Nezapomněl jsi koupit polohemživé mléko?
Nový záhon ze staré matrace? Rohožka v koupelně z mechu? Malta vyrobená z podhoubí? V populárně-naučné knize o dopadu člověka na planetu Zemi najdeme stovky užitečných futuristických nápadů, jak dát přetížené planetě Zemi šanci se zase jednou pořádně nadechnout.
Kdyby vám někdo k snídani místo míchaných vajíček naservíroval křupavé cvrčky a nabídl šálek švábího mléka, patrně by u vás nepochodil a se zlou by se potázal. Britská vědkyně Madeleine Finlay však ke hmyzu na talíři směle vybízí a v zábavné, agitační „eko-knize“ Brouci k snídani (2021, č. 2023) vysvětluje, proč o broucích jako zdravé a ekologické alternativě začít uvažovat. Na pestrobarevných, hustě ilustrovaných stranách předkládá inovativní futuristické projekty současných vědců, jež se pokouší zastavit globální oteplování a zachránit přelidněnou planetu Zemi.
Dnešní menu: muší mls
Svůj příběh začíná Finlay právě u obyčejné snídaně, jelikož i ta umí dát naší planetě pořádně zabrat. Při nasycení osmi miliard lidí se totiž vyprodukuje spousta odpadu a škodlivých zplodin, nehledě na velké množství energie, které je k tomu zapotřebí. A co je nejhorší, značná část drahocenného jídla se nakonec i vyhodí. Proč si tedy nezkusit připravit eko-sendvič s kobylkami a falešnou slaninou z hub na solárním sporáku, nakrmit pejska larvím krmivem a z kávové sedliny si vyrobit palivo do auta? Nu, ano, ne vše je v současnosti úplně reálné, ale Finlay v Broucích k snídani s nadšením popisuje i ty nejšílenější nápady, které by mohly jednou pomoci, a upozorňuje na nutnost vlastního aktivního přičinění.
Autorčin bezbřehý zápal pro vědu a hledání řešení fatální změny klimatu je z knihy patrný, sama se ostatně v rámci svých možností snaží redukovat uhlíkovou stopu, kde to jen jde. Vystudovala fyziku, astrofyziku a komunikaci vědy a nyní tvoří a spolumoderuje vědecké podcasty Science Weekly pro deník The Guardian. Na svých webových stránkách prozrazuje, že se touží dozvědět co nejvíce o světě okolo sebe, a kromě přírodních věd tak ráda zavítá i do oblasti filozofie, umění a literatury. Brouci k snídani jsou její literární debut a v Británii jí vynesli nominaci na The Young People’s Book Prize, udělovanou dětským knihám s vědeckou tematikou. Český překlad Brouků si vysloužil (také neproměněnou) nominaci na Zlatou stuhu za překladovou literaturu faktu pro děti a mládež.
Futuristické zlepšováky
Cílovou skupinu knihy tvoří především čtenáři, kteří už si mohou číst sami, a autorka jim v úvodu dává jednoduchý návod, jak s knihou pracovat. V osmi základních prostředích (v kuchyni u snídaně, v koupelně, ve městě, na pláži, ve škole aj.) ukazuje, s jakými aparáty a zlepšováky se v budoucnosti možná budeme setkávat. Každou ze sekcí otevírá „našlapaná“ dvoustrana s detailními, sympaticky zaoblenými obrázky předmětů, o kterých nutně potřebujeme zjistit, jak fungují a k čemu slouží. Na následujících stranách autorka vše vysvětluje – předkládá tak poměrně velké množství textu, který je navzdory odborným termínům z fyziky, chemie a biologie („magnetická levitace“, „štěpení“, „biodiverzita“) srozumitelný. Doprovodné humorné ilustrace četbu ulehčují, i když ne vždy reflektují realitu, a proto je musíme brát s nadhledem. Soulská ilustrátorka Jisu Choi například zobrazuje udržitelnou obuv z ananasových vláken jako boty s ananasy přilepenými na špičkách, biodigestér jako skleněnou kopuli s obřím zatočeným hovínkem uvnitř a palivo vyrobené z lógru nechává téct do auta přímo z obřího kávového hrnku. K pochopení složitějších pojmů v Broucích k snídani dobře poslouží i rejstřík a slovníček v závěru knihy obsahující tučně vytištěná slova z předchozích kapitol.
Kromě netradičních vynálezů, mnohdy hraničících se science-fiction, připomíná autorka i důležité činnosti, které – pokud tomu tak ještě není – bychom už měli začít automaticky vykonávat: zopakujeme si, proč nevyhovazovat vlhčené ubrousky do záchodu a starý olej nevylévat do odpadu, proč na zahradě nechat část trávníku neposekanou klidně i s plevelem nebo proč zbytečně nekupovat nové věci. Brouci k snídani jsou vtipná a optimistická kniha, která navzdory všem děsivým faktům o gradující klimatické krizi nepůsobí katastroficky, ale dodává čtenářům chuť se prospěšně zapojit. Autorka knihou vzdává hold všem vědcům, jež svým bádáním přispívají v boji proti nechtěnému uhlíku, stejnou měrou však oslavuje i každého přičinlivého, ekologicky smýšlejícího jednotlivce. Nevím jak vy, ale já si, inspirovaná autorkou, asi brzy půjdu koupit svůj první bambusový zubní kartáček a ze sklepa možná opět vytáhnu dlouho nepoužívaný vermikompostér.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.