Jméno Martiny Trchové (nar. 1983) bude pravděpodobně známé spíše hudebním fanouškům než knihomolům, přesto jsme ho v poslední době mohli zaznamenat také na obálkách knih. Kytaristka a zpěvačka, výtvarnice a cestovatelka původem z Prahy knižně debutovala v roce 2015 ilustrovanými zápisky Deníky z Ladakhu, jež jsou inspirovány její výpravou do Malého Tibetu, kam odjela jako dobrovolnice učit výtvarnou výchovu. Cestu ke knižní ilustraci jí otevřela spolupráce s Markétou Pilátovou, pro niž pomocí akvarelových sprejů originálně ilustrovala knihu Bába Bedla (2021) i její volné pokračování Bába Bedla a dívka na hřebeni (2023). Úspěch tohoto počinu zaštítěného nakladatelstvím Meander stvrzuje zařazení publikace do prestižního mezinárodního výběru The White Ravens i do českého katalogu Nejlepší knihy dětem 2021/2022.

Nejnovější prací Martiny Trchové je autorská kniha Babi (2023), kterou letos na jaře vydalo brněnské nakladatelství Host. Sedm drobných příhod na téma odloučení odvyprávěla v aluzi na komiksovou formu výhradně obrazem; s výjimkou dedikace, doslovu, poděkování a autorského medailonu (jež jsou zařazeny v samém závěru knihy, tedy za příběhem, který tak ukotvují v mimoliterární skutečnosti) se publikace obešla zcela beze slov. 

Námět na knihu autorka začala zpracovávat během lockdownu v pandemickém roce 2020, kdy byly znemožněny i rodinné návštěvy a výtvarnice si při procházkách s malou dcerkou uvědomovala svůj stesk po devadesátileté babičce, jež zůstala osamocena ve svém bytě v jiném městě. Trchová umělecky vytěžila osobní zkušenost rodiče, který vnímavě doprovází své dvouleté dítě, jež s údivem a nadšením spontánně objevuje svět kolem sebe a prostřednictvím drobných detailů dokáže empatickému pozorovateli zprostředkovat dojem sblížení, magického setkání. Autorka ráda experimentuje s výtvarnými technikami, aby co nejpřiléhavěji vystihla atmosféru příběhu, a tentokrát vsadila na ryté kresby zatírané olejovými barvami.

V sedmi drobných obrazových cyklech, jež pokrývají plochu necelých osmdesáti tištěných stran, je rozehrán neverbální dialog mezi dítětem a babičkou. Osobně se sice nemohou setkat (a komiks nijak netematizuje příčiny – čtenář si může domýšlet nepřekonatelnou prostorovou vzdálenost a možná ve své představivosti rozehrát i vzpomínky na bližní, kteří už jsou po smrti), ale prostřednictvím poetických vzkazů spatřených tu v kresbě na zdi, tu na oblačném nebi, při pohledu do zrcadla směrem za sebe nebo do nalezené hlemýždí ulity, jindy v podobě pampeliškového chmýří či díky svébytné transformaci pohádky o vlku a Červené Karkulce jisté magické sblížení přece jen uskutečnitelné je. 

Poeticky ztvárněný obrazový příběh, sycený teplými odstíny jantaru a karamelu, jež vnášejí do jednotlivých epizod atmosféru laskavosti a naděje, spěje ke šťastnému konci v podobě shledání a svou mlčenlivostí dává vyniknout kráse a síle takového okamžiku. Publikace může svou náladou připomínat tvorbu australského kreslíře Shauna Tana, jehož práce u nás také vycházejí. 

Snový příběh, prostoupený četnými symboly, věnovala Martina Trchová své zesnulé babičce a dceři Alence. Jeho poselství je však nadosobní a nadčasové, s dítětem v nás bude rezonovat v každém věku.