Autor těchto řádků nevynechal ani jeden z ročníků. Cesty za čtenáři, účast na čteních a besedách považuji za jeden z nejpříjemnějších bonusů spisovatelství, a tak mám Kriminacht s čím srovnávat. Pokud jde o jedinečnou atmosféru, skvělou organizaci a neformální kontakt se čtenáři, může se s litomyšlským festivalem měřit jen máloco.

Za festivalem stojí Iva Pekníková, ředitelka městské knihovny v Litomyšli, a Martina Zuzaňáková, ředitelka tamní městské galerie. Druhou jmenovanou v Německu a Rakousku zaujaly oblíbené noci s literaturou o zločinu a napadlo ji akci přenést k nám. Jsou lidé, kteří říkají, že by se mělo něco udělat, a jsou lidé, kteří něco dělají. Tyto dvě ředitelky patří k těm druhým a v roce 2021 uspořádaly první ročník. Čtenáři a autoři byli po covidu vyhladovělí po vzájemném kontaktu, navíc celý model působil velmi atraktivně. 

Princip akce je jednoduchý. Čtveřice spisovatelů čte během jednoho večera na čtyřech různých místech. Publikum si může vybrat, zda navštíví jen jednu štaci nebo bude putovat spolu s autory. Lokace jsou různorodé: kavárny, vnitroblokový dvorek policejní služebny (se zvláštní lóží v podobě vysloužilého psího kotce), venkovní i vnitřní prostory knihovny, letos nově i slavné Váchalovo Portmoneum. A mezitím přesuny přes líbezné historické jádro Litomyšle: uličky mezi renesančními arkádovými domy, nasvícené kostely, vkusně zrekonstruované vodní valy podél řeky Loučná. Noční Litomyšl i přes efektnost svých památek nezapře, že je maloměstem. Náměstí je pusté, dlažba se leskne po dešti, pod arkádami se honí vítr, ideální scenérie k noci plné literárních vražd a makabrózních historek.

Jádrem kouzla Kriminacht není jen atmosféra litomyšlských zákoutí, ale především lidský faktor. Organizátorky si akci vzaly za svou, je to jejich podnik. Festiválek se vyznačuje téměř rodinnou atmosférou. Obě dámy kolem sebe shromáždily malý kreativní tým, který se nebojí strávit víkendovou noc „v práci“ a jenž současně dokáže bezchybně improvizovat, pokud je třeba kvůli počasí čtení přesunout z otevřených prostor pod střechu.

Za čtyři roky se na festivalu vystřídali autoři zvučných jmen (např. Iva Procházková či Jiří Březina) s těmi, kdo zatím napsali jen jednu detektivku (jako např. Klára Aycox). Příležitost dostávají i literáti začínající. V letošním roce Kateřina Surmanová představila svou čerstvou novinku, v níž dojde k činu právně klasifikovaném jako „neoprávněné odebrání orgánů“. František Šmehlík, historicky první držitel Litery za detektivku, mluvil o okolnostech vzniku a vydání svých dvou úspěšných románů. S hororovou novinkou přijela i Petra Klabouchová a také osvětlila, jak využívá žánrovou literaturu k psaní o závažných historických tématech. A David Urban zase vylíčil, jak se mu daří propojit profesi policisty s literární dráhou a co na knihy říkají kolegové ze sboru. Večernímu programu pro dospělé předchází dopolední tvůrčí dílna spisovatele dětské literatury a vyhlášení výsledků literární soutěže pro základní školy, s rok od roku početnějším zastoupením. Letošních sto šedesát povídek o zločinu od školáků zaskočilo porotu nejen množstvím, ale leckdy i tematicky (vraždící křečky, tuším, česká literatura ještě nezaznamenala). 

K čemu by bylo všechno nasazení organizátorů, kdyby se nesetkávalo s odezvou publika. Každý ročník naláká o něco víc návštěvníků než předchozí, a to navzdory tomu, že se obyvatelům Litomyšle v daný den nabízí i konkurenční program v podobě koncertu nebo Noci kostelů. Letos se diváci do Portmonea málem nevešli, a pokud bude trend návštěvnosti pokračovat, útulné komorní prostory přestanou stačit. Řešením se stala expanze: čtvrtý ročník v Litomyšli se letos spojil s prvním ve Svitavách. Zde se rozhodlo počasí akci sabotovat, ale diváci se nenechali odradit. Rozšíření do dalších českých či moravských měst je na spadnutí. Know-how je vlastně celkem jednoduché: něco peněz, hodně nadšení pro věc a poutavé prostory. Autoři přijedou rádi.