Mezi nesčetnými podcasty, jež se na českém internetu uživatelům nabízejí k poslechu, nalezneme od roku 2020 rovněž seriál „Příběh, který se opravdu stal“, moderovaný spisovatelkou Markétou Lukáškovou (nar. 1988). I díky odezvě posluchačů se autorka postupně seznamovala s dalšími a dalšími příběhy a nashromážděný materiál nakonec přetavila do knižní podoby pod názvem Co vás v dějáku nenaučili.

Byť by to název (mnohým čtenářům jistě připomínající práce Stanislavy Jarolímkové Co v učebnici dějepisu nenajdete) mohl naznačovat, nejedná se o sbírku zajímavých, lehce bulvárních či přímo konspirativních faktů, které se obvykle (někdy i z dobrých důvodů) do učebnic dějepisu nedostanou. Jak Lukášková sama upozorňuje, jejím cílem je především doplnit informace, na které v rámci čtyřletých osnov výuky dějepisu na velké části základních škol již často nezbyde prostor, a přitom se jedná o znalosti veskrze důležité, totiž dějiny druhé poloviny 20. století. Na tomto místě je vhodné ocenit ty pedagogy, kteří se této leckdy stále poněkud ožehavé tematice nevyhýbají a nebojí se využívat i moderní metody výuky, jež zpřístupňují např. publikace z produkce Ústavu pro studium totalitních režimů.

Duch dekády

Kniha je rozdělena chronologicky podle dekád, přičemž každá kapitola se skládá z krátkých volně na sebe navazujících textů zhruba na tři čtvrtě stránky, prostých grafického doprovodu v podobě grafů, dobových fotografií či dokumentů. V nich autorka líčí především politické dějiny v daném období. Každou kapitolu pak doplňují delší textové útvary, jejichž názvy se opakují: „Duch doby“, „Sport“ a „Jak se lidem žilo“. Do knihy autorka zahrnula i některé méně známé události, jako např. pokus o odpálení sochy Klementa Gottwalda v Příbrami nebo akci Neptun, tedy „objevení“ beden s tajnými nacistickými dokumenty v Černém jezeře, přičemž ve skutečnosti šlo o podvrhy vyrobené Státní bezpečností. Nechybí spartakiády, typické domácí spotřebiče a hračky (nad těmito pasážemi se nejspíše nejeden z rodičů dnešních čtenářů vrátí alespoň na chvíli do bezstarostného dětství), ale také informace o tom, že režim obvykle neumožňoval vycestovat do zahraničí celé rodině naráz, nebo o komplikacích při shánění devizového příslibu a výjezdní doložky, o řízeném dopingu ve sportu (což ovšem nebyla výlučně československá specialita) nebo o prudkém poklesu teplot v noci na Nový rok 1979 (z nějakého důvodu je tato pasáž zařazena až do kapitoly o osmdesátých letech).

Pochvalnou zmínku si autorka zaslouží i za to, že některé obecné jevy ilustruje na méně obvyklých případech: nízkou hodnotu konkrétního člověka a jeho citových vazeb v rámci budování beztřídní společnosti odkrývá na příkladu lidí nucených opustit své domovy kvůli výstavbě orlické přehrady, snahu příliš neplašit obyvatelstvo pak na způsobu, jakým se dobová žurnalistika i justice vypořádaly např. s železniční tragédií u Stéblové nebo s několika leteckými nehodami, k nimž na našem území došlo v sedmdesátých letech.

Na druhou stranu bude vystudovaný historik, ale nejspíše nejen on, některé informace v knize postrádat. Kapitola o normalizačních sedmdesátých letech je pojednána velmi stručně a leckoho může popudit, že pasáže o leteckých nehodách zabírají mnohem více prostoru než odstavce věnované vzniku a působení Charty 77. Obdobně jsou šedesátá léta v podstatě redukována na Pražské jaro a srpnovou okupaci (přičemž alespoň Šikovy ekonomické reformy by si snad zmínku zasloužily) a léta osmdesátá na akci Asanace a Sametovou revoluci (navíc v této kapitole autorka rozebírá normalizační televizní tvorbu, ačkoli velká část zmíněných seriálů vznikla v předchozí dekádě). Let Vladimíra Remka do vesmíru a výstavba pražského metra by si snad zmínku zasloužily také, byť se jistě o státotvorné události nejednalo. Možná poněkud nadbytečné jsou naopak poměrně podrobné pasáže o Olze Hepnarové či spartakiádním vrahovi Jiřím Strakovi.

Na závěr knihy je jako určitý bonus připojeno několik rozhovorů s pamětníky z řad posluchačů autorčina podcastu. I ty dokreslují mozaiku celkového obrazu všedního života v nesvobodě, a byť se z nich dospělý čtenář mnoho nového nedozví, pro čtenáře mladší mohou být impulzem k pozornějšímu naslouchání vlastním prarodičům, případně k aktivnímu kladení otázek.

Dobový slovník

Lukášková není svázána nutností objektivity, jakou lze očekávat a vyžadovat u schválených učebnic, a její jazyk je velmi uvolněný a na mnoha místech též ironický (čímž může pro změnu připomenout starší knihu Bořivoje Nebojsy Zlatá léta padesátá). Z hlediska slovní zásoby ovšem místy poněkud nešťastně lavíruje mezi odbornými historickými termíny a výrazy silně hovorovými, leckdy na hraně vhodnosti pro mladší čtenáře (buzerant, bordel). Některé narážky pak mladší generace nejspíš vůbec nepochopí (příslovce „hujerovsky“) a i ti starší budou mít s rostoucím časovým odstupem možná problémy je rozklíčovat („pokud jste nedělali agenta StB v Maroku“, „prezident, který schvaluje střílení do novinářů“). V prvních kapitolách pak autorka nerozlišuje mezi západním a východním Německem, což může být pro čtenáře s tématem méně obeznámené poněkud matoucí (proč by lidé riskovali v padesátých letech život při útěku do Německa, které nás pak na pokyn Sovětského svazu v roce 1968 pomáhalo vojensky obsadit?).

Za každý čtivý a faktograficky poměrně přesný pokus přiblížit zejména mladší generaci důležitou látku, jejíž (ne)znalost stále má zásadní vliv na naši současnou i budoucí politiku, buďme každopádně rádi. Těch pár chybiček a nejasných formulací lze odpustit, a pokud vyvolají u mladších čtenářů nutkání zeptat se na jejich význam rodičů či prarodičů, pak kniha vlastně plní svou funkci ještě lépe.