„Nemůžeš je prostě nechat, aby do města přištrádovali s kapsou plnou dolarů a nakupovali si tady šaty, když tu bílí žebrají o pár centů. Aspoň jim dávej míň,“ spílá Georgi Walkerovi přítel Ezra poté, co se roznese, že na svých pozemcích za férovou mzdu zaměstnal dva nedávno osvobozené otroky – bratry Prentise a Landryho. Společnosti se stranícímu Georgovi je přítelova kritika lhostejná. Je přesvědčen, že morálnímu imperativu, který stojí za nově rozdanými kartami ve společnosti, se dřív nebo později stejně budou muset podřídit všichni. Je tomu ale skutečně tak? Debutový román Nathana Harrise Svěžest vody má pro každou postavu jinou odpověď. Nic není černé a bílé, ale přece o všem dál rozhoduje barva pleti.

Příběh rodiny George Walkera a bratrů Prentise a Landryho se odehrává v týdnech a měsících po konci americké občanské války ve fiktivním jižanském městečku Old Ox. Jeho obyvatelé nervózně přešlapují a čekají, co nebo kdo rozhodne, jak teď mají žít. Černí jsou teoreticky volní. Mohou odejít, kam jen chtějí. Nikdo a nic je nemůže zastavit. V praxi ale většina táboří v otřesných podmínkách na ulici. Bílí se teoreticky musí naučit obstarávat si obživu jinak než za pomoci práce otroků. Většina ale bezradné černochy vykořisťuje dál. Svěžest vody svým způsobem předznamenává, jak klikatá bude cesta boje za rovná práva Afroameričanů. Ne náhodou kniha americkou společností před dvěma lety silně rezonovala. Byla nominována na prestižní Bookerovu cenu, Barack Obama ji zařadil mezi své tipy na letní čtení a Oprah Winfreyová zase do svého čtenářského klubu.

V románu se od počátku střetávají dvě reality – letargie Jižanů, kterou jen čas od času naruší vyhrocené sousedské rozepře, a rozjitřenost bývalých otroků, již právě unikli z pekla. Rozdílné světy symbolizuje také fyzično jednotlivých protagonistů. Zatímco postarší a obtloustlý George trpí pokročilou artrózou, Landry má v důsledku brutálního mučení doširoka rozraženou spodní čelist. George bratrům potulujícím se po jeho pozemcích nabídne práci hned poté, co zjistí, že ve válce padl jeho jediný syn Kaleb. Snaží se něčím zaměstnat mysl, a tak ladem ležící pole začíná obhospodařovat spolu s bratry, kteří si chtějí našetřit na cestu na sever. Georgeova manželka Isabel se mezitím zcela poddává ochromujícímu žalu, ze kterého ji, zdá se, už nic nemá šanci vysvobodit. Jednoho dne však George na poli zaslechne táhlé kvílení, a když se rozeběhne ke srubu, aby zjistil, jestli jeho žena nepropadla šílenství, najde ji v objetí živého Kaleba.

Idyla však netrvá dlouho. Rodina je vystavena otevřenému nepřátelství obyvatel Old Oxu, kteří nechápou, proč se George k Prentisovi a Landrymu chová jako k sobě rovným. Isabel způsobí poprask na čajovém dýchánku, když v reakci na osočování George vyčte místním ženám omezenost a malost. Ve stejné době se komunitou šíří zvěsti, že se Kaleb pokusil dezertovat. Mladík je ale zaměstnán něčím jiným. Nemyslí na nic jiného než na svého přítele Augusta, syna místního velkostatkáře Weda Weblera. Přítomnost svobodného Prentise a Landryho a utajovaný homosexuální vztah Kaleba a Augusta hrozí vychýlit křehkou rovnováhu mírového uspořádání místní komunity.

Ačkoliv Svěžest vody dává hlas všem hlavním postavám, románu jednoznačně dominuje zkušenost osvobozených otroků. Harris otevřeně píše o brutálním mučení mužů, žen i dětí. Fyzické trýznění je pro něj samozřejmou součástí vyprávění o dané době a daném místě. Stejně tak je tomu v případě trýznění emočního. Jestli člověku srdce usedá nad truchlící Isabel, do Prentisovy a Landryho matky, která ošetřuje své zmrzačené děti a která je posléze musí nechat na pospas osudu, když ji prodají na jinou plantáž, se čtenář zcela přirozeně vcítit vzpírá. Rozsah kolektivní apokalypsy amerických otroků je nedohlédnutelný a dědičné trauma, jak ukazuje Harris, nevykořenitelné.

Dominance černošské perspektivy románu odráží události posledních let – vzestup hnutí Black Lives Matter po brutální vraždě George Floyda v roce 2020 a následné odstraňování soch a památníků konfederačních politiků a generálů na jihu Spojených států. V necenzurovaném zobrazení brutality Harris navazuje na Nespoutaného Djanga (2012) Quentina Tarantina nebo na Dvanáct let v řetězech (2013) Stevea McQueena. 

Harrisův příběh však nenabízí jen nekonečnou bolest. Landry během týdnů, které mu jsou přány strávit na svobodě, nalézá klid a smíření, o němž se záští stravovaným Jižanům může nechat jen zdát. „Ukázalo se, že ne každý krok ho ohrožuje. Neznámé vedlo jen k dalším mýtinám, na druhém konci zase čekal sluneční svit, a tak mu došlo, že je třeba obávat se míň, než si představoval, a právě to je možná ta pravda, v niž chtěl věřit – že veškerá nebezpečenství v sobě zároveň nesou i špetku útěchy, že všechna příkoří obsahují i náznak dobrého. Jak jinak si vysvětlit svět krutosti, který v sobě skrýval i rozkoš, s níž sledoval matku vydanou za nedělních odpolední napospas housličkám Prcka Jamese, zázrak nového slamníku, svěžest vody po celodenním plahočení na poli.“

Nathan Harris dal bývalému otroku Landrymu, který v důsledku opakovaného mučení přestal mluvit, hlas. Z historického zapomnění tak symbolicky vymanil statisíce Landrymu podobných, po kterých nezbyly žádné záznamy. Neuměli číst ani psát. Existovali jen jako položky na seznamech zotročených, prodaných a koupených. Nemají hroby a jejich potomci, pokud nějaké mají, neví, odkud přišli nebo co jim v jejich těžkém životě přinášelo radost. Harris tak vlastně dělá totéž, co mnozí současní historici, kteří ale z povahy své profese musí být v domýšlení historií dosud ignorovaných hlasů opatrnější.

Ne náhodou hraje ve Svěžesti vody důležitou roli také genderová perspektiva a objevuje se zde motiv tabuizované homosexuality. Nositeli morálky, odvahy a nezlomné vnitřní síly jsou ženy – Isabel Walkerová, její přítelkyně Mildred a prostitutka Clementine. Strach z toho, že romance dvou mužů bude odhalena, je katalyzátorem zkázy. I v přístupu k těmto tématům je tak Nathan Harris politický a přispívá k současnému sílícímu proudu přepisování maskulinních a heteronormativních dějin. Fakt, že to dělá s lehkostí a vkusem, se právem odrazil v úspěchu knihy u čtenářů i v prestižních literárních oceněních, které jeho román získal.