V posledních desetiletích není nijak neobvyklé, že se předlohou pro celovečerní animovaný film nebo televizní seriál stane komiks. Známe to dobře i u nás: z komiksů vznikly úspěšné filmy Alois Nebel či Čtyřlístek ve službách krále, případně televizní série Anča a Pepík. Ale občas dává smysl i to, že se z hotového animovaného filmu naopak zpětně vyrobí komiks. Bývá to nicméně trochu nevděčné: film je oproti komiksovému médiu komplexnějším dílem, na dojmu z něj se podílí nejen příběh a kresba, ale také další složky, které komiks prostě neumí, tedy především hudba a zvuky. Platí také, že sebelepší výtvarná stránka, která ve filmovém provedení vyvolává u diváků úžas a obdiv, už nemusí ve statických komiksových obrázcích vypadat tak dobře.

Vlkochodci (2020) byli v pořadí třetí celovečerní animovaný film irského režiséra Tomma Moorea, originálního a výrazného tvůrce, který dokáže v kinech konkurovat hollywoodským animovaným velkoprodukcím a přitom si zachovat tvůrčí nezávislost. Všechny tři jeho filmy (před Vlkochodci Brendan a Tajemství Kellsu, 2009 a Píseň moře, 2014) byly nominovány na Oscara; cenu sice nikdy nezískal, nicméně posbíral mnoho jiných výročních cen v Evropě a další z filmových festivalů. Film Vlkochodci má prostý, možná místy až naivní příběh (však je také určen dětem) a mnoho z jeho kouzla tkví právě v kombinaci dynamické akce a úchvatné vizuální stránky doplněné hudbou vycházející z tradičního irského folkloru.

Právě režisérovo rodné Irsko bylo pro děj filmu klíčové: rozehrává se tu nejen rezistence vůči britské nadvládě, ale také ekologický motiv a prvky keltské mystiky. Hlavní zápornou postavou je Lord Protektor, přísný představitel asketického řádu a civilizačního pokroku, v němž dospělí brzy rozeznají odkaz na Olivera Cromwella. Jeho strohý šedočerný oděv ostře kontrastuje s kladnými postavami plnými radosti ze života, tedy především s temperamentní „vlkochodkou“ Mebh Óg MacTíreovou, rudovlasou lesní divoškou s bujnou kšticí, která se ve spánku převtěluje do vlčí podoby a vede vlčí smečku. Lord Protektor potřebuje zklidnit okupované Irsko, potřebuje také dříví z lesů za městem a rozhodně se nenechá zastrašit vlky v lesích, kterých se obávají místní. Má na své straně oheň, ocel a střelné zbraně včetně děl, protistrana zase nějakou tu magii.

V tiráži jsou jako autoři komiksu uvedeni režisér Tomm Moore (který byl autorem vizuální podoby filmu) a Maria Pareja, scenáristicky vše do komiksové podoby upravil Samuel Sattin. U žádného z nich nenajdeme zkušenosti s komiksem a na výsledku je to trochu vidět. Je logické a přirozené, že autoři použili skici, návrhy či přímo filmová okna a bývá dost znát, když jsou doplněna nějakou originální kresbou, která oproti barvitým filmovým výjevům vždy působí zjednodušeně a místy až trochu amatérsky. Není to naštěstí moc často a na mnoha stránkách lze obdivovat prolínání různých kreslířských stylů a technik, podobně jako to obdivují diváci filmu. Působivá barevnost a ornamentálnost (zejména v pasážích z lesa) bohužel nedokáže úplně zakrýt jistou rozvláčnost stavby komiksových oken. Zvláště při vzpomínce na energii, jakou sršely mnohé scény filmu, můžou být diváci zklamáni. Jinde, zejména v závěru příběhu, jako by naopak některá komiksová okna scházela: scény finále vyznívají místy poněkud nepřehledně a čtenář (na rozdíl od mnoha předchozích dosti doslovných pasáží) musí domýšlet, co se vlastně stalo a proč.

Mooreův výtvarný styl je naštěstí sám o sobě natolik úchvatný, že jej ani ne úplně dokonalá komiksová adaptace nemůže zkazit. A pokud tohoto tvůrce díky komiksové verzi jeho filmu objeví noví diváci, pak vše splnilo svůj účel.