Básník Petr Hruška, který se v pondělí 17. dubna stal držitelem Magnesie Litery za poezii, má už na kontě několik dalších ocenění, z nichž nejdůležitější je Státní cena za literaturu z roku 2013 za sbírku Darmata. Literou ověnčená Hruškova nejnovější sbírka Spatřil jsem svou tvář vyšla na den přesně pět set let od první plavby kolem světa, 8. září 2022. Petr Hruška zbásnil svědectví Antonia Pigafetta, který se plavil jako písař na jedné z pěti lodí, Zprávu o první cestě kolem světa. Ve zkratce ji připomeňme: první plavba kolem světa trvala bezmála tři roky, z původních pěti lodí doplula jediná, z  dvou set třiceti sedmi členů posádky doplulo pouze osmnáct. Kapitán Fernão de Magalhães byl zabit v bitvě v polovině plavby.

Plavba jako východisko

Hruška z Pigafettova textu nejen vychází a zbásňuje jej, ale rovněž jej cituje. V první části sbírky, nazvané Papoušci v zrcadlech, čteme střípky z cest: popisy ostrovů, setkávání s domorodci (v Pigafettově knize je částečně zachycen jazyk původních obyvatel napříč světem, například takzvaných patagonských obrů či maorských národů, což Hruška využívá v několika básních, proto nebude od věci číst obě knihy společně), obchodování i plenění… Sbírka reflektuje momenty mrazivé i zábavné. Z těch mrazivých jsou to především válečné střety s domorodci, různé nemoci či úzkost z nekonečnosti otevřeného oceánu („Našli se takoví, / kteří uprostřed oceánu krvácejícími dásněmi tvrdili, / že dokážou pouhým okem rozeznat / španělské vody od portugalských. / Horečka kreslila v mapách. / Nesnesitelná nejistota, / kde jsme“ – s. 49); ze zábavných například popis obchodu: na jednom ostrově domorodci souhlasili s obchodem za podmínky, že u toho bude bílý muž – stejně jako oni – nahý. „Být nahý / však přinášelo trojnásobný zisk. / Zboží se lesklo. / Večer nikdo nemluvil, / brzy ráno jsme zdvihli kotvy.“ (s. 32) Nad všemi těmito Hruškovými básnickými obrazy stojí hledání sama sebe, titulní spatření vlastní tváře.

Plavba jako metafora

Sbírce dominuje delší báseň Přetížená loď. Uvedena je citátem z Pigafetta: „Jsem napevno přesvědčen, že takovou cestu už nikdo nikdy nevykoná.“ (s. 35) Setkáme se v ní s drobnými úryvky z předchozích textů, avšak mnohem naléhavěji podanými. Spolu s nadšeným Pigafettem během četby pomyslně nastupujeme na jednu z pěti lodí, spolu s na kost vyhublým písařem, jedním z osmnácti dopluvších, staneme zpátky v Seville. „V Seville se rozpačitě rozpršelo / a je pondělí. / Na lodi vplouvající do přístavu, / přetížené hřebíčkem, / osmnácti muži / a zprávou, / že Země nemá okraje, a tedy spočinutí, / panuje neděle. / Přitom jsi deník vedl tak soustavně. / Přišli jste o celý den, / za ty tři roky plavby k západu. / Mířili jste napřed / a dorazili se zpožděním.“ (s. 64) Plavba kolem světa může být metaforou poezie: je krásná, je strašná, a kdo se na ni vydá, pozná, že svět už není jako předtím. Báseň Přetížená loď (potažmo i celá sbírka) patří k nejlepším, které kdy Petr Hruška napsal. Svým velmi prozaizovaným volným veršem, zbaveným všech ozdob a ozdůbek, dokázal autor příběh plavby podat podmanivě, což je hodno obdivu. 

Petr Hruška si další literární cenu bezpochyby zasloužil. Jeho nejnovější sbírka čtenářům nabízí neopakovatelnou plavbu na vlnách poezie.