Vydání a obrovský úspěch komiksu Arta Spiegelmanna Maus počátkem devadesátých let otevřel nové cesty celému komiksovému médiu. Ukázalo se, že komiks si rádi přečtou i dospělejší a náročnější čtenáři, než na jaké byli komiksoví tvůrci do té doby zvyklí. A samozřejmě to inspirovalo i další tvůrce, aby vyprávěli velmi osobní až intimní příběhy vlastní či rodinné. 

Také u jednoho z nejvýznamnějších španělských komiksů posledních dvaceti let je inspirace Mausem zcela zřejmá. V komiksovém románu Umění létat (2009) zrekapituloval scenárista (ale také spisovatel, literární kritik a univerzitní profesor francouzské literatury) Antonio Altarriba (nar. 1952) osudy svého otce Antonia, který pocházel z chudé vesnice poblíž Zaragozy. V průběhu dvacátého století prožil mnoho dramatických momentů; účastnil se španělské občanské války (na straně republikánů), emigroval do Francie, kde se zapojil do protinacistického odboje, a nakonec se vrátil do Španělska, kde zamlčoval své liberální postoje a snažil se uživit rodinu.

O sedm let později, inspirován dotazem při besedě nad Uměním létat, dopsal Altarriba pod názvem Zlomené křídlo také životní příběh své matky, která v původním komiksu vystupovala spíše jako jedna z vedlejších postav, nahlížená selektivním a nedostatečně informovaným pohledem. V češtině se tak letos oba komiksové romány objevily společně pod názvem Španělská epopej – a je to skvělé (i když pro čtenáře nikoliv laciné) řešení, protože i když by mohly oba příběhy fungovat samostatně, dohromady se významně doplňují a jeden bez druhého postrádá podstatné detaily i kontext, který umožní lépe pochopit oba hlavní hrdiny.

Pro zahraničního čtenáře komiks zároveň poslouží jako průvodce moderními dějinami Španělska z pohledu těch nejchudších, kteří navzdory nepochybné píli, iniciativě a odvaze nikdy nedosáhli na dlouhodoběji udržitelný spokojený (když už ne vyloženě šťastný) život. Samozřejmě především proto, že ve Španělsku diktátora Franka neexistovaly rovné příležitosti a úspěch byl vyhrazen těm, kteří se včas přidali na správnou stranu, neměli zábrany ani svědomí a neváhali ani nad udáváním nebo polokriminálními či vyloženě kriminálními aktivitami.

Anarchista pod falangou

Na Španělsku dvacátého století pohledem Španělské epopeje vskutku nenajdeme skoro nic lákavého. Začíná to drsným životem na venkově, kdy se sedláci snaží nenápadně ukrást kus sousedova pole, otcové ustavičně surově bijí děti, nutí je pracovat do úmoru, chlapi vedou sprosté sexistické řeči, a když je příležitost, znásilňují mladé dívky, zatímco ženské naopak hlídají počestnost těch ostatních. Do toho vypukne válka a ti, kdo zvolí silnější stranu (na venkově obvykle falangu), začnou šikanovat či rovnou zabíjet své sousedy a bývalé kamarády.

Antonio se nadchne pro volnomyšlenkářské až anarchistické ideály, z frankistického vojska dezertuje k republikánům, kde mezi staršími interbrigadisty (francouzskými Španěly) najde přátele na celý život. I s jejich pomocí dokáže po porážce nějak přežít v okupované Francii, když však po válce zjistí, že ani zapojení do protinacistického odboje mu ve Francii lepší život nezajistí, vrací se pokořeně do Frankova Španělska, kde se nejprve snaží živit jako řidič (své řidičské schopnosti prokázal především za války), načež se třemi společníky převezme prosperující firmu na výrobu sušenek. Také založí rodinu a zplodí syna. Dobré časy však nevydrží dlouho, firma se dostane do konkurzu a Antoniovi opět nezůstane skoro nic, jen zklamání, že se zpronevěřil socialistickým ideálům.

Altarriba vše rámuje otcovou sebevraždou: jako devadesátiletý vyskočil z posledního patra domova důchodců, kde tou dobou žil. Odtud název i dělení do kapitol, přičemž na začátku skoku jsou naděje dětství a mládí. Je to výrazná a efektní metafora, ale popravdě řečeno, síla Antoniova příběhu jako takového není o nic menší. Altarriba s kreslířem Kimem (vl. jm Joaquim Aubert Puiganau, nar. 1940) jej občas ozvláštňují fantaskními až halucinačními výjevy, občas mají některé postavy zvířecí podobu, ale nejde se tu tak daleko jako v Mausu, kde se lidé zobrazují podle ras či národů (myši, kočky, prasata). Ostatně na rozdíl od Mause není problém hrdinů Španělské epopeje rasismus, ale jiné špatné lidské vlastností, především chamtivost, omezenost, zákeřnost a hrubost. Kim je mistrem karikatury, takže jsou zobrazované tváře většinou nehezké, často různě zdeformované a poničené životními útrapami. Trudnému ději Kimova kresba svědčí skvěle.

Recenzenta napadnou jen dvě pochybnosti. Za prvé nesmyslně klopotný začátek, kdy se scenárista jakoby převtěluje do svého otce, aby mohl vyprávět v první osobě. Vzhledem k tomu, že vše vychází z otcových zapsaných vzpomínek, je to zbytečné; Altarriba mohl rovnou začít tím, že vše vypráví otec, protože stejně události vidíme z jeho perspektivy. Druhá pochybnost míří k tomu, jak snadno se otec jako spolumajitel výrobny sušenek nechal obalamutit: zdá se nepravděpodobné, že by netušil o tom, že společník neplatí dodavatelům, a vše zjistil zničehonic, až když byl na firmu vyhlášen konkurz. Což asi nelze vyčítat ani tak scenáristovi, jako spíše selektivní paměti jeho otce.

Dobrá katolička

Druhý komiksový román (škoda jen, že překladatelé nebo nakladatelství ještě stále používají zastaralý paskvil grafický román) je o poznání intimnější, co do četnosti událostí skromnější. Je to dáno samozřejmě tím, že zatímco předtím Altarriba vycházel ze zapsaných pamětí, zde k dispozici nic neměl, doptával se příbuzných a asi také dost fabuloval. V Umění létat je hodně pasáží s textem vypravěče, Zlomené křídlo se skládá skoro výhradně z dialogů. Autoři se tentokrát vyhýbají i fantaskním a metaforickým scénám, což má svou logiku: oproti světáckému snílkovi Antoniovi byla jeho manželka Petra pragmatická a praktická, uzavřená a až upjatá žena, která se od dětství upínala ke katolické víře. K čemuž měla, jak se postupně dozvíme, mnoho pochopitelných důvodů.

I v jejím příběhu najdeme pozoruhodnou exkurzi do španělských dějin, dokonce včetně informací, které údajně nejsou dostatečně známé ani ve Španělsku (a i pro Altarribu byly novinkou, jak píše v doslovu): totiž že i Franco měl mezi svými přívrženci a spolubojovníky členy, kteří nebyli úplně spokojeni s tím, jak si po vyhrané občanské válce uzurpoval moc. A že se pravicový diktátor podobně jako diktátoři komunističtí v padesátých letech s těmito svými „vnitřními nepřáteli“ krutě vypořádal.

Umění létat již brzy po svém prvním vydání vzbudilo značnou pozornost a získalo ceny doma i v zahraničí. Doplněním o Zlomené křídlo dostává ještě další rozměr a výsledkem je jeden z nejpůsobivějších komiksů, jaké letos česky vyšly.