Renomovaná nizozemská ilustrátorka Annet Schaap (Ochten, 1965) má na kontě přes dvě stovky dětských knížek, z toho velmi populární sérii Francine Oomenové Jak přežít... (Hoe overleef ik..., v č. překladu s jinými ilustracemi), ale teprve její prozaická prvotina Lampička (Lampje, č. 2022) z roku 2017 jí přinesla všeobecné uznání: knížka si vysloužila všechna významná nizozemská ocenění v kategorii literatury pro děti a mládež, ale i vlámskou cenu pro nejlepší dětskou knihu. Také zahraniční vydání (kniha už vyšla ve více než dvaceti jazycích) jsou úspěšná – např. anglický překlad Laury Watkinsonové se jako první překladový titul v historii dostal do užšího výběru významné britské ceny pro dětskou literaturu Carnegie Medal.

Annet Schaap získala sice výtvarné vzdělání (1983–1988 na výtvarné akademii v Kampenu, 1990–1991 na Královské akademii výtvarných umění v Haagu), ale od dětství tíhla i k psaní. Proto absolvovala kurzy na Odborné spisovatelské škole ´t Colofon v Amsterodamu a spolupracovala několik let s dětským divadlem. Na svůj pozdní prozaický debut se tedy průběžně připravovala.

Autorka přiznává, že píše příběhy, jaké sama jako dítě ráda četla: temné a strašidelné knížky s patinou dávných dob. V jednom rozhovoru zmiňuje, že pro některé mladší děti je Lampička až příliš černočerná a nechtějí ji číst, ale čtenáři bez věkového omezení jsou nadšení (nizozemský čtenářský web Hebban vyhlásil v roce 2021 Lampičku za nejlepší dětskou knihu). V nizozemské tradici, známé u nás například z knížek Guuse Kuijera, autorka přistupuje k (dětským) čtenářům jako k rovnocenným partnerům a nesnaží se jim namlouvat, že je život růžový. Píše nejen o tom, co děti prožívají ve vztahu s rodiči (například nepřiměřené nároky a očekávání, chlad) nebo ne vždycky právě kamarádskými vrstevníky, ale také o jevech, které kolem sebe děti – ať chceme, či nechceme – vnímají: partnerské problémy dospělých, alkoholismus a domácí násilí, eroticky zabarvené narážky, které násobí zmatky dětí v souvislosti s jejich vlastní procitající sexualitou apod. Proti tomuto nepřátelskému světu zalidněnému nešťastnými a do sebe zahleděnými dospělými staví autorka sílu fantazie a schopnost Lampičky nejen najít své místo, ale i pomoct druhým, aby se ocitli „ve svém živlu“. Lampičce otec nepokrytě říká, že navzdory své přezdívce není žádný lumen, a učitelka sráží její ambice naučit se číst připomínkou nizozemského úsloví, že z desetníku se nemůže stát dvacetník. Dívka však v sobě najde sílu, jak ve světě obstát a jak příznivě zasáhnout do životů dalších nešťastných a ponižovaných lidí, kteří se nějak odchylují od normy. Přesto autorka nenabízí jednoznačný „konec dobrý, všechno dobré“: naděje se skrývá v prolomení zažitých stereotypů, ale nikdo netvrdí, že se tím všechna trápení rázem a navždycky vyřeší.

V roce 2019 vyšla v Nizozemsku obrázková knížka De boom met het oor (Strom s uchem), k níž Schaap napsala text, ilustrace obstaral Philip Hopman. Kniha vznikla na objednávku festivalu komorní hudby a doprovází skladbu M. P. Musorgského Obrázky z výstavy. Dětský hrdina marně hledá naslouchající ucho u lidí, ale najde ho nakonec ve starém stromě.   

Ještě výrazněji než v Lampičce (uvedené citátem z Andersenovy Malé mořské víly) se autorka inspirovala klasickými pohádkami v následující knížce De meisjes (Dívčiny, 2021), v níž předkládá vlastní, překvapivé a vtipné verze sedmi pohádek bratří Grimmů a Charlese Perraulta. V této knížce dále rozvinula svůj styl: i zde záleží na každém slově, různé rafinované narážky lze mnohdy rozšifrovat až při opakovaném čtení, próza chvílemi jakoby bezděky přechází v rýmy. Typická je také nepřítomnost vševědoucího vypravěče: i když autorka vypráví ve třetí osobě, jsou příběhy psané z perspektivy jednotlivých postav – pro čtenáře je tak snazší se do příběhu vžít. Kniha De meisjes, s autorčinými ilustracemi provedenými technikou vyškrábávání z tuše, byla v roce 2022 jedním z pěti finalistů nizozemské ceny pro dětskou literaturu Woutertje Pieterse Prijs.

Svou zkušenost s dětským divadlem zúročila Annet Schaap ve scénickém ztvárnění Lampičky, kde předčítá z knihy s hudebním doprovodem akordeonistky Fredrike de Winterové. Na opravdová divadelní prkna převedl v sezóně 2019–2020 Lampičku rotterdamský soubor Maas theater en dans, představení dětské divadelní školy na karibském ostrově Curaçao bylo zfilmováno. V roce 2022 vznikl podle knihy čtyřdílný televizní seriál pro nizozemskou vysílací společnost VPRO.

Annet Schaap žije v Utrechtu.

Literární ceny:
2018 Nienke van Hitchum Prijs, udělovaná každé dva roky za nejlepší knížku pro čtenáře od 13 let (Lampička)
2018 Woutertje Pieters Prijse, za nejlepší nizozemsky psanou knihu pro děti a mládež (Lampička)
2018 Gouden Griffel (Zlaté pisátko), Kniha roku pro děti a mládež vyhlašovaná během dětské varianty každoročního Týdne knihy (Lampička)
2018 Boekenleeuw (Knižní lev), vlámská cena pro nejlepší dětskou knihu (Lampička)

Nominace:
2020 Carnegie Medal (angl. překlad Lampičky)
2022 Woutertje Pieterse Prijs (De meisjes)

Česky:
Annet Schaap: Lampička. Z nizozemského orig. Lampje přel. Radka Smejkalová, il. Jindřich Janíček, Baobab, Praha, 2022, 256 s.

Bibliografie (próza):
2017 Lampička (Lampje, s ilustracemi autorky, č. 2022 s ilustracemi J. Janíčka)
2019 De boom met het oor (obrázková knížka, ilustrace Philip Hopman)
2021 De meisjes (s ilustracemi autorky)

Internetové odkazy:
Bibliografie ilustrací
Web autorky (v niz.)
Rozhovor s autorkou z roku 2021 (v niz.)