David Urban je rozhodně jedním z nejzajímavějších autorů detektivek posledních let, i proto, že je patrně jediným píšícím policistou v aktivní službě – pracuje u pražské kriminálky. Ve svých románech (Déjà vu je jeho třetím v rozmezí tří let, k tomu vydal ještě dvě sbírky povídek) přitom policii a policisty nijak nešetří. V Rozsudku smrti (2021) městskému strážníkovi připraví nálož traumatizujících událostí, v následující Hře o přežití (2022) jde ještě dál a nejenže nechá pražskou policii zpackat rozsáhlou pátrací akci, protože jeden vyšší důstojník se chce prolétnout v helikoptéře a zapomene přitom, že mu létání nedělá dobře, ale v závěru opustí své hrdiny nejen značně pobité, ale především v ostudné nevědomosti. Ti totiž namísto skutečného pachatele, který se jim v epilogu vysměje, zatknou někoho jiného. Což je mimochodem v dějinách české detektivky mimořádný jev a od autora odvážný krok; zvláště při vědomí, že je policistou. A i když byla jinak Hra o přežití možná odvážná až přes míru a čtenář občas musel číst s vědomím značné nadsázky, rozhodně to byl román osobitý a v kontextu domácí tvorby výrazný – i proto si vysloužil nominaci na Literu za detektivku.

Letošní novinka je už bohužel o poznání uměřenější. Pravda, postupně se ukáže, že zavražděných je opravdu hodně, ještě o dost víc než ve Hře o přežití, ale jinak románu dost chybí nějaký moment překvapení, jaký na nás v tom předchozím vybafl v poslední kapitole. Oba policisté, kteří na vlastní pěst rozjedou pátrání po záhadných úmrtích bezdomovců v témže starém stavení na kraji Prahy, totiž nakonec odhalí tu ne snad úplně nejpodezřelejší postavu, to by bylo příliš slabé, ale tu, která přichází v úvahu hned na druhém místě. Ono tu ostatně moc na výběr není, protože podezřelí jsou tu všeho všudy tři. Neboli nečekejme žádné zvraty, žádné falešné podezřelé, žádné zavádějící stopy a slepé cesty pátrání, vše jde přímočaře k pachateli, i když nijak zvlášť rychle.

Oba hlavní hrdinové, rutinér Eda Braun a jeho mladá ambiciózní kolegyně Diana Černá, totiž pracují u výjezdovky, což znamená, že jsou těmi prvními operativci u nahlášeného zločinu, nicméně pokud je komplikovanější, jen zajistí a zadokumentují stopy a pak už si případ převezme příslušné oddělení, které jej vyřeší. Dvojice tedy každý den (či spíše noc) řeší banální i méně banální oznámení a občas se vůbec nedozví, jak ten který případ, k němuž přijeli jako první, dopadl. Dianu to štve a frustruje a ráda by se dostala ke kriminálce, Eda je rád, že má po každém dni čistou hlavu. Přesto oběma nedá spát případ dvou bezdomovců, které našli mrtvé (a ve značném stadiu rozkladu) ve stejném chátrajícím domě v identické poloze – s ročním odstupem. Zvláště když se ukáže, že oba měli v těle smrtící metanol.

První část knihy má ještě zajímavou atmosféru, byť se ji autor snaží občas „vyšperkovat“ ne úplně podařenými metaforami: „Vozidlo sténalo a protestovalo, jak se jej nápor vzduchu snažil vytlačit do příkopu, ale Ludva ho dokázal zkrotit.“ (s. 13) Naštěstí podobných pokusů není mnoho a většinou Urban vypráví střízlivěji a věcněji. Stejně tak čtenář trochu váhá, zda se může v zimních mrazech v prostydlém domě tak dobře množit v mrtvém lidském těle hmyz, ale předpokládá, že policista ví, o čem píše. Drobných nesrovnalostí tu najdeme více, včetně jedné v samém závěru (způsob sebevraždy), ale pokud by to bylo v lépe zkomponovaném románu, asi by moc nevadily. Ale když hrdinové románu pendlují jen mezi třemi podezřelými, u nichž nakonec také zůstanou, pak se i drobnosti zdají závažnější.

Déjà vu není špatný román, v kontextu současné české detektivky je stále nad průměrem. Ale možná by se vyplatilo, kdyby David Urban zvolil při publikování svých knih větší odstup a nad každou se podrobněji zamyslel: zda by nešlo děj nějak zkomplikovat, rozvětvit, dramatičtěji rozehrát vztahy uvnitř policie. Ani zde policista-spisovatel své kolegy nešetří a na jednom večírku elitního oddělení dojde ke znásilnění, ale je to spíše epizoda, která má zplastičtit jednu postavu. Jako studijní materiál lze doporučit poslední romány Michaela Connellyho, který v nich také kombinuje rutinu noční výjezdovky s nějakým rozsáhlejším případem – a hlavními postavami jsou mladá policistka a stárnoucí mazák.