Kreslířka Tillie Waldenová patří navzdory svému věku (nar. 1996) k největším hvězdám amerického nezávislého komiksu. Publikovala již celkem devět komiksů: nejprve tři kratší v letech 2015 a 2016, prorazila ale komiksovými vzpomínkami na své dětství a dospívání s krasobruslením. Nazvala je Piruety (2017, česky 2021) a získala za ně Cenu Willa Eisnera. Následovalo knižní vydání původně webového komiksu Na paprsku (2018, česky 2022) a druhé Eisnerem oceněné dílo, komiksový román Kam jsi zmizela? (2020). Od té doby publikovala další komiksy: pro děti My Parents Won't Stop Talking! (2022) a pro dospívající Tegan and Sara: Junior High (2023). Kromě toho odbočila dosti nečekaným směrem, když pro zombie sérii Živí mrtví přichystala samostatnou komiksovou řadu Clementine (2022, letos v říjnu by měla vyjít druhá část). V češtině toho máme z jejího díla k dispozici docela dost, snaží se zejména nakladatelství Paseka, které si vydáváním jejích knih posiluje pozici nejaktivnějšího komiksového nakladatelství pro dívčí a ženské publikum.

Vydalo také Kam jsi zmizela?, fantaskní road trip, který chvíli budí dojem lesbické romance, ale jehož dvě hrdinky, náctiletá Bea a sedmadvacetiletá Lou, se nakonec rozejdou bez jakéhokoliv náznaku milostného jiskření. Bea utíká z domova a Lou ji náhodně nabere při své cestě tak trochu nazdařbůh Texasem. Zprvu jde o komorní realistický příběh, postupně se však do něj vkrádají magické až hororové prvky a závěr už je něčím mezi snem a halucinací (a to se v příběhu žádné drogy nevyskytují, ba ani alkohol). Cestou hrdinky najdou zatoulanou bílou kočku, k níž se nikdo nehlásí, a objeví u ní adresu, na kterou se posléze vydají. Zároveň je začnou pronásledovat přízrační muži, kteří se po kočce ptají. Místa a městečka se najednou začínají zamlžovat a vylidňovat, silnice mizí či se záhadně vytváří přímo ve směru jízdy a obě ženy řeší traumata z minulosti i to, jak se vyvine jejich vztah, který se z původního trochu mentorského (Lou Beu učí řídit a navíc má větší zkušenosti s coming outem) postupně mění na rovnoprávnější. Na konci celé sebepoznávací i fantaskní cesty jsou obě ženy možná trochu silnější (přinejmenším Bea), ale o žádný happy end se nejedná, závěr je spíš melancholický.

Melancholická je i kresba a barevné pojetí. Jestliže v Piruetách si Waldenová vystačila s bílou, žlutou a odstíny fialové barvy, tentokrát používá plné spektrum, přičemž převažují odstíny červené, opět laděné občas do fialova a obecně do tónů, s nimiž i tato takzvaně „teplá“ barva působí chladně a nebezpečně. Hodně se toho děje potmě a často také sněží, jakkoliv se jedná o jev v Texasu dosti neobvyklý a zejména Beu opakovaně překvapuje – to ale ještě předtím, než se vše přehoupne do čirého fantaskna. Kreslířka tak buduje působivou atmosféru nejistoty, ohrožení a strachu z neznámého. Červená občas posiluje emoce v drobných hádkách či prudkých náladových výlevech. Škoda jen, že občas se barvy a tvary slévají do krajně nepřehledného zmatku – jistě to má svůj důvod, ale přece jen to při čtení působí přinejmenším rušivě.

Zajímavě pracuje Waldenová s ohraničením komiksových oken. V dnešním komiksu už bývá běžné, že okna různě mění tvary, prolínají se a podobně, Waldenová však dlouho používá jednoduchou linku a barevné obrázky oddělené bílou. Ale s tím, jak do děje vstupuje nadpřirozeno, se dosud rovné linky začínají ohýbat a lámat, občas mizí uprostřed obrázku nebo se třepí a rozkládají, případně úplně absentují. Waldenová postupuje velmi nenápadně, některé anomálie jsou skoro nepostřehnutelné (třeba rozpíjení postav přízračných mužů přes hranice oken), ale je to chytré a velmi funkční.

Waldenové postavy mají velmi úspornou mimiku, což jistě souvisí s tím, že zejména Bea je zpočátku dost zatvrzele nepřístupná, nechce o sobě nic moc prozradit a občas vybuchne, mnohdy kvůli maličkostem. Až později se dozvíme, co už tak trochu tušíme, totiž že její emoční nestabilita má vážný a temný důvod. Obecně se autorka pohybuje na pomezí realistické a karikaturní kresby, byť samozřejmě častěji zůstává v realistickém módu.

Dva křehké psychologické portréty se s magičnem potkávají v možná až zbytečně akčních pasážích. Je potom na čtenářích, zda budou ochotni luštit metaforiku mnoha scén. Ale i ten, kdo k tomu nenajde dost trpělivosti, bude okouzlen jak opatrnými dialogy ústřední dvojice, tak surreálnými situacemi v druhé polovině komiksu.