Na policejní stanici kdesi na Liberecku připravuje poručík Willer spolu se svým mladším kolegou vánoční stromeček, když do poklidné atmosféry vtrhne pošťák Šulek s tvrzením, že vesnice za lesem čítající pětadvacet lidí zmizela. Poručík považuje Šulkovo hlášení za opilecký výmysl, a proto ignoruje pokyn nadřízené, aby jel místo prověřit, a dává přednost vánočnímu vystoupení dcery Aničky. Až druhý den zjišťuje, že lidé z oné vesnice se nedostavili do školy ani do práce, uprostřed silnice vedoucí na místo se nacházejí auta s otevřenými dveřmi a klíčky v zapalování a ve sklepě jednoho domu objevuje chlapce (dceřina spolužáka) doslova na pokraji života. Nikdo jiný ve vesnici není. Vyšetřování, které se vzápětí rozjíždí, komplikuje nejenom příjezd oblastní šéfové, ale také čím dál podivnější okolnosti a Willerův nepotlačitelný pocit viny. Osobní nasazení poručíka se stupňuje i kvůli zpočátku nejasné roli, již ve vyšetřování hraje jeho dcera. 

Autorkou audioseriálu Anima je polská scenáristka, překladatelka a dramaturgyně Kinga Krzemińska. Česká varianta příběhu je nicméně výrazně adaptována na zdejší prostředí, a to od zasazení do konkrétní lokace po takový detail, jakým je angažmá Aleny Zárybnické, která v rámci zpravodajství, pravidelně komentujícího probíhající vyšetřování, hlásí počasí. Dramaturg a režisér Petr Gojda si dle slov šéfproducenta Audiotéky Michala Sieczkowského dal velmi záležet, aby příběh v českém prostředí působil co nejautentičtěji. Také proto jednu z vyšetřovacích linií postavil na doloženém případu obchodu se zkaženým masem. 

Anima se v rámci nabídky Audiotéky řadí mezi takzvané superprodukce. Takto označované projekty mají široké obsazení a stojí na práci se zvukovými efekty a hudbou. Anima je čestný zástupce tohoto přístupu nejen proto, že jí zvukové efekty čistě ze žánrového hlediska dodávají atmosféru, ale že zároveň tvoří dějotvornou složku. To, co místy působí jako strašidelný podklad, se ukáže jako skutečný sluchový vjem konkrétních postav a součást odhalovaného tajemství. Sluch, případně jeho ztráta, je ostatně v obou sériích velmi výrazným motivem, jež audioformát přirozeně vyzdvihuje.  

Titulní obrázek Animy tvoří tři černobílé portréty tyčící se nad ztemnělým lesem – Jiří Vyorálek jako poručík Willer, Vanda Hybnerová jako jeho šéfka Šírová a Jan Nedbal jako „mladej“. Kromě hlavní trojice policistů, kteří jsou typově výrazně odlišní (což je obsazením jen podpořeno – Vyorálkovy zkušenosti s detektivním žánrem koneckonců ilustruje už jeho pojetí Mankellova Wallandera), se objevuje řada dalších postav, jejichž představitelé jednotlivé charaktery osobitě dokreslují – platí to třeba pro Šulka Miroslava Hanuše, Rydvalovou Zuzany Kronerové nebo faráře v podání Ladislava Freje. Poměrně neobvykle působí obsazení Willerovy dcery Aničky, jejíž role byla svěřena dětské interpretce Matyldě Miškovské. Drtivá většina dětských rolí je obsazována dospělými herci s mladými hlasy a nutno podotknout, že dětský hlas v kontextu hororových situací ještě stupňuje jejich zlověstnost. 

Hlavní linkou první řady je Willerovo vyšetřování a postupné zjišťování, že vysvětlení založená na logických základech možná protentokrát nebudou stačit. Druhá série začíná krátce po závěrečných událostech té první, kdy čím dál nepříčetněji působící Willer na místě záhady zmizel stejně jako obyvatelé vesnice. V pokračování se objevuje v nemocnici, a přestože se mu podařilo mnohé odpovědi získat, nezodpovězených otázek je stále dost. Ty navíc případ, z pohledu policie vyřešený a uzavřený, zřejmě dalece přesahují. 

A zatímco děj první řady nesly dialogy a scény zahrnující ústřední trojici, převážně Willera jako hlavního vyšetřovatele, ve druhé dostávají mnohem více prostoru i další postavy, které poručíkovo snažení zachycují zvenku – nejen Willerova žena v interpretaci Terezy Vilišové, ale i nová postava v podobě Willerovy matky. Poručík se s ní zprvu odmítá vůbec setkat, ale nakonec mu nezbývá než společné minulosti čelit. Je tak nucen obrátit se sám k sobě a v rámci boje o vlastní příčetnost i život dcery se utkat s rodinnými démony. A možná nejen s nimi.

Přestože mysteriózní a zlověstná atmosféra první série se v té druhé ještě více sune k čistokrevnému hororu a z policejního vyšetřování se stává osobní boj, nepůsobí pokračování Animy nastavovaně a přirozeně rozvíjí nedovysvětlené okolnosti. Závěr je rozhodně uspokojivější, než tomu bylo u první části, která za sebou nechala množství frustrovaných posluchačů nucených čekat na pokračování. Animy s pořadovým číslem tři se prý však přesto ještě dočkáme.