Mezi českými ilustrátorskými hvězdami dobrodružné literatury byl Bohumil Konečný (1918–1990) dlouho trochu opomíjený a zůstával ve stínu svých kolegů a přátel Zdeňka Buriana a Gustava Kruma. Zčásti to v roce 2007 napravil kunsthistorik Tomáš Pospiszyl, jenž Konečnému věnoval monografii v renomovaném nakladatelství Arbor Vitae, které se specializuje na výtvarné umění, převážně na to takzvaně „umělecky hodnotnější“. Ještě rozsáhlejší publikaci Konečného ilustrací, obálek a reklamních maleb představil Jan Hosnedl v roce 2019 pod výmluvným názvem Ženy a dobrodružství Bohumila Konečného. Nyní ji doplnil titulem Bimba – Velká kniha komiksů. Bohumil Konečný.

Ta shrnuje většinu Konečného komiksových prací kromě jeho nejrozsáhlejšího díla, romantického časopiseckého seriálu Zuzanka a její svět, který již knižně vyšel samostatně v roce 2018. Hosnedl ji spolu s komiksovým historikem Tomášem Prokůpkem připravil velkoryse a pečlivě; mnoho práce na ní odvedl kreslířův jmenovec Filip Konečný, který většinu komiksů musel zrekonstruovat ze starých a nekvalitně vytištěných novin a časopisů, protože originály kreseb se nedochovaly.

Torzo Amazony

Kniha má osm kapitol podle jednotlivých komiksů, nicméně první kapitola Humory shrnuje deset kreslených vtipů (mají od dvou do pěti oken, takže dnes bychom je mohli označit za komiksové stripy) a poslední přináší parodickou obrázkovou pohádku, kterou Konečný kreslil pro svou dceru, která ležela s dlouhou nemocí v nemocnici, a asi příliš nepočítal s tím, že by byla někdy publikována. Dále komiks Král Madagaskaru, jehož hlavním autorem byl Gustav Krum (šlo o spolupráci v době normalizace, kdy měl Konečný problémy s publikováním) a který – ať jednotlivá okna či postavy kreslil kdokoliv – se vyznačuje typickým Krumovým šrafovaným stylem. Když odečteme ještě torzo nikdy nedokončeného komiksu Amazona, zbývá western Tajomstvo prérie (7 stran), westernová parodie Poklad (1 strana), adaptace povídky Otakara Batličky Ocelová hrobka (3 strany) a podmořské dobrodružství Boj o vrak (7 stran). Na „velkou knihu komiksů“ to není zrovna mnoho, nicméně i tak jde o cennou publikaci a Konečného fanoušci i pamětníci časopiseckých komiksových seriálů z šedesátých a sedmdesátých let by si ji neměli nechat ujít.

A to především kvůli torzu komiksu Amazona/Octobriana, který Konečného jméno sice proslavil i mezinárodně, ale zároveň výtvarníkovi zničil život. Jeho zprvu blízký přítel a „téměř syn“ Petr Sadecký totiž nejenže Konečnému ukradl originály jeho maleb a po své emigraci do tehdejšího západního Německa je vydával za své a inkasoval za ně platbu od německého vydavatele románů Karla Maye, ale připravené kresby plánovaného eroticko-dobrodružného komiksu Amazona zneužil k velkolepé mystifikaci o sovětské undergroundové komiksové hrdince Octobrianě v anglicky publikovaném spisku Octobriana and the Russian Underground (1971). Celou kauzu i Sadeckého osudy podrobně popsal již zmíněný Tomáš Pospiszyl v knize Octobriana a ruský underground, Hosnedl ji v knize znovu krátce rekapituluje především z pohledu výtvarníka, který – ač prokázal, že mu kresby byly odcizeny – se v očích normalizační garnitury stal spoluúčastníkem zvrhlého kapitalistického podvodu a v podstatě mu bylo znemožněno publikovat.

Netypická komiksová hrdinka

Zde máme nicméně v českém vydání poprvé kompletní Amazonu/Octobrianu včetně scén z Mongolska, které v Pospiszylově publikaci chyběly. Je to celé sice dosti chaotické a jde v podstatě o akční epizody „superhrdinských“ soubojů hlavní hrdinky s velkými zvířaty, ale i tak je z toho znát Konečného mistrovství v kreslení dynamických scén, které zde vyniká více než na malých až titěrných oknech z novinových komiksů. Zajímavý je i typ hlavní hrdinky: ač byla přiznaně inspirována sexbombou Barbarellou, nejde vlastně o žádnou krasavici. Má sice kypré tvary a abnormálně velké (a jen miniaturním páskem překryté) poprsí, ale v obličeji má spíše hrubé rysy a více než koketní Konečného krasavice z ilustrací a reklam připomíná dominu z masochistického salonu. Rozhodně to není typická komiksová hrdinka (zvláště ne na přelomu šedesátých a sedmdesátých let), což bylo kromě Sadeckého smyšlené historky nejspíš i důvodem, proč si mezi mnoha západoevropskými umělci získala takovou kultovní popularitu. Rozhodně jde o mezinárodně nejslavnější českou komiksovou postavu a je skvělé, že máme nyní k dispozici původní Konečného obrázky.

Nejrozsáhlejší (co do počtu stran) je tak v knize dílo nazvané jednoduše Pohádka. Jde o soubor stránkových kreseb, k nimž Konečný propiskou připsal texty do bublin a které si jeho dcera a její kamarádky samy vybarvovaly. Jde o jednoduché, spíše karikaturní kresby, někdy vlastně jen skici, pro precizního, někdy až fotorealistického malíře značně netypické a zjevně sloužící hlavnímu účelu rychle pobavit a rozptýlit nemocnou dceru. I děj moderní pohádky s princem, princeznou, hodnými a zlými trpaslíky a drakem je velmi eklektický, s prvky bláznivě humornými.

Při čtení knihy Bimba čtenáře napadne zhruba to samé, co Tomáše Prokůpka, který v doslovu Komiksová tvorba Bohumila Konečného píše, že Konečný vlastně „s kreslenými příběhy po celý život spíše jen příležitostně koketoval“ a že zatímco jiní jeho současníci (zejména Miloš Novák) kreslené příběhy milovali a rádi a s nadšením kreslili, u Konečného nic takového není jisté. A má logiku, že Konečný podobně jako jeho vzor Zdeněk Burian nacházel prostor pro svůj kreslířský talent především v ilustracích, na nichž (navíc na rozdíl od tehdy dominantně černobílých komiksů obvykle v barvě) mistrně zachytil jednu dramatickou nebo jinak efektní scénu, prokreslenou v detailech. Díky knize Bimba máme nicméně možnost kreslířovu nebohatou komiksovou tvorbu dobře prostudovat a popřemýšlet i o tom, jak by asi vypadalo pokračování Rychlých šípů, kdyby v šedesátých letech přijal Foglarovu (poněkud sobeckou) nabídku.