Komiksový scenárista Greg Rucka (nar. 1969) se prosadil nejprve jako spisovatel detektivek drsné školy, přičemž v devadesátých letech měla docela slušný úspěch jeho série sedmi románů, jejichž hlavním hrdinou byl profesionální bodyguard Atticus Kodiak. Už koncem devadesátých let to však začal zkoušet u komiksu a vydal svou první autorskou sérii Whiteout, opět drsnou krimi odehrávající se v neobvyklém prostředí, totiž  v Antarktidě. Série měla opět jistý úspěch, dočkala se několika nominací na komiksové ceny, a v roce 2009 dokonce filmové adaptace, přesto si ale musel Rucka začít vydělávat psaním scénářů pro superhrdinské komiksy. I zde zkusil prosadit kriminální žánr – a spolu s Edem Brubakerem vytvořili i u nás známou sérii Gotham Central. Pak už ovšem následovala „chlebařina“, tedy psaní scénářů pro série Wonder Woman (opět vyšla i česky), Superman, Batman, Wolverine, Elektra nebo Daredevil. Dodejme, že to byly příběhy vždy alespoň trochu neobvyklé. Přesto Rucka dál přemýšlel o tom, že by znovu vytvořil vlastní komiks bez zakázky velkého studia. Pomohla k tomu dohoda s Michaelem Larkem, který kreslil zmíněnou sérii Gotham Central a předtím mimo jiné i u nás vydanou detektivní minisérii Místo činu s Edem Brubakerem.

V roce 2013 tak vyšel první sešit dystopické akční série Lazarus, kterou oba autoři roztáhli do celkem osmadvaceti sešitů (poslední vyšel v roce 2018) a dvou volných pokračování. Série měla slušný ohlas, byla srovnávána s jinými populárními dystopiemi těch let, ale třeba také se seriálem Hra o trůny. A samozřejmě s filmovou sérií Terminátor, protože hlavní hrdinka má rysy právě humanoidního robota, který tak proslavil Arnolda Schwarzeneggera.

Jde totiž o biomechanickou ženu, která je v zásadě nesmrtelná a nezničitelná, pokud ji tedy nepřátelé nerozsekají na kousky, které pak ještě přejedou parním válcem na betonu. Běžná zranění se jí spraví během vteřin, vážnější během minut a ta nejvážnější vyléčí biotechnologická klinika. Dívka se jmenuje Forever a je členka rodiny Carlyleových, takzvaný Lazarus. Podobné bytosti, jejichž název pochází od slavného biblického zmrtvýchvstalého, mají ostatně všechny rodiny. Forever sama sebe vnímá jako dceru nejstaršího Carlylea, ale ve skutečnosti je jen geneticko-technologickým konstruktem určeným k tomu, aby svého „otce“ a další členy rodiny chránila před nepřáteli a jiným nebezpečím. To jí jde velmi dobře, jen se začíná ukazovat, že některé členy rodiny možná bude muset chránit před jejich sourozenci či dětmi.

Byť se to v prvním svazku, který shrnuje úvodní čtyři sešity, ještě příliš neprojevuje, v celém příběhu bude jistě hrát důležitou roli specifické sociální rozvrstvení budoucího postapokalyptického světa. Vše je ovládáno několika mocnými rodinami, které mají de facto šlechtický status a disponují zdroji i malými armádami. Kromě nich na světě žijí ještě nevolníci, tedy lidé, kteří pro dotyčné rodiny pracují, a chamraď, což je masa žebráků, zlodějů a jiných zoufalých existencí, které rodiny vnímají jako potenciální, ale dost slabou hrozbu; protože špatně ozbrojenou a mizerně živenou.

Ani mezi rodinami nepanují úplně přátelské vztahy, především proto, že některé mají zdrojů víc než jiné. Do trezorů s osivem rodiny Carlyleů se proto pokusí vloupat komando rodiny Morrayových. Hrozí tak válka mezi rodinami, jejímuž vypuknutí má Forever jako vyslankyně své rodiny zabránit.

Spojitostí s Hrou o trůny tu nalezneme skutečně docela dost, od feudálního uspořádání přes rivalitu mocných až k nekompromisnímu trestání jakéhokoliv náznaku neposlušnosti. Stejně jako ten středověký, i futuristický řád Ruckova světa je neúprosný a má za úkol udržovat poslušnost masy neprivilegovaných. Zda bude mít Rucka svůj svět také tak dobře promyšlený a zamotaný, jako se to povedlo Georgi Martinovi v jeho fantasy sérii, to se samozřejmě dozvíme až časem, zatím máme za sebou pouze nadějný, byť nijak zvlášť rafinovaně promyšlený úvod.

Za dobrý dojem z jinak dosti přímočarého děje vděčí Rucka do značné míry kreslíři Larkovi a koloristovi Santimu Arcasovi. Lark přináší svou charakteristicky syrovou a hrubou, výrazně stínovanou kresbu, přičemž střídá pasáže chaotických bitek palnými i sečnými zbraněmi s klidnějšími portréty krasavic či vědců v bílých pláštích. Arcas vše ladí do temných a chladných barev, a posiluje tak depresivní atmosféru převážně zbídačelého a neúrodného světa po neupřesněné apokalyptické události.

Jak to tak bývá, první svazek série je nanejvýš příslib. Zde příslib sci-fi akce v působivě rozehraném světě, která snad bude mít také dobrou oporu v dostatečně chytře promyšleném příběhu.