěřila, dotáhnout do konce. A že překážek měl na cestě hodně – šlo nejen o běžné záležitosti při natáčení, ale především o zásadní problém v hollywoodském studiu 20th Century Fox, které mu dlouho odmítalo dát k podpisu smlouvu. Došlo k tomu, až když byl film v podstatě dokončen, Lucas musel snížit rozpočet a seškrtat nebo úplně vypustit některé scény. Ale i tento pozdní podpis dokázal Lucas (či možná jeho právník) obrátit ve svůj prospěch.

George Lucas je v komiksu zobrazen jako jednoznačně kladný hrdina, jako filmař, který si dokáže prosadit svou vizi, i když ji i mnozí jeho herci a kolegové ze štábu nechápou a považují za dětinskou. (Pro děti ostatně Lucas Hvězdné války koncipoval a uzpůsobil tomu i datum premiéry.) Až se občas zdá, jako by se i Hopman inspiroval klasickou teoretickou prací Josepha Campbella Tisíc tváří hrdiny, která Lucasovi významně pomohla při práci na scénáři. A je – zejména pro skalní fanoušky série – cenné, že autoři přinášejí i prvotní synopse, které Lucas postupně opouštěl a z nichž zůstávaly jen některé prvky a rekvizity. Ukazují tak, že Hvězdné války nejsou dílem génia, ale že mají své vzory, že se na jejich podobě přinejmenším radami podílelo více lidí a že u prvního filmu rozhodně nešlo o špičku ledovce propracovaného fikčního světa, jakým jsou Hvězdné války nyní. Roche údajně připravuje pokračování komiksu a je možné, že už v nich Lucas nebude tak jednoznačně kladný, nicméně Lucasovy války jsou jednou velkou oslavou.

Nijak zvlášť to nevadí, protože velkolepým úspěchem prvního filmu komiks končí. Hopman jen občas a v náznacích prozradí, že Lucas měl mnohé věci dobře promyšlené – i když působí převážně jako nadšenec do filmu a snílek, dokázal předvídat, že film o rytířích ve vesmírných lodích může zaujmout děti a mládež (jako ostatně jeho v dětství a mládí uhranuly komiksy o Flashi Gordonovi, které chtěl původně adaptovat) – a že úspěšný film s sebou může nést další zisky při výrobě hraček, knih, soundtracku a dalšího merchandisingu. A především že film je stále hlavně zábava a pohádka, navzdory tehdejší skvělé vlně drsně realistických filmů „Nového Hollywoodu“.

I komiks Lucasovy války chce být zábavný a daří se mu to. Roche dost šetří s barvou, jeho stránky jsou převážně černobílé, jen občas do některého okna pronikne jedna či dvě barvy a jen několik málo stránek je celobarevných, převážně přepisy zavržených synopsí. Okna řadí klasicky do třech řad obvykle po dvou obrázcích (dodejme, že Lucasovy války mají menší formát než tradiční francouzské komiksové album); celostránková okna využívá velmi málo, vždy jen pro zachycení důležitých a překvapivých momentů, i proto je zásadně umisťuje na sudé, nepohledové stránky. Nevadí ani časté zařazení vypravěčského komentáře, ostatně u biografických komiksů bývá těžké se mu vyhnout. Děj nicméně oživuje mnoho dialogů, samozřejmě fiktivních, které přibližují zejména vztah Lucase a jeho manželky, ale také vztahy mezi herci a členy štábu obecně či sliby, pochyby a zbabělost šéfů studia. Kniha se čte jedním dechem a většina čtenářů ji asi zvládne naráz, i proto, že není členěna do kapitol.

Fanoušci Hvězdných válek nad ní budou moci spekulovat o postavách, které měl Lucas připravené, ale nakonec je výrazně změnil nebo úplně vypustil, a ti ostatní si alespoň spoluprožijí nadšení i trápení při natáčení i před ním. Není to nic převratného a mnohé už se mohli dočíst jinde – ale ne tak názorně a poutavě.