Společnost Blumhouse Production je jednou z nejvlivnějších sil amerického mainstreamového filmového hororu. V podstatě naplňuje jednoduchou poučku „natoč levně – dej tvůrcům relativní svobodu – využij studiový systém k maximalizaci zisků“. Prvním velkým úspěchem byla franšíza Paranormal Activity. Ta těžila z fenoménu found footage – tedy „nalezených“ audiovizuálních záznamů, z nichž se rozvíjí hororový příběh – propojeného s domácími videi, jejichž obliba není vázaná pouze na americké prostředí. 

V následujících letech Blumhouse produkoval řadu projektů, mezi nimiž najdeme ryze spotřební pokračování a franšízy (kupříkladu Očista), ale také až překvapivou řadu divácky náročnějších projektů (za všechny uveďme oscarové hudební drama Whiplash nebo první dva celovečerní filmy Jordana Peela). Navíc Blumhouse expandoval do dalších médií a od roku 2014 pod něj spadá i knižní label Blumhouse Books.

Právě jeho péčí vyšly Stíny Halloweenu (v originále Haunted Nights): antologie, která podobně jako domovský Blumhouse dovedně mixuje konzumní horory s ambiciózními projekty a kousky, z nichž dýchá hluboká znalost žánrových postupů a pravidel. Ostatně není se co divit, když jednou z editorek je Ellen Datlow, desetinásobná držitelka World Fantasy Award za nejrůznější hororové antologie, kterým se věnuje již od osmdesátých let, a je tak jednou z nejvlivnějších osobností světového hororu s přehledem o nejedné generaci autorů. Druhou editorkou je pak Lisa Morton. I tato dáma má doma řadu ocenění, avšak její záběr je rozmanitější – jednak je sama poměrně úspěšná hororová spisovatelka a jednak se dlouhodobě zajímá o film (ale také historii nejrůznějších strašidelných tradic). Dohromady tvoří dokonalý editorský pár knihy, kterou se rozhodly vzdát poctu Halloweenu.

Antologie obsahuje celkem šestnáct povídek, které Halloween proberou skutečně ze všech stran. A tak se některé věnují vzniku nejpopulárnějších tradic (vyřezávané dýně, které nahradily starší tuříny, hrají hlavní roli hned ve dvojici příběhů, bohužel spíše průměrných – Knot dohořívá Joanny Parypinské a Jack od Pat Cadiganové) i těm méně známým pověrám (nakonec trochu do ztracena vyznívající Neotáčej se Paula Kanea a vzhledem ke jménu autora asi největší zklamání Vilín od Jeffreyho Forda). Zároveň dostává hodně prostoru hravý rozměr svátku; ten se pochopitelně může kdykoliv ošklivě zvrtnout, jak dokládá Seanan McGuire v Černá Máry, skoč do jámy. Oblíbeným, byť nijak výjimečně rozvíjeným motivem je i představa, že o Halloweenu kráčejí mrtví opět mezi námi (Ústa plná hlíny od Stephena Grahama Jonese a Amber už víckrát nepozveme od S. P. Miskowské).

Stíny Halloweenu ovšem nabídnou i několik překvapivých výletů mimo zprofanovaná předměstí amerických měst. A tak mohou čtenáři ochutnat kolorit mexického Dia de Muertos (povídka Království cukrových lebek a afrikánů Erica J. Guignarda nabízí plno atrakcí, ale nakonec je třeba konstatovat, že téma víc vytěžil Pixar se svým snímkem Coco), zajít na jednu velmi slavnostní a slovy klasika obzvláště vypečenou kulinářskou seanci v Argentině (Drobná ochutnávka bývalé vlasti Jonathana Maberryho je prvním vrcholem antologie a způsobuje čtenáři nejen husí kůži, ale vzbuzuje u něj i chuť zajít do tradičního rakouského pekařství), okouknout jeden velšský zvyk (Nos Galan Gaeaf od Kelley Armstrong) a na závěr knihy sledovat revitalizaci Halloweenu na Měsíci budoucnosti. Povídka První Halloween na Měsíci dlouho nevzrušivě plyne a pobaví spíše tím, jak se postavy na poslední lidské enklávě několik generací po zničení Země snaží rekonstruovat dávné zvyky, včetně těch těžko pochopitelných, jako jsou žiletky v cukroví, aby v závěru autor John R. Little zabodoval tím, že nic nevysvětlí a nechá hlavní hrdinku čelit temnotě vesmíru v naprosté nejistotě a nepochopení toho, co se stalo.

Možná nejzajímavější jsou ovšem příběhy, které do času Halloweenu zasadí spíše psychologická dramata. První ochutnávkou je Plameny šlehají do pekelné noci od Kate Jonezové o matce, která pomalu podléhá vlastnímu šílenství. Výborná a znepokojivá záležitost je ovšem jen předkrmem, protože naplno možnosti tohoto přístupu rozvine povídka Temnou nocí – krátký halucinační trip mladé irské emigrantky, která v devatenáctém století prochází halloweenským třeštěním s umírajícím dítětem v náručí. V Kanadě narozená Elise Forier Edie u nás není nijak známá, ale po tomhle příběhu budu další její dílka nedočkavě vyhlížet, protože Temnou nocí je povídka nejen strašidelná, ale i vyloženě děsivá a tragická.

Pokud ovšem vyhledáváte spíše klasické horory, není problém. Doporučuji Sestry Briana Evensona (který tentokrát nerozehrává své oblíbené psychohrátky, ale i tak se dostane dost „pod kůži“), Pekelné svědění Gartha Nixe (psychiatrická léčebna, záhadný pacient s bizarním problémem a v hlavní roli něco, co zná dobře doslova každý) a především Ztraceni ve tmě od Johna Langana.

Langanovi vyšel v českém prostředí v roce 2021 ambiciózní román Rybář, který skvěle pracoval s lovecraftovskými motivy, ale nakonec se rozpadl do tří v podstatě nesoudržných částí. I aktuální povídka vypadá, že nebude zrovna konzistentní, ale tentokrát to autorovi vychází. Mystifikace ohledně fiktivního hororového hitu se částečně tváří jako rozhovor vědce (a spisovatele) Langana s režisérkou u příležitosti desetiletého výročí jejího hitu, jindy zase přejímá formát shrnutí děje na filmových databázích. A přitom trousí poznámky k dějinám nejen filmového hororu a sází jednu strašidelnou scénu za druhou.

Jako celek jsou Stíny Halloweenu jednou z nejlepších hororových antologií, jaké u nás v poslední době vyšly. A to i proto, že ne všechny příběhy jsou za každou cenu horory – a i ty průměrnější ukazují Halloween zase v trochu jiném světle. Rozmanité přístupy, dokonale vytěžené téma. A jak už bylo řečeno, i zatím nejlepší příspěvek do Halloweenské knihovny nakladatelství Carcosa.