Bratrské duo brazilských komiksových tvůrců Fábio Moon a Gabriel Bá (dvojčata narozená roku 1976) už čeští čtenáři mohou znát. Společně připravili povídku o Hellboyovi do jeho „mexické“ kolekce, pracovali také na několika příbězích vedlejší hellboyovské řady Ú. P. V. O. Ale především Bá nakreslil všechny díly série Umbrella Academy, která nejprve vyšla v letech 2007–2008, a když se do její seriálové adaptace pustil Netflix, přidali autoři ještě třetí pokračování (a pracují na čtvrtém). Všechny zmíněné komiksy patří mezi špičku v chytřejším mainstreamu, ale dvojčata měla (a možná stále mají) i větší ambice. A dobré jméno v USA jim nepochybně pomohlo k tomu, že jim americký nakladatelský gigant DC v „dospělejší“ divizi Vertigo v roce 2010 vydal artový komiksový román Každý jeden den.

Jeho hlavním hrdinou je novinář Brás, který se živí psaním nekrologů ve velkém brazilském deníku a sní o literární kariéře – i proto, že jeho otcem je slavný brazilský spisovatel. Brásova bezvýznamnost je tématem hned první kapitoly, která se odehrává v den hrdinových dvaatřicátých narozenin. Ty ale nikoho nezajímají, protože jeho otce čeká velký galavečer v historické budově divadla v Sao Paulu. Brás váhá, jestli se mu na oslavu chce, ale nakonec se hodí do gala a vyrazí. Předtím se však zastaví v malém baru a stane se svědkem i obětí náhodného ozbrojeného přepadení.

Postupně se ukáže, že jde o koncept: Brás znovu umírá v každé další kapitole, v různých svých životních etapách a různými způsoby, někdy poklidně, někdy velmi dramaticky, ale vždy náhle a nečekaně. Autoři nám v jednotlivých epizodách bez chronologie předkládají jeho životní příběh (či přesněji varianty jeho příběhu) od narození až do stařeckého věku.

Jméno Brás samozřejmě odkazuje na jednu z nejslavnějších postav brazilské literatury, Bráse Cubase z klasického románu Posmrtné paměti Bráse Cubase od Joaquima Marii Machada de Assis z roku 1881. Podobně jako Brásovy paměti je i komiks možná (ani v závěru to z náznaků není zcela zřejmé) vyprávěn ze záhrobí a má epizodický charakter, snad jen humoru je v něm o dost méně.

Což je škoda – autoři vše drží v melancholické, osudové rovině, hlavního hrdinu vedle nakonec docela úspěšného rodinného i profesního života (později se mu podaří napsat a vydat knihu, která ho proslaví) stíhají hlavně tragédie všemožného druhu. Obvykle je jeho smrt spíše překvapivá a náhlá a snadno si ji odmyslíme, ale přinejmenším v případě kapitoly, kdy se Brás pokusí vyprostit z materiální i duchovní bídy svého dlouholetého nejlepšího kamaráda, se zdá, že k okamžiku finální smrti směřují všechny nitky příběhu. Na jednu stranu je dobře, že se stejné schéma neopakuje pořád dokola ve všech deseti kapitolách (závěrečné dvě pak mají úplně jiný charakter), na druhou stranu to posiluje trochu zmatený dojem z komiksu jako celku. Ve výsledku se pak úvaha o životě, jeho smysluplném naplnění a smrti odehrává více prostřednictvím dialogů či vypravěčova komentáře než v metaforickém příběhu či příbězích.

Jistě, sledujeme tu frustraci z bezvýznamnosti v kontrastu se stínem velkého otce, sledujeme tu karamboly málo odvážného, ba až trochu mdlého a nudného hrdiny (opět v kontrastu s temperamentním a bezstarostným mulatem, který je jeho kamarádem i kolegou v novinách), které můžou podobně trpícím čtenářům připadat důvěrně známé. Ale pak tu najednou máme šťastného otce rodiny a o chvíli později už i úspěšného spisovatele – aniž bychom věděli, jak se to vlastně Brásovi povedlo, co za tím bylo: zda nějaké jeho heroické vzepětí, souhra okolností, trpělivá práce nebo ještě něco jiného. Neboli: ve scénáři je příliš mnoho mezer, které ani epizodický charakter komiksu nedokáže ospravedlnit.

Že si ty mezery při čtení zas tak nepřipouštíme, je do velké míry zásluhou kresby Gabriela Bá, která připomíná frankofonní tvůrce nebo třeba Argentince Eduarda Rissa. Umí být elegantní i syrová, dokáže sugestivně zachytit žhavé krasavice, úctyhodné stařešiny, floutky i šílence a samozřejmě také muže, který není ani pohledný, ani ošklivý, ale přesto nám je tak nějak sympatický, i když vlastně nevíme přesně proč.

V originálu se komiks jmenuje Daytripper, což by v přesném překladu znělo Jednodenní cestovatel a odráží to charakter většiny kapitol, které se odehrávají v průběhu jediného dne. Zároveň ale ten výraz (oproti české verzi) působí snověji a dá se v něm najít více skrytých významů. Právě sen hraje v komiksovém románu brazilské dvojice důležitou roli. Možná dokonce důležitější, než by bylo zdrávo. Ale kdo se chce v parném létě melancholicky zasnít (třeba nad vlastními zatím nevyužitými životními příležitostmi), ten si komiks Každý jeden den nepochybně zamiluje.