Manželské dvojici Janu-Markovi a Lence Šíkovým se se už v prvotině Rituál (2019) podařilo vyhnout obvyklým klišé žánru fantasy a výpůjčkám od zavedených autorů a vytvořili svébytný, „neokoukaný“ svět, do něhož je radost se při četbě ponořit. Zaměřují se primárně na otázku fungování určitého světového řádu, jejž většina postav považuje za samozřejmý, ústřední trojice hrdinek však tuší, že s ním něco není v pořádku. Zlomový moment v životě postav představuje takzvaný Rituál, tajemný obřad přechodu z dětství do dospělosti, podstupovaný po ukončení školní docházky ve věku šestnácti let. Proces dospívání, vyzrávání v samostatnou jedinečnou osobnost, jenž přináší fyzické i duševní změny, se při Rituálu odehraje v jediném dni. Veškeré vzpomínky na dětství jsou během něj vymazány a každému je vševědoucím Soudcem určeno, čím se v dalším životě stane, zda bude učitelem, čarodějem nebo třeba vojákem. Hlavní hrdinky knihy Edra, Ingerda a Malena jsou všemi ujišťovány, že Soudce přesně ví, jaké povolání pro ně bude nejlepší. Proč je však Edra ve škole vedena k tomu, aby se stala léčitelkou, když tolik touží být básnířkou? Možná Soudce, jehož autoritu se nikdo neodváží zpochybnit, přece jen není tak neomylný, jak se jí okolí snaží namluvit. A možná, že samotný Rituál je poněkud pokřivený a násilný způsob dospívání. Vždyť jak si Edra nakonec uvědomí, každý má právo žít svůj život podle svého.

Trojice v boji proti zlu

Ve druhém dílu sledujeme ústřední trojici mladých dívek, které po absolvování Rituálu hledají své místo ve společnosti. Životy Edry, Ingerdy i Maleny se výrazně změnily a po fyzické i psychické stránce se z dospívajících slečen s ještě trochu dětskými rysy proměnily v mladé ženy. Čím obtížnějším překážkám musí v životě čelit, tím vyzrálejšími a rozhodnějšími se stávají. A překážek rozhodně není málo. Zlo znovu útočí, chce si podmanit svět a využívá k tomu mocné magie i nemrtvých bojovníků. Dříve všemocný Soudce již není schopen čelit nepříteli sám a povolává na pomoc Edru, Malenu i některé jejich přátele, u nichž se projevily jisté výjimečné schopnosti.

Příběh, který se v prvním díle rozbíhal pomalejším tempem, se v tom druhém doslova valí vpřed. Jedna napínavá scéna střídá druhou, přicházejí menší i větší nečekané zvraty, střídají se různá prostředí, ležící daleko od rodného kraje hrdinek. Zatímco v Rituálu se vyprávění místy mohlo zdát zdlouhavé, v Trojicích autoři drží příběh pevně v rukou. Vše v něm má své místo, každá příhoda, každý dialog, každá narážka. Tempo je vyvážené, každé události je věnován přiměřený prostor, není řečeno ani moc, ani málo. Autoři skvěle ovládli umění část děje poodkrýt, ale část nechat skrytou a čtenáře tak udržovat v napětí.

Síla je i v detailu

Kromě pochvaly za nápaditý námět si manželé Šíkovi zaslouží ocenění i za pozornost věnovanou pečlivému vykreslení postav. Především velmi dobře zvládli zobrazit proměnu všech tří hrdinek zcela rozdílných charakterů z dívek v ženy. V některých povahových rysech zůstávají v obou dílech stejné, v jiných se naopak po Rituálu výrazně mění. V Trojicích se vracejí i další známé postavy, například Moreena Ze samoty, v jejíž komplikované povaze se nikdo nevyzná, a není zcela jisté, zda v ní ještě nezůstaly zbytky zla, které ji ovládalo v prvním díle. Velkou roli sehraje i Edřina babička, samotářská bylinkářka, o níž zjišťujeme, že je zároveň mocnou čarodějkou. Setkáváme se však i s novými, často velmi svéráznými osobnostmi: básník Rún je sice živoucí legenda básnického umění, o které se děti učí ve škole, ve skutečnosti však začíná pociťovat vyčerpání i nedostatek inspirace. Král Raug, na něhož doléhá tíha panování, řeší vladařské problémy alkoholem. Madam Kolumba, na pohled nevinná milovnice holubů a čerstvě pečených sušenek, pořádá po nocích s přítelkyněmi tajemné náboženské rituály. Každé postavě, která se v knize objeví, i když sehrává jen menší roli, věnují autoři péči a načrtávají jí specifické a dobře zapamatovatelné vlastnosti.

Přes celkově vážné vyznění knih Šíkovi nezapomněli na hravost, která k fantasy také patří. Náležitě využili možnost vytvářet nové reálie či netradiční jména i hru se slovy, již tento žánr nabízí. Spolu s hlavními hrdinkami tak například oslavíme Svátky zimy, kdy se město rozzáří barevnými lampiony, ochutnáme božské „mátlové“ sušenky paní Kolumby anebo se dozvíme, jak se správně starat o „trdlololy“. Samostatnou kapitolou je pak oblast léčivých i jedovatých rostlin, v nichž se dobře orientuje Edra Lískavá, která ví, jak zacházet nejen s „vonilkou“, ale i s „morduňkou“ či „mrtvovníkem“. Pochvalu si zaslouží i odvaha autorů pustit se do oblasti čar a kouzel, což je po Harrym Potterovi ve fantasy pro mládež obzvlášť ošemetné. Magie proniká již do Rituálu a velký prostor získává především ve Trojicích v závěrečné bitvě se zlem, kde mágové bojují po boku vojáků. 

Na okamžik se může zdát, že s koncem velké bitvy končí i celý příběh, závěrečný epilog však otevírá možnost pokračování. Není to vlastně až takové překvapení, protože určité otázky stále zůstávají nezodpovězeny, náměty nedokončeny, dialogy neuzavřeny. Bylo zlo skutečně poraženo? Kdo byl Dravec, který rozmístil po světě tajemné obelisky, jimiž se lze teleportovat? Jak do všeho zapadá prastarý holubí bůh Bohul? Stane se Edra nakonec básnířkou, jak si celou dobu přála? A hlavně, dojde ke změně světového řádu, který vykazuje značné nedostatky? Takto pěkně rozehraný příběh by bylo škoda ponechat bez dalšího dílu. Napsat ho ovšem nebude lehké, protože v Trojicích autoři nasadili laťku vysoko.