I když se český komiksový trh zdá už několik let docela nasycený, přibývají další nakladatelé, kteří toto médium chtějí vyzkoušet. Jedním z posledních je překvapivě také nakladatelství Lingea, které se specializuje na jazykové slovníky a učebnice a teprve v posledních několika málo letech se pustilo do vydávání populárně-naučných knížek pro děti. A v říjnu 2022 vydalo hned pětici komiksových titulů.

Zábavné učebnice dějepisu

Tato pětice jasně definovala, čím chce Lingea obohatit domácí komiksový trh: čtyři tituly pojednávaly o významných historických osobnostech (Alexandr Veliký, Johanka z Arku, Fernando Magalhães a Charles Darwin) a poslední se jmenuje Podsvětí – V Hádově říši a přibližuje pověsti o panství jednoho z řeckých bohů. Letos Lingea vydala dalších sedm komiksů, opět převážně biografických plus řeckou báji o Théseovi a Mínotaurovi. Vesměs jde o tituly z předního francouzského nakladatelství Glénat, byť to není nic, čím by se v Glénatu nějak zvlášť chlubili: prostě takový francouzský standard. Přičemž Francouzi stejně jako Češi, kde se komiksovým biografiím historických osobností obzvláště daří, spoléhají na to, že ony biografie budou fungovat jako zábavné učebnice dějepisu.

Přinejmenším v případě Čingischána je edukativní funkce zjevná zejména v závěru publikace, kde komiksové stránky doplňuje doslov historičky Marie Favereauové, která připravila i podklady pro samotný komiks. Vycházela přitom z textu, který bývá nazýván Tajná kronika Mongolů a jehož vznik historici zasazují do období krátce po Čingischánově smrti. Doplnila jej o novější prameny a na zákadě těchto zdrojů scenárista komiksu Denis-Pierre Filippi tvořil – a soustředil se především na období Čingischánova (jeho původní jméno bylo Temudžin, Čingischán je vlastně označení panovnické úrovně) dětství a dospívání. Ne, že by nebylo dostatečně zajímavé a dramatické, Temudžin už jako malý přišel o otce, kterého zavraždil konkurenční klan, a musel se tak jako nejstarší syn (ale stále ještě vlastně dítě) starat o matku a další členy rodiny. Ale jsou to právě dětství a dospívání, jistěže bohaté na dramatické a osudové okamžiky, které jistě formovaly osobnost tohoto význačného muže. Už se ale nedostane k vysvětlení, jak je možné, že zaostalí pastevci z mongolských stepí během relativně krátké doby dobyli celou Asii a ohrožovali i mnohem vyspělejší střední Evropu. 

Temné barvy dospívání

Historička Favereauová něco naznačí ve svém textu, když vysvětluje, že na rozdíl od jiných mongolských vůdců, kteří poražené protivníky pobíjeli, se Temudžin choval jinak a poražené rodiny, kmeny a národy zařazoval do svého vojska a dalších struktur; samozřejmě v podřadném postavení – ale živé. Komiks samotný to sice zmiňuje, ale velmi letmo. Samotné válčení končí tím, že Temudžin porazí svého hlavního mongolského protivníka (který mu předtím uštědřil několik porážek) a bývalého přítele Džamuchu. Jak probíhalo dobývání Číny, Persie a Střední Asie, už se z komiksu nedozvíme. Při rozsahu pětačtyřiceti komiksových stran se to ostatně asi ani nedalo očekávat.

Garciova kresba je zručná a suverénní, jak je u většiny frankofonních kreslířů obvyklé. Dynamicky pracuje s většími i menšími okny, s detaily a celky. Zarážející je tmavé barevné pojetí: přece jenom se většina děje odehrává na rozlehlých mongolských stepích, kde převážně svítí slunce. Ale protože byl osud mladého Temudžina zprvu dosti chmurný, ladí Garcia vše do temných a chladných barev. Kolorování si vůbec zaslouží pozornost – vypadá totiž, že je počítačově generované. Pokud tomu tak skutečně je, pak je to ukázka toho, kam umělá inteligence v komiksu dospěla, protože co ještě před pár lety působilo na první pohled uměle a nepřirozeně, už je dnes k nerozeznání od kolorování lidskou rukou (jistěže na tabletu nebo jiném elektronickém zařízení).

Čingischán není komiks, který by v čemkoliv selhával. Úkol představit první desetiletí života pozdějšího velkého vládce plní solidně, zajímavě a poutavě. Nijak neoslní, i u nás už vyšly invenčněji připravené biografické komiksy, domácí i překladové. Ale jako vhled do duše a myšlení středověkého mongolského válečníka i jako iniciační moment pro budoucí zájemce o historii středověkého světa by mohl fungovat dobře.