Romana Romanyšyn a Andrij Lesiv, známí též jako studio Agrafka, bývají častými hosty mezinárodních knižních veletrhů a literárních festivalů. Jejich život a tvorba jsou nepřetržitě spjaty se západoukrajinským městem Lvov, ve kterém spolu studovali a kde v současné době bydlí a pracují. Díky jejich práci dosáhl ukrajinský knižní design mezinárodního uznání.

Triumfy autorského dua

Dvě ilustrované knihy Nahlas, potichu, šeptem a Tak to vidím, které ukrajinsky vydalo nakladatelství Starého lva, dosáhly na veletrhu dětské knihy v Bologni v roce 2018 vítězství v kategorii non-fiction nejprestižnějšího každoročního ocenění Bologna Ragazzi Award. První kniha vypráví dětem o světě zvuků a hudby, druhá je věnována barvám, symbolům, znakům a způsobům vizuálního předávání informací. Ocenění nebylo pro autory prvním triumfem. Jejich první obrázková knížka Hvězdy a maková zrníčka v roce 2014 na tomtéž festivalu uspěla v kategorii pro debutující knihy Opera Prima a o rok později získala v kategorii New Horizons (pro knihy z aktivně se rozvíjejících knižních trhů) uznání i kniha Válka, která změnila Rondo.

V českém jazyce vydalo nakladatelství Argo Nahlas, potichu, šeptem v překladu Heleny Pazdiorové a Tak to vidím v překladu Jiřiny Dvořákové v roce 2019. Obě knihy patří k populárně-naučné literatuře a jsou určené pro věkovou kategorii sedm až deset let. Textová část knih je rozdělena na hlavní text v jedné až dvou větách dole na stránce pod ilustracemi a doplňující fakta skládající se z krátkých vět, frází a citoslovcí. Text je lakonický, často má filozofický charakter a pracuje s metaforami.

Knihu Nahlas, potichu, šeptem začínají autoři slovy: „Na počátku bylo ticho. A potom se vše rozeznělo. Vesmír zaplnily zvuky.“  Odkazují tak na teorii velkého třesku a přitom navrhují si poslechnout, jak by hypoteticky mohl znít. Kniha Tak to vidím začíná analogicky slovy: „Na počátku byla tma a nebylo nic vidět. A náhle se objevilo světlo.“

Proč potřebujeme ticho

Během listování a čtení v knížce o zvucích se mění dynamika vyprávění. Od schématu měření zvuků, typů hlasů a dvoustránky se zvuky budov, lidského těla či měst až po zvuky přírody, které udržují pozornost čtenáře déle díky ilustracím a doplňujícím faktům. Ve druhé části knihy se vyprávění náhle zrychluje, chaos zvuků přechází ve znak „vypnutý zvuk“ a čistou stránku. Vyprávění od toho okamžiku zdůrazňuje důležitost meditace a ticha v našem životě, které potřebujeme, abychom mohli slyšet i „nejmenší zvuky“, například tlukot dvou srdcí. Zbývající stránky jsou ilustracemi a fakty zaplněny nejméně, a čtou se proto rychle. Přechod z ticha ke křiku malého dítěte, které začalo slyšet ještě před narozením a teď hledá svůj hlas, nás výstižně přivádí k myšlence zvuku jako symbolu začátku nového života.

Ač v knihách nejsou přímo hlavní hrdinové, každá má jednu ilustrovanou postavu, která je přítomna téměř na každé stránce. Průvodce, možná alter ego jednoho z autorů, případně čtenáře, provází děti během jejich putování knihou, a pomáhá tak knihu lépe strukturovat.

Autoři se v obou knihách soustřeďují na široký okruh témat – jako příklad můžeme zmínit stavbu oka, jak funguje sluch, jak se měří zvuk nebo jakým způsobem se kontroluje zrak. Kromě toho se čtenáři dozvědí, které barvy nám oznamují nebezpečí a které v nás mohou vyvolat pocit hladu, případně které zvuky lidské ucho není schopno na rozdíl od psů a jiných zvířat zachytit. Vedle seriózních vědeckých fakt čtenář v obou knihách najde i taková, která jej mohou pobavit – na stránkách s hudebními nástroji v knize Nahlas, potichu, šeptem se třeba dočteme: „zpívající pila. Hraje se na ni smyčcem“ ale dozvídáme se také, že hudebním nástrojem může být i zelenina: „Kapela The Vegetable Orchestra hraje na zeleninu a po koncertě z ní uvaří polévku.“

Ukrajinský kontext

Jako zřejmá se jeví touha autorů zakomponovat do knih i ukrajinské motivy. Na dvoustránce s hudebními nástroji jsou společně s klasickými a všem známými nástroji také nástroje z minulosti, jako je flašinet, nebo současnosti, například MIDI kontroler. A také zde můžeme najít ukrajinský cimbál a banduru. Na stránkách knihy Tak to vidím najdeme filmový rámeček a dále zmínku o filmu Země Oleksandra Dovženka nebo obraz Kazimira Maleviče.

Ilustrovaný materiál v obou knihách je vytvořen v ideální harmonii s textovou částí.  Ilustrace zastává narativní funkci a je neoddělitelnou součástí textu. Barvy jsou živé, až ostré, knihy jsou díky tomu mezi ostatními dobře viditelné. (Autorský záměr ve výběru barev a materiálů má nicméně i odvrácenou stranu v podobě vyšší ceny výroby.)

Svou krásou, odvahou a opravdovou inovativností knihy přesvědčily nejen poroty cen, ale také zahraniční redaktory a vydavatele. Začátkem roku 2023 byly knihy přeloženy a vydány ve 26 zemích. A ač je to nepochybně zapříčiněno i současnými událostmi, které vyvolaly zvýšení zájmu o autory a ilustrátory z Ukrajiny, kvality autorského dua Romana Romanyšyn a Andrij Lesiv to nijak neumenšuje. Koneckonců jsou to jediní Ukrajinci, kteří cenu Bologna Ragazzi Award získali.