Komiksový román Strážci (Watchmen, 1986) je považován za klasické dílo (post)moderního komiksu, dočkal se velkolepé filmové verze, a i když si to scenárista Alan Moore nepřál a závěr rozhodně nenaznačuje možnosti pokračování, v roce 2012 začalo nakladatelství DC, kterému práva na Strážce kompletně patří, vydávat sérii Před Strážci, kde různí autoři rozebírali životy hrdinů Strážců před začátkem původního příběhu. V roce 2017 pak začal vycházet dvanáctisešitový komiksový román Hodiny posledního soudu, který sledoval postavy po událostech v předloze a propojil je s nejslavnějšími hrdiny vydavatelství DC, tedy Supermanem a Batmanem. Žádný z těchto následných svazků (všechny vyšly také česky, obvykle s minimálním zpožděním oproti americkému soubornému vydání) úrovně původních Strážců nedosáhl, ale úplná tragédie ani znehodnocení původního materiálu se také nekonalo; i když Hodiny posledního soudu k tomu neměly zas tak daleko. Vydání dalšího komiksu ze světa Strážců už tedy nevzbuzovalo žádná velká očekávání ani emoce, jako tomu bylo ještě v roce 2012. Patrně jde ale o nejlepší dílo inspirované Mooreovými (a nesmíme zapomenout na jeho kreslíře Gibbonse) hrdiny – protože se jim vlastně zcela vyhýbá.

Alternativní Amerika

Scenárista Tom King, kterého i u nás známe ze scénářů k Batmanovi, totiž sice zasadil svůj příběh do téže alternativní verze Ameriky, jakou nastavil Moore, přičemž zejména vědomí hromadné vraždy milionů civilistů v New Yorku ze závěru Strážců patří k podstatným motivačním východiskům důležitých postav, ale jinak tu žádné postavy ze Strážců nenajdeme. A název je vlastně trochu klamavý, protože Rorschach v ději příliš nevystupuje. Ani nemůže, protože na konci Strážců zemřel.

Objeví se nicméně jeho napodobitel, který ale umírá hned na první stránce komiksu. A trochu užaslý čtenář, který se těšil na nová dobrodružství možná vůbec nejoblíbenější postavy Strážců, tak zjišťuje, že v ději půjde o něco úplně jiného. Žánrem je to detektivní drsná škola s politickým pozadím a hlavní role se ujímá záměrně bezvýrazný bezejmenný detektiv, kterého si najme volební štáb prezidentského kandidáta, aby nezávisle vyšetřil pokus o atentát. Ten chtěli spáchat právě postarší muž v masce a kostýmu Rorschacha a devatenáctiletá ostrostřelkyně. Detektiv začíná pátrat v jejich minulosti, zjišťovat, co je k činu vedlo, ale také jak je možné, že se ke kandidátovi dostali na dostřel a ochranka zasáhla až na poslední chvíli. King příběh předvídatelně pointuje jako spiknutí mocných, a přestože jej končí přehnaně dramaticky, ještě před rozuzlením můžeme číst komiks nečekaně chytrý a promyšlený, který se k Mooreovým Strážcům se vztahuje nenápadně a citlivě. Devatenáctiletou dívku od dětství driluje šílený otec, který je přesvědčený, že hromadná tragédie v New Yorku byla dílem mimozemských chobotnic (co se vlastně přesně seběhlo, není jasné ani v původních Strážcích, kde se New Yorkem rozlézají obří chapadla), které jsou z vesmíru schopné ovládat lidské mysli – jakmile je člověk jednou postižený, nezbývá mu než zemřít, aby se nemusel jako loutka účastnit mimozemského plánu na ovládnutí Země. Novým Rorschachem je komiksový kreslíř, který se proslavil komerční sérií pirátských dobrodružství, která zase odkazuje na slavný vložený komiksový trhák ze Strážců, temnou pirátskou baladu Příběhy Černé lodě.

Frank Miller mezi lunatiky

Děj se sice odehrává v roce 2020, ale jde o alternativní realitu. Amerika vyhrála válku ve Vietnamu, který se k ní připojil jako nový stát unie (a je velmi důležitý při prezidentských volbách). Nejspíš vinou zmíněné tragédie zároveň nedošlo k žádnému technologickému vývoji, takže se tu jezdí v hranatých autech a vše zůstává analogové: tlačítkové telefony na pevných linkách i nahrávání na magnetické kotouče. Alternativní svět má s tím naším nicméně společné množství lidí, kteří věří různým konspiračním teoriím, snaží se mluvit se zemřelými či vysílají vzkazy do vesmíru. Celé to samozřejmě směřuje k tragédii, respektive k tomu, aby jejich pomatenosti někdo zneužil – a nejsou to chobotnice z vesmíru. Mezi lunatiky, kteří uvěřili konspiraci o chobotnicích, se mimochodem objeví také alternativní verze známého komiksového tvůrce Franka Millera – důvod hledáme marně, ale tušíme za tím jistý druh výsměchu za alt-right postoje, které Miller před zhruba deseti lety veřejně prezentoval zejména v reakci na hnutí Occupy New York (později je revidoval).

I způsob vyprávění je vynalézavý a nápaditý, scenárista hojně využívá retrospektiv, detektiv pomyslně komunikuje s mrtvou dvojicí, jejíž činy vyšetřuje, jedna kapitola je téměř celá psána v dopisech, jiná je pojatá jako simultánní výslech tří zatvrzelých svědků. Finále vlastně vůbec nevidíme, než nám tvůrci ukážou výsledek, máme k dispozici jen divné zvuky.

Kresba barcelonského (!) kreslíře Fornése vychází z Gibbonsovy předlohy, byť je samozřejmě současnější. Zůstává ale zvláštně statická, místy až hypnoticky a snově, což posiluje dojem, že mnoho postav v ději není úplně příčetných. Mluví se tu spíše střídmě, zejména detektiv neřekne nikdy ani o slovo víc, než je nutné. Rorschach je rozhodně pozoruhodné dílo, jakkoliv může fanoušky natěšené na Mooreovy hrdiny zpočátku trochu zklamat. Když ale čtenáři dojde, že místo rozmělňování Strážců tu máme cosi nového, působivou metaforu Ameriky, kde leckdo uvěří, že v chrčení pásku se skrývá mystický příkaz k zabití důležitého politika, musí Kingovu scenáristikou invenci ocenit.