Kreslíř Kóiči Óniši ve svém seriálu Dívčí válka vychází z dobře nastudovaných reálií slavného období českých dějin a český čtenář stále trochu žasne, že se do toho japonský tvůrce pustil. Jedním dechem je přitom dobré dodat, že Óniši si sice nastudoval dějiny husitských válek (a jistě i pověst o dívčí válce – hlavní hrdinka se jmenuje Šárka a neporazitelná bojovnice Vlasta), ale vytvořil mangu se vším, co k onomu komiksovému žánru patří.

Divoké fantazie s reálným podkladem

Hlavní hrdince je čtrnáct a je to hubená krasavice s velkýma očima, což jí ale nebrání v tom, aby suverénně ovládala střelnou zbraň píšťalu. Žižka je prohnaný vůdce, který vítězství obětuje vše, bez ohledu na mravní zásady, a z císařovny Barbory udělal tvůrce nymfomanku, která si užívá s vojáky v ležení. Důležitou postavou děje je pozdější úspěšný vojevůdce Jan Jiskra z Brandýsa, který se na scéně objevuje nejprve jako elitní papežský nájemný vrah, aby záhy (poté, co se mu málem podařilo zabít Žižku) přešel na stranu husitů. Zní to dost divoce, ale mangy takové bývají – a když si navíc pozorněji prostudujeme skutečné životopisy postav, zjistíme, že Óniši fantazíruje vždy na nějakém reálném základě (nebo alespoň podezření historiků).

Co rozhodně reálné není, je sbor „andílků“, náctiletých krasavic, které zpěvem hymny Ktož sú boží bojovníci dodávají odvahu Žižkovu vojsku. Nicméně právě osudy andílků, k nimž samozřejmě patří i Šárka, jako by autora zajímaly nejvíc: ve třetím svazku jsou dívky ohroženy morem, ve čtvrtém se děti z armády v jakýchsi protoskafandrech vydávají skrze vodní příkop infiltrovat nedobytnou pevnost Vyšehrad. A v pátém se na scéně objeví adamité, takže dojde i na erotiku. Souvisí to samozřejmě s tím, pro koho byl v Japonsku komiks určen – tedy pro dospívající mládež, která potřebuje věkově odpovídající hrdiny, s nimiž by se mohla identifikovat; ne staré válečníky.

V hlavní roli adamité

Óniši nevybočuje z obvyklých prvků mangy: jeho příběhy jsou tedy plné vyhrocených emocí, pevných přátelství i zrad, fatálních činů, hrdinských skutků, milostných zápletek a erotiky. Už v minulých dílech se dívky opakovaně objevovaly nahé, ve svazku o adamitech dojde i na sexuální orgie. Óniši přitom různými rafinovanými způsoby nenápadně zakrývá mužské i ženské sexuální orgány, aby se vyhnul zařazení mezi pornografii – k vidění jsou jen prsa. Pamětníkům to připomene komiksy Káji Saudka z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy kreslíř také různými triky zakrýval bradavky svých vyvinutých krasavic, aby tehdejší cenzura nezabránila jejich publikování.

Adamité nejsou v komiksu zpracováni poprvé, hnutím se už v roce 2006 inspiroval francouzský nezávislý kreslíř David B. v povídce Zahrada ve zbrani. Ale zatímco Francouz pojal střet Žižky s adamity jako halucinační mystérium o tom, jak snadno lze lidi oblouznit, Óniši opět nevybočuje z charakteru komerční mangy a vůdcem sekty učiní andělsky krásného mladíka Adama. Ale jak již bylo naznačeno: nechtějme od mangy, aby byla jiná, než jaká z podstaty je.

Dívčí válka nicméně dál zůstává pro českého čtenáře atraktivní, zejména pro toho, kdo o husitských válkách alespoň něco tuší. Je totiž docela zábavné sledovat, jak Óniši posouvá, dobarvuje a hyperbolizuje osudy skutečných historických postav, jak do středověkého válčení vnáší ženský prvek a jak vše podřizuje očekáváním domácích čtenářů. Cenné je také to, že ani tábor protivníků husitů není černobílý, že i tady najdeme hrdiny, s nimiž můžeme sympatizovat – byť se může snadno ukázat, jako to už Óniši předvedl, že to byla jen léčka.