Amerického spisovatele Stephena Amidona (nar. 1958) čeští čtenáři zatím moc neznají, nanejvýš mohli vidět některou z filmových adaptací jeho románů. Karlovarský festival (a pak možná některé televize) uvedl v roce 2014 italskou (!) adaptaci jeho knihy Lidský kapitál z roku 2004 (v roce 2019 se dočkala také americké verze), v roce 2021 natočil britský režisér Peter Chelsom, opět v italské produkci, adaptaci jeho románu Bezpečí z roku 2009. Ale česky vyšla až letos Ulice Kobylek, a to překvapivě rychle – téměř ihned po americkém vydání letos v lednu.

V předchozích příbězích Amidon rád konfrontoval bohaté a vlivné rodiny, které se dostaly do potíží obvykle kvůli dospívajícím dětem, s rodinami zdaleka ne tak bohatými a mocnými, ale zato velmi ambiciózními. Otřesená pozice jedněch a nabízející se šance druhých obvykle vedly k četným kolizím a katastrofám, z nichž většinou vyšli všichni jako poražení či přinejmenším jako notně poškození. Jednalo se převážně o sociálněkritická dramata, která zpochybňovala ideál amerického snu o tom, že každý má šanci se prosadit, a ty nejbohatší ukazovala jako novodobou šlechtu, která stojí téměř stejně nad plebsem a těší se nedotknutelnosti, jako tomu bývalo před dvěma sty lety.

Nový román tuhle vizi Ameriky 21. století vlastně opakuje znovu, jen na to jde rafinovaněji: přes žánr noirové kriminálky. Nevelké fiktivní město Emerson se nachází v blahobytné Nové Anglii a bydlet zde je výsadou opravdu bohatých rodin: právníci, lékaři, bankéři, spolumajitelé nebo manažeři velkých nebo strmě rostoucích firem, přičemž některé rodiny tu žijí už několik generací. Manželky obvykle nepracují, věnují se společenskému životu a charitě a samozřejmě pečlivě hlídají svou pozici v elitní komunitě. Až jejich blahobytný život jednoho dne naruší vražda.

Není to jen tak ledajaká vražda: zavražděna byla dvacetiletá dívka a stalo se to při nebo po večírku, který s ní trávili tři o trochu mladší kamarádi, dva mladíci a slečna, spolužáci z místní prestižní střední školy. A všichni tři jsou pochopitelně hlavními podezřelými. Což vyburcuje jejich rodiče k mimořádné aktivitě: snaží se všemi prostředky včetně těch ne zrovna čistých své děti podezření zprostit. Bez ohledu na to, co se skutečně stalo.

Vše sledujeme právě z perspektivy čtveřice rodičů jednotlivých aktérů příběhu včetně matky zavražděné. Pátou perspektivu nabízí vyhořelý a zdrcený manažer, jehož dcera před několika málo lety upadla do drogové závislosti a jednoho dne se předávkovala. Zprvu je pojí přátelské svazky, postupně se ale přátelství začínají drolit a vyhrocovat až do skrytých i otevřených konfliktů, jak jedni podezřívají ze zločinu děti těch druhých. Děti dost dlouho o celé věci mlčí, takže zoufalí rodiče se jen dohadují, co se té noci asi tak mohlo stát. Brzy vycházejí najevo traumata a poklesky oněch dospívajících dětí, postupně ale dojde i na ne vždy dokonalou minulosti i současnost jejich rodičů. Amidon skvěle portrétuje zejména dvě soupeřící ženy, které umějí „tahat za nitky“, vědí, co zmůže chytře formulované osočení, aniž by bylo rovnou pomluvou, znají slabosti a síly své soupeřky.

Kdo zná Amidonovy příběhy (alespoň ze zmíněných adaptací), toho nepřekvapí trpké, vpravdě noirové rozuzlení, kdy pravda zůstane většině aktérů děje skryta, vrah neodhalen a status quo zbohatlického sídla nenarušen. A čtenář náležitě překvapen. V kriminálním žánru to jde možná příliš na sílu a policie vyhlíží jako trestuhodně neschopná a zmanipulovaná. Také některé náhody, které do značné míry ovlivní další děj, působí příliš účelově, některým postavám Amidon připravuje extrémně emocionálně vyhrocené situace, zatímco jiné nechává chladně intrikovat. Ale zároveň je to navzdory absenci akčních scén napínavé, dramatické čtení, které navíc všechny čtenáře-rodiče konfrontuje s tím, jak by se v příslušné situaci s ohledem na vlastní děti zachovali sami. Protože povinností rodiče je samozřejmě své děti bránit všemi prostředky, které má k dispozici – i kdyby náhodou zavraždilo nějakou malou otravnou couru.