První česky vydaná kniha americké hororové spisovatelky obsahuje osm povídek, respektive jednu novelu a sedm kratších textů, publikovaných mezi lety 1994 a 2014 v různých sbírkách nebo na internetu. Jako ucelený výbor vyšla kniha Spree and Other Stories v originále roku 2018, avšak z osmi publikovaných povídek se jich v českém vydání shoduje s anglickým originálem jen sedm; prózu Danse Macabre: Close Encounters with the Reaper nahradil český nakladatel povídkou Sweetlings (česky Zlatíčka).

Jak napovídá již název, pro autorčinu tvorbu je stěžejní fenomén vzteku – zpracovává ho v různých podobách, zasazuje do odlišných situací, a i když se některé motivy více nebo méně opakují a vracejí, obvykle se jí daří nahlížet na stejná témata z různých úhlů pohledu, byť někdy vcelku podobných.

Vztek neúplné rodiny
V titulní novele Vztek se čtenářstvo seznamuje s Lonnym, mužem odsouzeným za násilný čin, který právě čeká na propuštění z vězení. Těší se na svobodu, taky na svou matku a hlavně na to, až si pořádně přihne z lahve a – řečeno s Lonnym – „pořádně si zašuká“. Na první pohled nijak nové téma, pocit, že čteme něco povědomého, umocní ještě moment, v němž Lonnyho milovaná matka umírá těsně před tím, než se zmíněný dostane ven z vězení.

Na relativně ohrané výchozí situaci (známé zejména právě z americké literatury a kinematografie) ovšem autorka staví dobře plynoucí text, tematizující domácí násilí, sílu potlačovaného vzteku (který tu má až symbolický charakter, propojený s mystickým fenoménem mimotělních zážitků), oidipovský komplex a především násilí a sexuální násilí v partnerských vztazích, respektive jejich přenášení v podobě vzorců chování.

Zmíněné však vystupuje z textu většinou přirozeně, tak nějak mimoděk a zdá se, že autorka po svých čtenářích k tomu, aby si plně vychutnali text, nevyžaduje analytické čtení. I ti, kterým jde hlavně o únikovou literaturu, zobrazující brutalitu amerického maloměsta ve své nahotě, budou spokojeni a snad i navrch potěšeni relativně nečekaným rozuzlením.

Drsný a syrový styl, přeplněný vulgarismy, je autentický a přiměřený k prostředí i k tématu, přestože pornografická přirovnání, zejména pro svou četnost, začnou po čase působit otravně a pubertálně, jako by byl vypravěč Lonny patnáctiletý kluk a ne dospělý chlap. Jeden příklad z mnoha: „Najednou jsem si vzpomněl – jak jsem mohl zapomenout, jako bych zapomněl na to, že mám v posteli patnáctiletou pannu s kozama jak medový melouny a prdelkou růžovou a sladkou jak cukrová vata, ale zapomněl jsem – až doteď. Natáhnul jsem se a sáhnul do přihrádky na rukavice. Byla tam, flaška Jacka Danielse. Svatá prostoto! Sladký Ježíši! Lék a svátost, tekutina silnější a sladší než cokoli, co by vyteklo z kundičky žhavý děvky a já přísahám, skoro se mi postavil, tak intenzivní a nestydatá ta rozkoš byla“ (s. 55). Nebo jen o malý kousek dál: „Vzpomněl jsem si na balíček dopisů, který jsem měl v batohu. Dopisy od Donny, Liz a MaryLinn. Žhavý sexy děvky, který maj na prdelích vytetováno Udělám se pro grázla, který chtěj mýho ptáka ve všech svých dírách“ (s. 56). Nutno však uznat, že vypravěčova poněkud zamrzlá puberta nejspíš byla autorčiným záměrem a v konečném důsledku se k ústřední postavě perfektně hodí, třebaže čtenáře může brzy začít unavovat.

Próze nechybí smysluplně dávkované psychologizující momenty a také náboženské motivy, pro (zejména) americký horor tak typické. Lucy Taylor pracuje s klasickou situací matky alkoholičky, střídající jednoho násilníka ve své posteli za druhým, přičemž její syn (tedy vypravěč Lonny) vyrůstá v podmínkách nepřipouštějících jinou možnost než být negativně poznamenán na celý život. Dospělý Lonny je kriminálník, násilník a alkoholik, a přestože pro jeho životní cestu máme jako čtenáři určité pochopení, zůstává typickým antihrdinou, jenž se postupně stává tím, čím nejvíc opovrhuje. A to ve chvíli, kdy se jeho násilnická povaha ukáže být jen součástí nekonečného koloběhu brutality.

Prostředí neúplných rodin s často se střídajícími násilníky v matčině náručí, dnes už v americké popkultuře klasické, zvládá autorka popsat velmi čtivě a obohatit o několik originálnějších motivů, čímž získává na atraktivitě. Zejména „astrálním cestováním“, které – oproti teoriím dnešních ezoteriků – nepředpokládá klid a mír v duši, ale naopak je spouštěno nekontrolovatelným vztekem a víc než o mystický zážitek jde o projev psychického onemocnění.

Navíc je tato próza prostě a jednoduše zábavná, plyne svižným tempem, a i když jde o text v některých aspektech předvídatelný, není mu příliš co vytknout. V rámci žánru zkrátka funguje tak, jak by měl.

Sex a brutalita
Titulní novelu následuje nejkratší (a také nejslabší) próza celé knihy, povídka Stvoření ženy. Pětistránková miniatura, o čtyři roky starší než titulní Vztek, je vystavěna prakticky na stejném ústředním motivu, i když ve zcela odlišném příběhu. Hlavní téma je tedy opět násilí, které děti vidí u dospělých a následně je samy napodobují, až se stane přirozenou součástí jejich životů. Na malém prostoru však téma nefunguje tak dobře, možná tím spíš, že zařazení této miniatury za Vztek až příliš vybízí ke srovnávání.

Násilí zakořeněné v dětství a jeho dopady v dospělosti zpracovává autorka i v následující povídce Věci, o kterých se nemluví (původně vydané v roce 1994, tedy ve stejném roce, jako Stvoření ženy). Sexuální násilí nebo násilí při sexu (pozor, neplést) patří, zdá se, k velkým autorčiným tématům. Některým čtenářům tak může připadat, že Taylor je tematicky nenápaditá, jiní však jistě ocení širší pojetí jednoho fenoménu.

Restart lidstva
Hlavním tématem výboru je však vztek, čtenářům představovaný v pestrých živočišných podobách, přestože alespoň trocha sexu je v každé z povídek. A to i v těch, kde sexuální motivy hrají jen podružnou (výjimečně dokonce jen opravdu malou) roli.

První trojici dosti sexuálních (místy až mírně pornografických) próz doplňuje patero povídek zápletkami různorodými prostředím a především stylem. I když nějaká forma násilí je přítomna pokaždé, není tomu vždy v tak flagrantní podobě jako v případě první trojice textů. Autorka čtenáře postupně zavede do útrob většinovou společností stíhaného kultu smrti, do období po částečné apokalypse a „restartu lidstva“, kdy se odehrává zrychlená evoluce některých druhů (Zlatíčka, jež – společně s titulním Vztekem – považuji za nejzdařilejší z celého výboru), mezi kanibaly nebo na démonickou show deathmetalové kapely, která název hudebního žánru vzala příliš doslova.

Ač máme co do činění s velmi povedenými hororovými povídkami, některé texty bohužel trpí přílišnou hrou na drsnost nadměrným a repetitivním užíváním vulgarit a sexuálních obrazů. Jako by síla takových obrazů a obratů měla tkvět především v jejich kvantitě. Nutno však dodat, že se to netýká každé z povídek, a to ani těch, jejichž zápletky se točí primárně kolem sexuálních témat. Naštěstí: autorčin záběr i vypravěčský talent jsou mnohem pestřejší.