Jak vypadal pozemský život před stovkami milionů let, kdy byli savci i ptáci, stejně jako kvetoucí rostliny, hudbou vzdálené budoucnosti? Jan Sovák, spisovatel a uznávaný malíř, který se celý život věnuje rekonstrukcím pravěkého života, nezahálí a připravil již třetí knihu zpracovávající náhodně objevené deníkové záznamy, nákresy a fotografie zapomenutého českého badatele Věnceslava Brábka. Ten se po skoro roční návštěvě u dinosaurů v křídě (nejmladší část druhohor) a měsíčním pobytu v prvohorním siluru vydal i se svou drahou Aurélií do devonu, tedy geologické periody bezprostředně následující po siluru. V devonu dvojice nestrávila ani tři týdny, avšak zážitků i vědeckých poznatků za tu dobu nasbírala víc než dost, jak dokládá kniha Expedice badatele Věnceslava Brábka do devonských krajin s prvními pralesy.

Struktura knihy je víceméně totožná jako u předchozích dvou svazků. Ústředním prvkem jsou deníkové záznamy obou hrdinů, jež doplňuje nespočet drobných skic různých rostlin či tvorů, řada větších jedno- až dvoustránkových ilustrací a samozřejmě „fotografie“ úchvatné devonské zvířeny. Žádnou změnou za těch pár dní až týdnů, jež uplynuly od předchozího dobrodružství, neprošly ani postavy či jejich vztah, a důsledně tak dodržují role, které jim byly svěřeny v předchozím dílu. Brábek je prototypem zaníceného přírodovědce, jehož dokážou k extázi dovést drobné stopy v bahně či neznámá rostlinka a který při honbě za novými poznatky přestává vnímat okolí a vrhá se do krajně nebezpečných situací. Aurélie jeho příliš zbrklé nápady naštěstí obvykle hned v zárodku zadusí a pro jeho výzkumné eskapády a vědecký zápal jako „správná žena“ nemá příliš pochopení. Více než řešení velkých otázek evoluce ji zajímá čisté prádlo, a aby bylo co uvařit. A byť se i sama tu a tam vypraví na obhlídku neznámé krajiny, ne vždy to dopadne úplně dobře, a Brábek tak musí to „zhýčkané městské stvoření“ (jak se sama nazvala) opakovaně zachraňovat jako rytíř na bílém koni.

Podobný předchozím dílům je také poměrně jednoduchý děj, který až na obvyklé závěrečné  pozdvižení není příliš akční. Jeho účelem koneckonců není čtenáře strhnout, nýbrž vytvořit rámec pro představení různých devonských životních forem a poukázat na důležité evoluční události, k nimž v té době došlo. Ze všeho nejvíc se od silurské výpravy změnilo prostředí. Místo trochu fádních holých skal se v devonu setkáváme s prvními stromovitými rostlinami, a dokonce s lesy složenými z kapraďorostů. Zajímavější je to rovněž na souši. Byť i tentokrát se na scéně objeví tolik obávaní „mořští štíři“ (kyjonožci), tu a tam lze mimo vodu narazit na různé obratlovce, konkrétně předchůdce obojživelníků. Právě proto byl hlavní hrdina tak nadšený ze stop, jež nalezl v bahně, neboť byl svědkem jednoho z evolučních milníků: dobývání souše obratlovci. Během svých potápěčských výprav se rovněž podívá, jak to v devonu vypadalo pod hladinou, kde prosperovali různí rybovití obratlovci, amoniti, trilobiti nebo třeba lilijice, a dokonce (a na souši!) zažije i hrůzu nahánějící setkání s jedním z tehdejších vrcholných mořských predátorů, pancířnatou rybou rodu Dunkleosteus (dostala se i na obálku).

Jan Sovák odvedl standardně kvalitní práci a hodnocení nejnovějšího příběhu Věnceslava Brábka se příliš neliší od toho předešlého, včetně všech kladů i záporů. Autor přináší neotřelé a přesvědčivě mystifikační nahlédnutí do prvohorního světa, jež je vzhledem k množství textu i trochu staromilskému a suchopárnému stylu (deníkové záznamy přece jen mají pocházet z konce roku 1916) určené spíše trochu starším dětem a jejich rodičům (nakladatel uvádí věk 10+), ačkoli po obrazové stránce by mohlo zaujmout i ty mladší. Rekonstrukce pravěkých tvorů jsou vzhledem ke zkušenostem autora bezchybné, a stejně tak zaujme i velké množství deníkových kreseb a skic, jež zachycují momentky ze života obou dobrodruhů či detaily tělních částí různých rostlin a živočichů. Opět je škoda, že Aurélie až zbytečně důsledně naplňuje genderové stereotypy a nehraje v příběhu aktivnější roli. Rozhodně by jí to slušelo.

Stejně jako v předchozí knize autor na závěr přidává upoutávku na další díl, který se podle všeho po dvou prvohorních zastaveních bude odehrávat opět v druhohorách, a dvě přiložené ilustrace ukazují, že se bude na co těšit.