Portugalských komiksů v češtině zatím moc nevyšlo, pokud vůbec nějaký. Je dost pravděpodobné, že souborné vydání Podivuhodných dobrodružství Rafana Mendonçy a poslíčka s pizzou je vůbec první portugalský komiks přeložený do češtiny. Nakladatelství Comics Centrum si jej všimlo jistě i proto, že už předtím vyšel v americkém nakladatelství Dark Horse. Což okamžitě vyvolává otázku, jak je možné, že se u takto prestižního nakladatelství v Americe, kde se překladovým komiksům věnují spíše jen menší alternativní nakladatelé, objeví komiks ze země, která rozhodně není žádnou komiksovou velmocí. Obzvláště když neposbíral žádné významnější komiksové ceny a není dílem autorů známých odjinud.

Odpovědí je více, tu první se dozvíme ještě předtím, než začneme číst komiks samotný. Předmluvu k jeho původnímu portugalskému vydání v roce 2010 totiž napsal slavný americký režisér John Landis. Scenárista Filipe Melo se mu totiž vnutil během lisabonského festivalu fantastiky a hororu a o předmluvu k (ještě nehotovému!) dílu ho požádal. Landis ji později nejenže napsal, ale ještě komiks doporučil svému příteli Mikeu Richardsonovi z nakladatelství Dark Horse. Druhým důvodem může být tematická shoda: vlajkovou lodí nakladatelství Dark Horse je série o paranormálním vyšetřovateli Hellboyovi, s nímž má Rafan Mendonça mnoho společného; portugalský scenárista si z jeho příběhů vypůjčil mnoho prvků. Až třetí důvod vychází z kvalit díla jako takového: jde o překotná až bláznivá, místy parodická dobrodružství plná akce i humoru odehrávající se v  Lisabonu, pro Američany jistě trochu exotickém. Autoři z něj navíc vytvořili útočiště všech nadpřirozených bytostí z celé Evropy – utekly sem z tajného nacistického koncentračního tábora. Lokální kulisy se tu prolínají s univerzálně srozumitelným příběhem, jehož podstata sice není nijak zvlášť originální, ale mnohé dílčí motivy nepochybně ano.

Patří mezi ně především postava titulního hrdiny. Rafan Mendonça má vizáž spíše podřadného padoucha než (super)hrdiny: nápadné panděro častokrát překrývá jen obnošený nátělník a v posledním příběhu se z něj po prohýřeném životě stane bezdomovec. Hrdinové podobného druhu sice občas bývají utrápení a zubožení, ale žádný z nich nemá pivní vanu. Ani jeho společníci nejsou zrovna konvenční: démon skrytý v duši zhruba dvanáctiletého děvčátka, které svou skutečnou podstatu dává najevo jen neustálým kouřením (a v kritických chvílích magickými schopnostmi), či upovídaná hlava chrliče z katedrály. Zajímavé přitom je, že strašidla tu převážně nevystupují jako hrozba, ale spíše jako ohrožený druh, který se před lidmi musí skrývat.

Se zápletkami se Melo moc nepáře – nacistické zombie se do Lisabonu dostaly prokopanými podzemními tunely, velkolepý střet s Antikristem a jeho čtyřmi apokalyptickými jezdci zůstane čtenářům úplně utajen, protože poslíček pizzy Eurico, z jehož perspektivy děj převážně sledujeme, zůstane omráčený ležet a vše zmešká. Jinde by to možná vadilo, ale při krkolomném spádu zejména prvních dvou příběhů (celkem jsou ve svazku tři a jeden doplněk) to zapadá do excentrického autorského pojetí, které je poctou i podvracením pokleslých duchařských detektivek. Autoři v doslovu jako inspiraci zmiňují horory a akční a fantastické filmy osmdesátých let, počítačové hry a samozřejmě komiksy, kromě Hellboye také i u nás krátce vydávanou italskou sešitovou sérii Dylan Dog.

Podobně excentrická je i kresba argentinského kreslíře Juana Cavii, která má opět spíš než k superhrdinskému stylu blíže ke karikatuře, ale nikdy do ní úplně nesklouzne a i z obtloustlého Rafana umí udělat hrůzu budícího rváče. Okna na stránkách jsou zásadně řazena asymetricky, často jsou využity nadhledy, podhledy a jinak deformované perspektivy. Mezi jednotlivými okny občas bývají dost velké skoky a střihy, což opět posiluje nekonformní až chaotický charakter komiksu. Barvy zejména v prvním příběhu (koloroval Santiago Villa) sice působí až příliš digitálně, což je možná způsobeno i tím, že pozadí zůstávají často plochá a prázdná, ale v dalších dílech už ten pocit mizí, i když technika je, zdá se, stále stejná.

Podivuhodná dobrodružství Rafana Mendonçy a poslíčka s pizzou jsou v českém prostředí rozhodně osvěžujícím čtením a tradice jak evropského, tak amerického komiksu propojují do svérázného mixu. Jistě, stále pracují s motivy, postavami a rekvizitami, které se v komiksu objevují opakovaně už několik desetiletí a kromě jednoho velkého břicha k tomu zas tolik nepřidávají. Ale i tak mají nepopiratelné kouzlo.