Křístek je jedináček, všichni ho zbožňují, má, na co si vzpomene. Jenže pak začne chodit do školy a začnou problémy. Rodiče pro něj tedy domluví cosi jako domácí vzdělávání či spíše školu života: posílají ho za různými odborníky, aby se v praxi dozvěděl, jak to ve světě chodí. Křístkovy všetečné otázky a typicky dětský zdravý rozum ale leckoho z nich naprosto rozhodí. Křístek by to asi neměl lehké, kdyby se nezjistilo, že má, jak se dozvíme už z názvu knihy, „zelené prsty“. Vlastnost, kterou nejprve využívá spíš pokusně a z legrace, se brzy ukáže jako přímo spásná. Ze zvídavého a neposedného kluka se stane víc než jen zdatný zahradník.

Křístek spolu s rostlinami přináší do světa kolem sebe radost, odlehčuje starosti, zahání smutek, odvádí pozornost od bolesti, zla a nenávisti ke kráse a životu. Pomůže smutné nemocné holčičce, rozveselí vězně a tím je navede na pozitivní myšlení, promění chudinskou čtvrť v prosperující část města. Horší bude, až začne svým uměním působit na tatínkovu zbrojařskou továrnu. Jak to dopadne, zde neprozradíme. Posléze ale Křístek mimo jiné zjistí, že i ten největší zázrak někdy přestane fungovat – a bude se muset vyrovnat se smrtí blízkého přítele.

Knížka, s kterou vyrůstala dnes již výrazně odrostlejší generace francouzských dětí, se dostává těm našim do rukou se značným časovým odstupem. Ne však marně: její příběh ožívá nově a s novými přesahy. Zaujme tak nejen důrazem na přírodu a její obrodnou sílu – v různých významech, ale i zobrazením absurdity válek a válčení. A zejména poukázáním na to, že se nesprávnému jednání nebo nespravedlivému světu může vzepřít každý, ačkoli třeba není tak mocný a úspěšný jako malý Křístek.

Anotace českého vydání mluví o „dětské klasice, která bývá řazena na roveň Malému princi a Gionově knížce Muž, který sázel stromy“. A nutno říct, že toto srovnání nelže. Chronologicky na sebe tituly navazují v tomto pořadí: Saint-Exupéry publikoval Malého prince poprvé roku 1943, Muž, který sázel stromy vyšel (nejprve časopisecky) v roce 1953, Křístek je z roku 1957. Tematicky si jsou blízké nejen zaměřením na přírodní motivy. V popředí stojí naše vztahování se k přírodě – k rostlinám, zvířatům, krajině a potažmo i k lidem. A nápadně podobné je i to, jaký prostor v textech získávají laskavost, dobrý záměr lidského chování, snaha pochopit svět a jeho zarážející nesmyslnost, přičemž problematika zbrojení a válek už se pochopení příčí zcela.

Ostřivouské kanóny obrostou i citróny

Křístek nicméně nebude pro děti žádná těžká „filozofická kláda“. Příběh je psaný přístupně, pro dnešní děti možná až příliš didakticky, s nadhledem dospělého, jenž poučuje naivní mladou duši – právě i tento tón má s Malým princem dost podobný. A postava chlapce s hlavou plnou zcela legitimních otázek působí věrohodně a vstřícně: hned byste se k němu přidali, když šťouravě zpochybňuje neochvějné pravdy dospělého světa.

Vedle již zmíněných přesahů příběhu k ekologii nebo pacifismu je třeba zmínit i nenápadné provázání s vírou. Ve francouzštině se titulní postava jmenuje Tistou, což je domácká podoba jména Jean-Baptiste, tedy Jana Křtitele, proroka, k němuž se hlásí různá náboženství. Český překlad volí jako ekvivalent nově vytvořený tvar Křístek, který však do textu velmi dobře zapadá.

Zelenoruký Křístek

Podobně překladatel Jakub Hlaváček lokalizuje i další prvky vyprávění, čímž příběh jemně přenáší do prostředí bližšího českému čtenáři. Mluvící jména tu mají své počeštěné formy: v Ostřivousech s Křístkem v Zářivém domě žije vedle paní Matky a pana Otce třeba i poník Klopýtko, na své tovaryšské cestě se chlapec setká s panem Dobrovousem, panem Hromřádem či doktorem Bacílkem, v jednu chvíli se rozhoří boj mezi královstvím Dejtosemským a královstvím Semtodejským...

Mezi úskalí překladu nepatřila pouze nutnost převést i veršovánky nebo slogany, které text oživují. Největším zádrhelem zřejmě bylo, jak se postavit k nejviditelnější slovní hříčce, totiž skutečnosti, že Křístek má ony zelené prsty, zmíněné už v názvu knihy. Zatímco ve francouzštině je spojení součástí obecně známého idiomu (avoir les pouces verts, avoir le pouce vert, avoir les mains vertes) označujícího nadání k zahradničení, v češtině nic totožného nemáme. Pokud tedy má někdo ve Francii zelené prsty, u nás o něm spíše řekneme, že mu všechno roste pod rukama. V pohádce o Křístkovi však bylo lepší zručnému malému zahradníkovi zelené prsty neupírat ani v české verzi. Koneckonců idiom se zvolna šíří i u nás, zřejmě v souvislosti s dnešní oblibou komunitního zahradničení.

Co se naopak společensky aktivnějším a progresivnějším rodičům nebude moc líbit, je čistě maskulinní prostředí Křístkovy výchovy. Vedle paní Matky a kuchařky Amélie, jež mají okrajové role, v textu vystupují pouze muži. Dříve by to člověk bral s povděkem jako povzdech nad časy, kdy ještě učitelské řady nebyly tak feminizované, dnes ovšem na genderovou vyváženost dbáme s jiným akcentem.

Slavná kniha, slavný autor

Maurice Druon (1918–2009) je známý nejen jako spisovatel, ale i jako konzervativní politik. Na začátku sedmdesátých let byl i ministrem kultury. Dnes je mu vyčítáno, že obdivoval Vladimíra Putina, dokonce se s ním při několika příležitostech osobně setkal, a to jak v Rusku, tak u sebe doma.

Křístek je jeho jediná kniha pro děti, jinak se věnoval tvorbě pro dospělé. U nás vyšel jeho slavný román Burziáni v roce 1963 v překladu Miroslava Jirdy v SNKLU. Po sametové revoluci začali v Našem vojsku uvádět jeho historickou fresku Prokletí králové v překladech Aleny Pokové r. 1992. Celý ediční projekt pak znovu rozjelo nakladatelství Talpress, které mezi lety 2005 až 2008 nabídlo všech sedm dílů stejnojmenného cyklu, tentokrát v překladech Dany Melanové. Románová série Prokletí králové byla ostatně přeložena do mnoha jazyků a obdobně se prosadil i televizní seriál, který toto dílo zpracoval. Americký spisovatel G. R. R. Martin ji uvádí jako významný inspirační zdroj pro svou ságu Píseň ledu a ohně.

Křístek ve Francii skutečně dlouho patřil k velmi známým, až referenčním textům pro děti. Knížka se dočkala i několika divadelních a filmových adaptací, vyšla v převyprávění v podobě komiksu, pracuje se s ní ve škole. Přejme jí, aby se uchytila i u nás, přestože tón, v jakém se vyprávění nese, už určitou patinu nezapře.