Ačkoliv je irská spisovatelka Tana Frenchová (nar. 1972, USA) již od vydání své prvotiny V lesích (2007, č. 2010) úspěšnou autorkou převážně psychologicky laděných detektivek a thrillerů, nikdy nedosáhla ohromného globálního úspěchu svých vrstevnic Gillian Flynnové či Pauly Hawkinsové. Důvodů je více; jedním z nich i to, že zatímco největší bestsellery obou zmíněných autorek pracovaly s noirovým schématem krimi příběhu bez policejních vyšetřovatelů, Frenchová ve své původní sérii s dublinskými policisty (začala s Robem Ryanem a Cassií Maddoxovou, ale pak se v každé knize objevuje nový detektiv z dublinského sboru) komponovala tradičnější kriminální romány. Jinak ovšem uměla skvěle rozehrát psychologii postav, a to jak vyšetřovatelů a podezřelých, tak pachatelů, mezi nimiž se často, podobně jako právě u Flynnové či Hawkinsové, objevují rafinovaní a zákeřní manipulátoři (respektive spíše manipulátorky).

„Dublinská“ série se dočkala celkem šesti knih. Poslední, nazvaná Vetřelec, vyšla roku 2016. Po ní následoval román Temná zahrada, v němž se autorka odpoutala od policejního vyšetřování a přiklonila se k noiru až hororového ražení. A román Slídil z roku 2020 možná začíná novou sérii, která jako by byla někde uprostřed – mezi noirovým příběhem, který se obvykle obejde úplně bez policie, a detektivkou s vyšetřujícími policisty.

Hlavní hrdina je totiž bývalý policista Cal Hooper, jenž pětadvacet let pracoval u policie v Chicagu; býval mimo jiné specialistou na hledání pohřešovaných či lidí, kteří se skrývali před zákonem. Ale jak rodinné, tak pracovní trable ho vyčerpaly natolik, že se rozhodl velkoměsto opustit a usadit se někde daleko a v klidu. A koupil si chátrající dům na samotě u malé irské vesnice. Potkává zde docela vstřícné starousedlíky, hlavně staršího souseda Marta, který ho seznamuje s chlapy v hospodě, či prodavačku v místním krámku, jež se Cala zase snaží spárovat s místními nezadanými ženami v jeho věku (táhne mu na padesát). A když Cal zjistí, že jej špehuje třináctiletý kluk Trey, z problematické rodiny (osamělá matka s pěti dětmi na hranici bídy), zapojí ho do renovace starého nábytku. Kluk se ostražitě přidá, ale Cala špehoval kvůli něčemu jinému – chce totiž, aby začal pátrat po jeho devatenáctiletém bratrovi Brendanovi, který zmizel před několika měsíci. Calovi se do toho moc nechce, navíc tu nemá nic, na co byl předtím ve své práci zvyklý, ale nakonec začne nenápadně mezi vesničany vyzvídat, jestli o Brendanově osudu něco nevědí.

Frenchová přitom mistrně vykresluje dilema muže, který si chtěl od své práce – v mnoha ohledech extrémně vyčerpávající – odpočinout, který nechce jako přivandrovalec provokovat starousedlíky a který si chce užívat idylu krásné přírody kolem a věnovat se rybaření a renovaci domu. Ale brzy také přijde na to, že vztahy ve vsi rozhodně nejsou bezproblémové (má k tomu vycvičené smysly), že se tu obchoduje s drogami, že klevetění zde může být nadmíru nebezpečné a že potíže si tu zdejší nejraději řeší sami, bez policie a občas na hraně zákona nebo za ní. Cal přitom není v pozici policisty, který vyřeší případ a odjede jinam za dalším: chce tu zůstat, zapadnout do komunity, chce nějak pomoci hubenému a špatně oblečenému záškolákovi Treyovi.

Autorka tak rozehrává jemnou, ale napínavou hru o důvěře i o zjištění pravdy, která – jak čtenáři tuší již od začátku – nebude moc hezká. Je to tak trochu opatrná šachová partie Cala s osazenstvem vesnice, kdy si musí dobře rozmyslet, koho se zeptá a na co, na koho může zatlačit, komu by se měl naopak vyhnout, kdy má své kroky dělat nápadněji a kdy zase zcela utajeně. Přičemž ve hře jsou také nevyzpytatelní drogoví dealeři z Dublinu. Ačkoliv tu nikdo nikoho neohrožuje zbraněmi (a dojde jen k jedné rvačce), je Slídil neobyčejně napínavý thriller. Přičemž rozřešení, jak se to má s Brendanem, je sice působivé a věrohodné, ale pro Cala méně významné než to, jak na něj bude reagovat Trey.

Vše je napsáno v pomalém tempu, kdy se autorka často soustřeďuje na popisy chladných a orosených rán, krákajícího hejna vychytralých havranů usazených ve stromech nad Calovou chalupou, rozlehlých i malých pastvin, dalekých i bližších kopců porostlých hlubokými lesy. A píše o tom tak podmanivě (snad i díky překladu Jitky Jeníkové), že upoutá i netrpělivé čtenáře, kteří by chtěli dospět k rozuzlení rychleji. Zapomenout nesmíme ani na to, že příběh se až na pár výjimek odehrává převážně ve světě mužů a Frenchová dokázala velmi přesvědčivě zachytit různé odstíny mužských vztahů: od rezervovaného sousedského přátelství s četnými vzájemnými výpomocemi přes drsné, provokativní, ale především o vtip se snažící hospodské štengrování až po nepřátelské střety, které mohou během okamžiku přerůst ve fyzický konflikt. Možná, že více než detektivkou je Slídil složeným holdem rázovitému irskému venkovu: okouzleným a dychtivým, ale ne dojímavým a nekritickým.